Vína katalánského (asi bude třeba si na to teď dávat větší pozor…) producenta Loxarel (web), sídlícího v srdci oblasti Penedès ve Vilobi del Penedès, jsem si poprvé trochu lépe ochutnal před dvěma lety ve Vídni na přehlídce Label Grand Karakterre a velmi mne zaujala. Do té doby jsem měl snad jedny nebo dvoje jejich bubliny, které jsou u nich obvykle dost dobře hodnocené a objevují se i v různých žebříčcích top španělské produkce, a trvalo mi další dva roky znovu něco od nich pořídit. Rodina Mitjans, která za vinařstvím stojí, sice už několik generací v byznyse pracovala, prodávala hrozny a stolní víno ve velkém, ale byl to až v roce 1987 Josep Mitjans, kdo se rozhodl (v záchvatu mladického nadšení, bylo mu teprve osmnáct let) vrhnout podnikání i směrem produkce lahvovaného vína pod vlastní značkou. Ostatně už pár let předtím vyrobil nějaké ty bubliny pro „vlastní spotřebu“ :-) Postupně posunul kompletní výsadby, zhruba 20 hektarů mají, do bio a následně i směrem k biodynamice (preparáty si připravuji v rámci skupiny Terra Dinàmica). Jinak Loxarel je přesmyčkou jména jejich zásadní odrůdy, Xarel·lo, kterou mají na zhruba polovině výsadeb. Ročně připraví okolo 320 tisíc lahví vína, polovina bubliny a polovina tichá.
Rozhodli se opustit značení vín jako cava a připravují je v rámci nové (a přísnější) apelace Classic Penedès. Nabídku mají hodně širokou, od základních levných vín po poměrně výjimečné kousky, ale kvalita je za mne více než slušná u všech. Z bublin je za špičku obecně považována Reserva Familiar, parádní klasika, ale „geeky“ mezi vámi asi víc zaujme 109 de Loxarel, což je především Xarel·lo ročníku 2004 na kalech u nich 109 měsíců (všechny bubliny leží ve starém protileteckém krytu) a v prodeji neodstřelené (a hodně dobré). Vinařství v posledních letech lehce propadlo módě amfor, používá velikosti 720 a 1000 litrů obvykle ošetřené voskem, a všechny od tradičního španělského výrobce z Extremadury. A nově připravují i vína „naturální“ (ale i jejich základy jsou biodynamika) bez přidané síry. Specialitkou je odrůda Xarel·lo vermell, narůžovělá mutace bílého Xarel·lo, kterou najdete jak v šumivkách tak v tichém LXV (za mne je projev takový líbivěji ovocnější). A neobvyklé jsou u bubliny čistě z Garnacha Blanca.
Já každopádně otevřel jednu jejich zásadní klasiku a pak dvě speciality. Onou klasikou je Loxarel Vintage Reserva Brut Nature 2013 (zařazeno coby Escumós Clàssic Penedès), ze sklizně v září 2013 a do lahví na druhotnou fermentaci 2014. Uvádí minimálně 28 měsíců na kalech, ovšem odstřelují postupně dle zájmu trhu a tohle bylo 7/2017, tedy o více než rok déle. Minimální síra v průběhu celé přípravy, žádná dozáž ani síření po odstřelení kalů. Výraznější citrónová žlutá, až extrémně pěny na úvod, pěkné perlení menších bublinek byť ne tak vytrvalé jak bych čekal. Stále svěží vůně ale s jasným delším ležením na kalech, toastová, bílé ovoce, hruška, sušené květiny, minerální linka. Hodně suché, šťavnaté, kyselina výrazná. Slušně postavené, projev kopíruje vůni, lehce pecičkový nahořklý závěr. Slušná „cava“, pil jsem s chutí. Loxarel má u nás dovozce, za toto víno chtějí 339 Kč (bohužel nevím jaký ročník, toto je nákup přímo ze Španělska). Od vinařství toho mají hodně, ale naturální řadu nevedou.
Víno, kvůli kterému jsem se vůbec o Loxarel rozepsal, nese jméno A Pèl Ancestral 2016. Baví mne už ambaláž, láhev je schovaná v papírovém pytlíku zavázaném slámou a uzavřena korunkovým uzávěrem, pod kterým se nachází ještě korek. Stejně jako slogan „In Extreme Wine We Trust“. Jde o metodu ancestral, mètode antic nebo, jak je dnes populární označovat, pét nat. Pomleté hrozny odrůdy Xarel·lo kvasí spontánně, bez přídavku síry či čehokoliv dalšího, v 1000l amfoře. A následně jde víno dokvasit do lahve, opět bez jakýchkoliv úprav, a neodstřelené na trh. Prostě „hipsteřina“, znáte to. Čekal jsem zábavný byť poněkud předražený pét nat a dostal jednu z vůbec nejlepších ukázek stylu co dosud pil. Citronová žlutá barva, výrazná pěna a pěkné perlení malých bublinek, překvapivě jen lehce opalizující a nijak moc kalné. Čerstvá, energická, lehce pikantní vůně, svěží a slinosbíhavá. Citronová kůra, pomelo, živost. Suché, šťavnaté, energické, minerální, delší, živé. Neuvěřitelně šťavnaté, řízné, zábavné perfektně čisté bubliny se zajímavou strukturou a na vlastně rok staré bubliny až překvapivě komplexním projevem. Upřímně… pil jsem i horší Champagne než tohle :-) Pét naty jsou teď trendy a vinaři už fakt nevědí, co si za ně říct, ceny jsou za mne dost často úplně mimo. Tuplem v kontextu vín, která jsou obvykle spíše jednodušší párty pití (+ vám sem tam polovina lahve exploduje do obličeje, čímž se cena ještě zvedá). Tohle je ovšem paráda a investovaných 13€ nelituji ani v nejmenším. Spíš mne štve, že jsem neriskoval a nevzal alespoň dvě lahve. Ale jelikož jsem slavil nový osobák na půlmaratonu, tak bych nejspíš otevřel a vypil i tu druhou :-)
Abych měl srovnání, tak jsem otevřel i tichý A Pèl 2016 (jinak „a pel“ v katalánštině znamená něco jako přímo na kůži, nechráněné, odkazuje k vínu bez ochrany sírou, filtrace a dalších úprav), taktéž 100 % Xarel·lo ale vyzrálejší a výběr top hroznů, spontánní fermentace a macerace komplet se slupkami měsíc a následně tři měsíce zrání v 720l amfoře, bez přidané síry. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek, zábavná viněta. Tmavší opalizující barva do zlaté, s oranžovými odlesky. Čerstvá, svěží, na úvod trochu bezsirně smrádková vůně, postupně odvětrá. Pikantní, čerstvé, bílé ovoce, sušená pomerančová kůra, květinová linka. Suché, šťavnaté, výrazná kyselina, lehce svíravé, nijak složitá stavba, fajn pitelnost. Výraznější, zajímavé víno, energická „oranžáda light“, inu proč ne. Ale šumivý á pel mne tedy bavil ještě víc.
