Crémant, Cava, Champagne

Ráno ve vlaku mi byl při odjezdu nabídnut coby pozornost buď pomerančový džus nebo základní bohémka. Dnes mne toho čeká ještě hodně a zvolil jsem džus, ale než mi začne pracovní den na kolejích, tak jsem se rozhodl alespoň dokončit článek s pár šumivkami z uplynulých dní. A začnu na Loiře. Domaine Bobinet (web) je relativně mladé vinařství z oblasti Saumur, Sebastien převzal 1.8 hektarů vinic od prarodičů teprve v roce 2002. Ale vinařskou historii mají už sedm generací. Pod vlivem Olivera Cousina z Anjou naskočil na organiku a práci ve sklepě bez aditiv (i síření se snaží minimalizovat, byť typicky úplně nevylučuje), postupně přidával další vinice a trochu i odrůdy krom obligátního Chenin Blanc a Cabernet Franc. Sem tam karbonická macerace, fermentace spontánní, naprostá většina vín alespoň staré sudy. A obecně dost fajn vína. Já teď pil Crémant de Loire 2013 Brut, což je víno čistě z odrůdy Chardonnay, školeno ve starých barrique sudech a pak druhotná na kalech v lahvi tři roky, bez dozáže. Citronová žlutá barva, perfektní vytrvalé perlení malých bublinek. Od vůně přísnější projev, citrus, zelené jablko, minerální linka a lehounce brioškový tón. Suché, řízné, výrazné kyseliny, bílé ovoce, šťavnatost, pěkná stavba a délka. Mladý, energický, perfektně čistý, osvěžující Blanc de Blancs šampaňského střihu. Cena u vinaře 17€, dovozce pokud vím bohužel nemá.

Erche, Dolcetto v trochu vážnější podobě

Dolcetto je odrůda, ze které vína prakticky nikdy neaspirují na označení „velká“. Měl jsem spoustu parádně chlastacích, zábavných, mile nenáročných vín, obvykle lepších pokud bylo dřevo omezeno na minimum. Ale málo takových, která bych popsal jako seriózní, komplexní, s potenciálem zrát a tak… prostě ty „dražší“ degustační obraty :-) Přiznávám samozřejmě, že mé zkušenosti se omezují téměř výhradně na Itálii, o Dolcettu třeba z USA vím prakticky prdlajs a teorie nestačí, prý ho tam umí velmi dobře. Otázkou také je, zda tato serióznější vína vůbec očekávat a chtít, když v Piemontu se o vážný výsledek v pohodě postará staré dobré Nebbiolo. Dolcetto di Ovada je ovšem samostatnou apelací, která jako jedna z mála nabízí odrůdu právě v podobě vhodné ke zrání a trochu vážnější. Já teď pil Erche 2014 Dolcetto di Ovada Superiore vinařství Rocco di Carpeneto (měl jsem tu článek o jejich Barbeře), které rozhodně předpoklady naplňuje.

Ryzlinkový SodaStream a vinná budoucnost z koncentrátu

Někdo tvrdí, že jsem pesimista, ale já se považuji spíše za střízlivého (ehm…) realistu :-) Jsem přesvědčen, že skončíme spíše jako svět zobrazený v posledním Blade Runnerovi než coby ráj, ve kterém moderní technologie až magicky řeší veškeré problémy. A víno bude vysoce luxusním produktem, ostatně jako cokoliv opravdového, většina bude konzumovat průmyslové náhražky různého typu (upřímně… už dneska skoro nedává smysl některá vína dělat tak jak se dělají, opravdu fermentací hroznů, vzhledem k tomu co se s nimi děje poté; bylo by pro všechny lepší a levnější je rovnou zpatlat kombinací vody, průmyslového lihu a aromatického koncentrátu). Tak nějak jsem se srovnal s plastovými kelímky ve tvaru vinné sklenky s víčkem jak od jogurtu, které obsahují jednu porci vína. Už mne dávno netankují vína v plechovkách, mám jiné starosti. Ale dobrovolně přiznávám, že z uvedení luxusního „Sparkling Gold“ sirupu pro SodaStream jsem přijal… inu coby nepříjemné ujištění, co nás v budoucnu čeká :-)

Jetlag s Mladými vinaři

Když jsem před třemi lety připravoval pro přílohu Hospodářských novin speciální téma „Mladí vinaři“, nastavili jsme s vedoucím magazínu věkový limit na 35 let. Uskupení stejného jména, které na Moravě vzniklo (zatím tam nikoho z Čech nevidím), jej má rovnou na čtyřicítce. Přijde mi to docela hodně, ale na druhou stranu jsem spokojen, že dle jejich měřítek se sám stále bezpečně vejdu do označení „mladý“, protože se tak samozřejmě cítím! Ale předpokládám, že po čtyřicítce tomu nebude jinak :-) Každopádně tahle partička se rozhodla spolupracovat, navzájem se podporovat, pomáhat si a předávat zkušenosti. A jednotlivá vína velmi odlišných vinařství a vinařských osobností prezentovat dohromady, hezky společně na všemožných vinařských akcích i vlastních degustacích. Velkou prezentaci na konci srpna na Štvanici jsem bohužel nezvládal, ale zaskočil pozdravit alespoň minulý pátek do nového pražského vinného a čajového (stojí za ním stejná osoba jako za sítí čajových obchodů Oxalis) baru Jetlag na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Dost zajímavý prostor, kterému dominuje nerez a je celý rozsekán do časových pásem. Název ve mně nevzbuzuje dvakrát příjemné vzpomínky, a pro příznivce „folkloru vinných sklípků“ to možná nebude úplně útulné prostředí, ale rozhodně tomu nelze upřít originalitu. Když jsem poprvé před pár týdny jen nahlédl skrze dveře, tak na baru prominentně uviděl španělské modré „víno“ Gik a dovnitř ani nepokračoval, což bylo chyba. Teď na degustaci v nabídce objevil pár více než lákavých lahví, jména jako Sepp Muster, Carl Löwen, Von Winning, Dobrá vinice či Vinařství Gala. A taky vína od „mladých“ :-)

Z vinařství Zambartas nad lahví Shiraz-Lefkada

Nedávno jsem doma otevřel láhev Shiraz-Lefkada 2015 z kyperského vinařství Zambartas. Temná, téměř neprůhledná barva, fialový tón, barví stěny sklenky. Mladá, koncentrovaná, temně ovocná vůně, tmavé lesní plody, cassis, grafit, dřevo. Nabušené, trochu syrové a teprve na cestě. Chuť dost kopíruje vůni. Je suchá, plná, velmi koncentrovaná, s hromadou tmavého ovoce a tříslovin, s jasným vlivem dřeva, dlouhá. Efektní „moderní“ víno s potenciálem, za pár let bude ještě o kus zajímavější. O tamní ostrovní produkci jsem tu měl zápisek Kyperské vinařství aneb nejen Commandaria a pak též krátce Propíjím se Kyprem, ale láhev mi připomněla, že jsem tak trochu sliboval nějaký report z návštěvy vinařství. Tak dnes tedy Zambartas. Právě ten mi vyšel, z vín slušně dostupných po ostrově, jako jeden z vůbec nejzajímavějších producentů.

11x Umbria od Goretti Vini

Při rozšiřování sortimentu Víno pro Vás zvolil František Šamla tentokrát na region Umbrie. Využil jsem příležitosti a před nějakou dobou zdegustoval 11 vzorků z nabídky Goretti Vini (web). Ne všechna nakonec byla do sortimentu zařazena, ale podstatná část se objevila. Goretti je rodinný podnik s více než stoletou tradicí vznikl a dodnes má většinu vinici v Perugii, nové modernější vinařství pak vybudovali v městě Montefalco. Hlavní slovo má dnes Sara Goretti, čtvrtá generace ve vinařské historii rodiny. Vinice vedou v nějakém ekologičtějším režimu, ale certifikováni nejsou. Víno jim asi nestačilo a tak přidali i rukodělné pivo pod názvem Tular (v jazyce Etrusků „hranice“, kterou překračují coby hlavně vinaři), dovozce ho teď dává jako bonus k objednávkám vína :-)

Mělnický Ryzlink a pavlovická Frankovka

Deset let věku mi přišlo jako vhodné období, abych z archivu vylovil víno, které jsem svého času měl opravdu velmi rád. Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr, české víno z mělnické trati Neuberská, původem ze sklepů Školního statku Mělník. Společně s ročníkem 2006, vínem ze sektových klonů ryzlinku a v projevu tvrdším ale neméně zajímavým, šlo o víno, které aktivně utvrzovalo můj pozitivní vztah k produkci z Čech. Pravidelně jsem tenhle ryzlink dával na různé degustace, kde si vedl se ctí i mezi prestižními představiteli odrůdy z vyhlášených světových oblastí. Jaký byl teď? Tmavší barva do zlaté. Poměrně výrazné v aromatice, lipový med a bylinky, dotyk petroleje, veskrze příjemné. Plnější, koncentrované v chuti, s velmi fajn kyselinou ale již uměřenějším, trochu usedlejším projevem, kopíruje vůni, krásně vyvážené, v perfektní kondici, nádherně pitelné. Seriózní víno světových parametrů. Těžko říct, zda při pohledu na vypitou poslední láhev plakat nebo se hystericky smát, když si člověk uvědomí, že tenhle malý poklad stával jen 130 Kč a nenaplnil jsem jím tenkrát sklep po okraj. Musím ale přiznat, že od ročníků 2006 a 2007 jsem vlastně s žádným z ryzlinků ze Školního statku nebyl uchvácen tolik. Opravdu velmi se mi ovšem líbil pozdní sběr 2014 a kabinet 2015, ty bych pil kdykoliv rád znovu. Trochu v plnějším stylu této sedmičky jel pozdní sběr 2015, ten se bude myslím líbit velmi.

8000 let vína, WS TOP 100, Hospices de Beaune a Bordeaux povinně bio

Furt se něco děje! Kupříkladu nová vědecká studie (zde k tématu fajn text v NY Times) ukázala, že na keramických nádobách z Gruzie z doby zhruba šest tisíc let před naším letopočtem jsou stopy vína. Čímž si Gruzie utvrzuje pozici kolébky vína, nový údaje je „tradice 8000 let“ :-) Tamní původní metoda přípravy v kvevri, velkých v zemi zakopaných amforách, je ostatně již několik let na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. A čím dál více trendy i mimo Gruzii, získává si stále větší popularitu. Včera jsem jednu báječnou záležitost z Kachetie, takže původní a pravou, aktivně popíjel a naprosto upřímně jim toto prvenství přeju!

(re)Evoluce granátu z Dolomit

Granato, stoprocentní odrůda Teroldego ze stínu italských Dolomit, zásadní víno z produkce Elisabetty Foradori (viz dřívější zápisek), víno důležité pro region jako takový a obecně považované za možná nejlepší Teroldego vůbec. A jedna z hvězd sortimentu dovozce Via del Vino. Před pár dny dorazil do Prahy, na jednu z mála zastávek při tour k třicetiletému výročí jejich zásadního vína, Theo Foradori (prostřední ze tří synů Elisabetty, navíc má ještě o rok mladší sestru). Aby zde mimo jiné prezentoval i unikátní vertikálu Granato od ročníku 1998 (v double magnum lahvi) po ročník 2015. A promluvil o minulosti, současnosti a budoucnosti vinařství. O tom, jak jeho matka aktivně a včas přenáší zodpovědnost na své děti, jak se podnik stále více snaží věnovat i dalším plodinám a nejen révě. O biodynamice i marketingu, révě i byznysu, víně i… mnoha dalších věcech. Akci v restauraci Aromi, s víny doplněnými několikachodovou večeří inspirovanou severní Itálií, jsem si opravdu užil. Samozřejmě díky spoustě výtečného vína, skutečně nešlo o pár malých degustační vzorků, ale také pro více než fajn povídání. Theo byl vyloženě vtipný a vše pojal velmi uvolněnou formou, na tomto typu degustačních večeří spíše vzácnou.

Beaujolais, především ne nouveau

Už je tu zase! Letošní Beaujolais Nouveau se oficiálně může prodávat a pít ode dneška. Na ročníku 2017 se podepsala vlna jarních mrazů, poté panovalo spíše docela suché a teplé počasí. Výsledkem je sice méně ale dost zralých koncentrovaných hroznů, což se projevuje i na opulentnějších a dobře přístupných mladých vínech, ale dost efektní budou asi i pořádně udělané klasiky z tamních cru. Ochutnal jsem Domaine de Thulon Beaujolais Villages Nouveau 2017, víno fialové barvy, čerstvé a voňavé, výrazné, suché, šťavnaté, lehce zemité, výborně pitelné a na trochu líbivější vlně. Domaine Lathuiliere Gravalon Beaujolais Nouveau 2017 fialová barva, sladší až trochu bonbónová ovocná aromatika, poměrně expresivní, suché, čisté, s fajn kyselinou a lehce zemitou linkou, fajn pitelné. Oboje v kontextu stylu nadprůměrná. Ale přeci jen… ochutnávka pořádných vín, které čekání na nouveau předcházela, nabídla o něco větší zážitky. O leckterých z degustovaných vinařství jsem už psal dříve, ostatně jako o mnoha dalších klasických Beaujolais a oblasti obecně (teď jsem dělal i článek pro BarLife, ale velký hit v domácích restauracích a barech to stejně nikdy nebude). Dostává se jim méně pozornosti, než si zaslouží.

Tschida, Marada, Lagravera, Bertrand

Odhrnuji pár nahromaděných poznámek k jednotlivým doma vypitým vínům z posledních dní a týdnů. S obrovskou chutí v nás skončila láhev burgenlandské naturální superstar Christiana Tschidy, jeho „nebe na zemi“ v červené podobě, Himmel Auf Erden rot 2015. Nečiřená nefiltrovaná směs Zweigeltrebe a Cabernet Sauvignon školená delší dobu ve velkých dubových sudech, naslepo bych si ovšem tipnul projevem nejspíš Frankovku. Lehce matnější barva do fialové. Čerstvá, pikantní, na úvod lehce bezsirně funky vůně, tmavší peckovinové ovocnost, energické a evokující svěžest a šťavnatost, linka vánoční kořenitosti. A takové i v chuti, parádně suché, šťavnaté, tmavě peckovinově ovocné, s výraznější kyselinou a energickou čerstvostí, dokonalá pitelnost, fajn dlouhé. Moc zábavný kousek. Prodává WineGeek a sedm stovek teda není málo. Ale Tschida je pojem, no, a svá vína si cení.

Degustace v oranžové

Před nějakou dobou jsme se na pozvání Lucie Fricker sešli ve Fajnšmekru, skupinka nadšenců do vína různých „kmenů“ (dovozce /vinař/technolog/vinařský pedagog/blogger…), na degustaci macerovaných bílých vín. Cílem bylo udělat si hezký večer a podebatovat, právě takhle vínomilci s různými přístupy a odlišnými pohledy na svět vína, nad sklenkami zajímavé produkce vinného stylu, který získává stále větší popularitu a pomalu se dostává do mainstreamového povědomí. Ze třinácti vzorků oranžád, povětšinou „naturální“ produkce, byl jeden vzorek bohužel korkový, s tím nic neuděláte. A jen jeden měl myšinu. Takže oblíbené tvrzení, že tahle vína jsou zhusta vadná, se nepotvrdilo. Lze samozřejmě argumentovat tím, že šlo o výraznou selekci vín od spíše prestižnějších jmen a úplně náhodný výběr by třeba dopadl jinak. Ale věřím, že ne o moc :-) Večer jsem si opravdu užil a leckterá vína stála za pozornost.

Změna u DRC, nový Cristal a Penfolds Grange g3

Dnes pár novinek ze světa vína, bude to tak trochu o luxusu :-) Oproti nedávné praktické informaci o nových apelacích má aktuální zpráva z Burgundska pro běžného konzumenta tamních vín znatelně menší dopad. Po čtyřiceti letech odchází do důchodu Bernard Noblet, sklepmistr Domaine de la Romanée-Conti. Pracoval zde od roku 1978 a za osm let se vypracoval na svou současnou pozici. Kontinuita je zajištěna, nahradí jej totiž Alexandre Bernier, který se zde připravuje taktéž posledních osm let. Musí to být celkem slušná pakárna, převzít zodpovědnost za jedna z vůbec nejslavnějších a nejdražších vín světa. Argument „mějte ohledy, je to můj první ročník“ by tu asi neobstál :-)

Jižní Rhôna na osmi vínech

Vybíral jsem vína na víkend a když se pak podíval na finální selekci, tak krom lahve bublin a sherry byla všechna červená. Možná to je tím pošmourným počasím, nevím :-) Což mi připomnělo, že bych mohl odhrnout povedenou degustaci z minulého týdne, kdy Jiří Hron ve ŠMIKu přerušil sérii burgundských a osmi vzorky odbočil na jižní Rhônu. Od „prostého“ Côtes-du-Rhône, přes prestižnější apelace Vacqueyras a Gigondas až po Châteauneuf-du-Pape. Nejvíce vzorků nabídla Domaine La Mereuille, rodinné vinařství sídlící mezi Orange a Châteauneuf-du-Pape. Sice zde hospodaří, včetně pěstování hroznů a vinaření, už šest generací, ale vinařství pod tímto jménem a s lahvovanou produkcí vlastně vzniká až v osmdesátých letech minulého století. Momentálně jej vede Philippe Granger, pracují na zhruba šestnácti hektarech povětšinou hodně starých výsadeb. Zpracování klasika, fermentace v betonu (růžové a bílé nerez), zrání spíše starší a větší sudy a tak.

Tři španělské šumivky prestižních producentů

V uplynulých dnech jsem otevřel tři španělská šumivá vína, dvě deklarovaná jako cava a jedno coby separátní apelace, ale jinak připravené stejně. Ve všech případech šlo o vína hvězdných producentů, byť spíše ze základního spektra nabídky či největší část jejich produkce. Naštěstí, a bývá tu spíše pravidlem než výjimkou, bývají i tahle vína dost povedená. A začneme u vinařství Gramona, z mého pohledu jednoho z vůbec nejlepších v oblasti (minimálně z těch normálně dostupných v rozumných počtech). Dnes již, jako bonus ke všem ostatním pozitivům, navíc biodynamickém. Rozepisoval jsem se o nich opakovaně. Jejich La Cuvee Brut Reserva 2013 stojí vlastně ještě pod jejich nejznámějším cuvée Imperial (jehož jméno beru jako takové fajn pošťouchnutí nejprofláklejšího Champagne vůbec, stejnojmenné víno od Gramona je ovšem znatelně lepší a je ho navíc taky hodně, byť místo desítek milionů lahví asi 300 tisíc), na kalech dva až tři roky (zde spíše vyšší hodnota) a odrůdově 70 % Xarel·lo a 30% Macabeo. Výraznější, citronová barva, pěkné perlené menších bublinek. Typická, svěží vůně, lehce citrusová do limetky, sušené květy, minerální linka, příjemná. Suché, šťavnaté, dozáž znát ale nijak neruší, ovocné, čistě udělané a pěkně postavené, dobrá délka s decentní hořčinou lákající k dalším douškům. Nadprůměrná, příjemná cava.

Franciacorta Mirabella

Dovozce italský vín VinoDoc uspořádal svou první galadegustaci průřezu sortimentem, za účasti některých vinařů či zástupců vinařství. Projel jsem si poctivě několik desítek vzorků a o pár vínech se určitě v budoucnu ještě zmíním, dnes bych se ale chtěl věnovat řízené ochutnávce vinařství Mirabella, producenta šumivých vín v oblasti Franciacorta. Už jsem o nich psal dříve, včera měl ale možnost ochutnat jejich kompletní portfolio s výjimkou růžového. Vinařství, které se zaměřuje téměř výhradně na bubliny, vzniklo v roce 1979. Pracují jen s vlastními vinicemi, mají jich 56 hektarů a v roce 2018 budou certifikovány bio (= první lahve s bio logem se objeví okolo roku 2021, pokud nebudeme v té době řešit nukleární zimu nebo tak něco). Celé vinařství prý jede z obnovitelných zdrojů energie. Vína fermentují ve velkých betonových tancích (pozůstatek dřívějšího družstva) místo dnes obvyklejšího nerezu, většina vín dnes zraje na kalech výrazně déle než ukládá apelace. Mají docela velký podíl Pinot Blanc, který jim stylově hodně sedí. Na lahvích je vždy uvedena sboccatura, datum odstřelu kalů. Ale není to nějaké jejich specifikum, při povýšení apelace na DOCG v roce 1995 se tento údaj stal povinným. A, světe div se, pro zákazníky to žádné potíže nepředstavuje, prodeje stoupají a vinařství nemají s uváděním těchto údajů žádné speciální technické potíže. Uč se od Lombardie, Champagne ;-)

Tip na bezva čtení o Champagne

V posledních letech se vyrojila spousta kniha o Champagne. Vděčíme za ně nejen zvýšenému zájmu o bubliny obecně, ale výrazně také trendu pěstitelských Champagne. Který, ať už na to máte názor jakýkoliv, prostě přitáhl pozornost k oblasti coby zdroji skvělého svébytného vína, vína nad rámec luxusního přípitku. Trendu, který najednou exponoval specifické terroiry místo „umění míšení“, výrazné osobnosti a jejich příběhy a motivace namísto drahých značek s promakaným marketingem. Najednou šlo mluvit o šampaňském podobně jako Burgundsku, kde očekáváme otisk původu i u běžných vesnických vín, nejen stylem „dům má tradici a dělá toho fakt hodně“. Najednou jde mluvit o šampaňském jako o jiných klasických velkých vínech se základem v konkrétní vinici, hodnotit ho podle stejných kritérii. Tedy nejen coby triumf vinařských postupů ve sklepě, překvapivý úspěch z hromady zhusta podtržených hroznů z vinic s mnohdy až nesmyslně vysokým hektarovým výnosem.

Dvakrát trochu netradiční Xarel·lo

Dnes budu zase otravovat se Španělskem, ale slibuji, že to příští dny proložím něčím dalším :-) Chtěl jsem si trochu prozkoumat odrůdu Xarel·lo i mimo její nejčastější užití, coby součásti šumivých vín, a nakoupil sérii tichých vín různých stylů. Ale to bych nebyl já, aby podstatná část z nich nebyla spíše představitelem určitých extrémů (byť tím je samo masová konvenční produkce, z té také nic objevného nevykoukáte, upřímně). Kupříkladu takový Vermell 2015 z Masia Can Descregut je technologicky a tak všelijak celkem normální, ale jde o odrůdu Xarel·lo Vermell, raritní mutaci odrůdy s červenou silnější slupkou, navíc ze starých výsadeb. Descregut je podnik, který s odrůdou pracuje jako jeden z mála a „objevil“ ji i pro další. Vinice v bio, macerace na slupkách asi dva dny a poté spontánní fermentace a zrání na kalech čistě v nerezu. V burgundské lahvi s celokorkem, hrdlo zavoskováno, zajímavá viněta. Tmavší, výraznější žlutá s naoranžovělými odlesky. Aromatika ze všeho nejvíce evokuje nějakou hutnější vybublanou cavu. Výraznější, pečené jablko, lehce citrusové, linka žlutého ovoce, sušené květy, dotyk minerality a toastový tón. Suché, čisté, středně plné poměrně výrazné, fajn kyselina, nijak složitá struktura ale postavené slušně, lehce jablíčkový dojezd. Zajímavé bílé s charakterem, pije se velmi dobře a drží v otevřené lahvi, s chuti tu upíjím už pár dní.

Odskok na Prague Bar Show

Někdy je potřeba vybočit z komfortní zóny již dobře zmáknutých degustací vína a vyrazit zkusit něco nového. Takže jsem se zastavil na letošním ročníku Prague Bar Show (když už pro organizátora, časopis BARLIFE, pravidelně píšu) a jal se zkoumat, co zajímavého nového se na náš trh chystá nebo se zde v poslední době objevilo. Ochutnal jsem všechno možné, od vodky přes tequilu a borovičku po různé celerové bitters, kávový likér, nějaké to pivo a ani vínu jsem se nakonec nevyhnul. Prostě rozšiřování chuťových a znalostních rejstříků, to se vždycky hodí. Vezmu to ve zkratce, třeba vás něco zaujme.

Vavřínový věnec z Prioratu

Při svých španělských nákupech v uplynulých měsících jsem se u tichých vín pořizovaných naslepo držel cenově spíše při zemi, snažil se vybírat zajímavě vypadající kousky (a až na pár výjimek měl docela šťastnou ruku), ale málokdy láhev překračovala cenu deseti eur. V poslední objednávce jsem se trochu odvázal a zkusil i několik kousků ve vyšších cenových relacích, kde už obecně zas tak často nenakupuji a pokud ano, jde o vína ochutnaná nebo jinak ověřená. Jedním z risků byla láhev Laurel 2014 vinařství Clos i Terrasses, druhé víno docela provařeného producenta z Prioratu. Ono když za své víno dostanete dva ročníky po sobě sto bodů od Roberta Parkera, stobodové hodnocení zopakujete i později a obecně se vždy pohybujete ve vyšších devadesátkách, tak si vás lidi všimnou :-) Jejich legendární Clos Erasmus jsem nikdy nepil, aktuálně vypuštěný ročník se pohybuje někde okolo 130€ a ty starší dostupné snadno vyletí i do cen mnohonásobně vyšších. Ale Laurel se dá pořídit za něco málo přes třicet éček a to by v tom byl čert, aby si nenesl něco z kvality dražšího bratříčka…

Zábavná Garnacha a výtečné Grechetto

Casa de Sí, vinařství ze španělské apelace Calatayud, je mladým projektem manželského páru australských enologů jménem Sarah Morris a Iwo Jakimowic, od roku 2011 postupně nakupují menší zajímavé vinice. Přístup je vlastně stejný jako v jejich australském vinařství, tedy nízkointervenční ve sklepě a na vinicích hospodaří bio(dynamicky). Víno Chiquitín 2016 je čistá Garnacha ze starých výsadeb, spontánní fermentace celých hroznů v nerezu, delší macerace, trocha zrání v amforách a pak bez čiření a filtrace do lahví, jen s decentním zasířením. V překladu by jméno bylo něco jako „malý a mladý“. Burgundská láhev bez záklopky, aglomerovaný korek. Tmavší barva, trochu do fialové, nic hutného ale. Čerstvá, zábavná výraznější ovocnost, mix tmavých a červených plodů, jahoda, černé třešně. V chuti suché, šťavnaté, lehce svíravé, ovocnost kopíruje vůni, čisté, čerstvé, energické a skvěle pitelné. Sice třináct a půl voltů, ale působí lehčím dojmem. Rád od nich zkusím i něco serióznějšího.