Wine Spectator odhalil svůj letošní žebříček TOP 100 vín. V první desítce jsou hned čtyři americká vína (většina z Napa Valley), která jsem s výjimkou solidního Pahlmeyer Chardonnay nikdy nechutnal a vůbec tedy netuším, kam bych je ve srovnání s konkurencí ze zamoří postavil sám. Evropskou část naopak znám a samá slušná vína :-) Jinak v celém žebříčku jsou jen troje bubliny, zklamání. Nejvýše zase z USA, Roederer Estate Brut Anderson Valley. Z klasické Evropy pak parádní biodynamické Raventós i Blanc De La Finca 2013, i kterém jsem psal nedávno (i stejná degorzáž) a moc fajn terroirové pěstitelské bio Champagne Chartogne-Taillet Brut Cuvée Ste.-Anne (k nám je vozí Vino Vino Vino).
Tradiční aukce burgundských vín v Hospices de Beaune, a jakási předzvěst apetitu na vína nového ročníku a očekávaných cen, přinesla nový rekord. Za 787 sudů se celkem utržilo 13.5 milionů Eur, čímž padl rekord z roku 2015. Ovšem je nutno dodat, že letos bylo k dispozici výrazně více vína, v ročníku 2015 šlo jen o 575 sudů. A také top dražební položka zvaná „La pièce des Présidents“ z Corton Clos du Roi se letos prodala za méně, 420 tisíc Eur oproti dva roky starému rekordu 480 tisíc. Ať tak či onak nevypadá to, že v Burgundsku můžeme očekávat pokles cen :-)
I ty, Bordeaux? :-) Možná i trochu jako reakce na vlnu velkých protestů, včetně demonstrací, proti obludnému používaní agrochemie ve vinicích v Bordeaux, se dějí velké věci. I zásadní hvězdy regionu naskakují na vlnu bio a biodynamiky (např. Palmer a Latour), tendence se ale přenášejí od jednotlivých vinařství na celé apelace. Všechna vína zatříděná jako St.-Emilion, St.-Emilion Grand Cru, Lussac St.-Emilion a Puisseguin St.-Emilion budou muset od ročníku 2019 pocházet z vinic v bio nebo jiném certifikovaném (proto je na výběr několik různých variant) udržitelném zemědělství. Pokud toto nesplní, víno bude muset být označeno jen jako generické Bordeaux.
