Erche, Dolcetto v trochu vážnější podobě

Dolcetto je odrůda, ze které vína prakticky nikdy neaspirují na označení „velká“. Měl jsem spoustu parádně chlastacích, zábavných, mile nenáročných vín, obvykle lepších pokud bylo dřevo omezeno na minimum. Ale málo takových, která bych popsal jako seriózní, komplexní, s potenciálem zrát a tak… prostě ty „dražší“ degustační obraty :-) Přiznávám samozřejmě, že mé zkušenosti se omezují téměř výhradně na Itálii, o Dolcettu třeba z USA vím prakticky prdlajs a teorie nestačí, prý ho tam umí velmi dobře. Otázkou také je, zda tato serióznější vína vůbec očekávat a chtít, když v Piemontu se o vážný výsledek v pohodě postará staré dobré Nebbiolo. Dolcetto di Ovada je ovšem samostatnou apelací, která jako jedna z mála nabízí odrůdu právě v podobě vhodné ke zrání a trochu vážnější. Já teď pil Erche 2014 Dolcetto di Ovada Superiore vinařství Rocco di Carpeneto (měl jsem tu článek o jejich Barbeře), které rozhodně předpoklady naplňuje.

Víno je z výsadeb v letech 1970 až 2000, vinice ošetřovány jen mědí a sírou. Spontánní fermentace a macerace dva týdny v nerezu, pak zrání 26 měsíců v použitých pětistovkách a barrique sudech. Minimální síření, celková 21 mg/l, a lahvováno bez filtrace do burgundských lahví s celokorkem a kovovou záklopkou. Dost tmavá barva, fialový tón, matnější. Starosvětská, zralejší vůně, s mixem ovocných tónů do peckovin, balsamikovou linkou, starým dřevem, široká a zajímavá. Suché, přísnější v projevu, trochu tvrdší, stále mne to nutí použít výraz „starosvětské“ ve smyslu opaku takových těch moderních sladce ovocně nabušeně uhlazených záležitostí, svíravější, s fajn tříslovinami a dobrou délkou, něco červeného ovoce, lehce zemité. Láká k dalším douškům a tak nějak, při pohledu na nevlídné počasí venku, vzbuzuje dojem, že by bylo skvělé někde v horách u hořícího krbu. Prostě oslovilo. Vzniklo celkem 1066 lahví, u nás stojí lehce pod čtyři stovky u VPV.