Dost jsem se pobavil u pivovaru Matuška, kde krom tradiční sady osvědčených galaxií a kalifornií (a výtečné aromatické ovocné Tropical Rocket, kterou měl poprvé) byla k ochutnání coby sudový vzorek dosud nestočená pšeničná specialita dozrávaná v alkoholem stále prosáklých nevyplachovaných dubových sudech po vínovici od Žufánka. Výborný, silný efektní kousek. A dost možná nepůjde o poslední Matuška ft. Žufánek produkt :-)
Projel jsem si „terroirové“ vodky ze zajímavého projektu Our/Vodka. Celkem vtipný koncept městských mikrodestilérek připravujících vodku stejným způsobem, ale z „lokálních“ surovin. Výsledkem je… vodka. Ano, každá z nich chutná trošičku jinak. Ano, Detroit je odlišný výrazně, díky použití kukuřice. Ale furt je to jen vodka. A upřímně jejich koncept infuzí, balíčků kterými si můžete jejich vodku doma sami ochutit, mi přijde už úplně scestný. Buď chci čistou vodku a nebo nějak ochucený destilát, ale připravený pořádně a ne tak, že si v nádobě vylouhuji pytlíček s čajem. Každopádně marketing mají fajn, lahve vypadají hezky, ale já vodku prostě nechápu.
Mezi stánky různých „prémiových“ produktů to měl o něco těžší takový Staropramen, který problém vyřešil sérií několika pokrmů napárovaných k točeným pivům. A musím uznat, že jim to fungovalo a především malou nefiltrovanou jedenáctku jsem vypil s chutí.
Chutnal mi cider od Tátův sad, ten úplně suchý a čistý i varianta s přídavkem chmele. Nic složitého, ale poctivě působící pití bez blbin okolo :-)
Srovnávačka čtyř celerových bitters velice pobavila, osobně mne nejvíc bavil Bittermans Orchard Street™ Celery Shrub, řapíkatý celer a celerová nať a poctivě pravě působící projev. Na druhé místo bych dal Scrappy's Bitters Celery, taktéž poctivý kousek, ale projevem do klasické celerové bulvy. U dalších dvou značek jsem se nenašel, bylo tam moc jiných věcí krom celeru a působilo navíc trochu nepřirozeně. Ale asi spíš zůstanu u degustací vína, no :-)
Neodpustil jsem si trochu bublin. Nový Bohemia Sekt Ryzlink rýnský jde spíš mimo mne, odrůda je tam snadno poznat, ale je to dost nasládlé (dozážováno na sec, tuším 18 g/l cukru) a spíš jednoduché a drobátko utahané. To nový Prestige 36 je tedy o hodně lepší počin. A u stánku Vino Vino Vino jsem si projel nabídku Champagne, kde celkem logicky největší nadšení vzbudilo Les 7 od Laherte Fréres připravené ze sedmi šampaňských odrůd (Fromenteau, Arbanne, Pinot Noir, Chardonnay, Pinot Blanc, Meunier a Petit Meslier) a navíc s rezervou v podobě solery (nyní 2005-2012). Charakterní, zábavná záležitost. A parádní bylo i Champagne Raphaël & Vincent Bérêche a jejich Côte Millésimé Grand Cru 2007, výtečná ukázka přísnějšího ale již nazrávajícího minerálního strukturovaného Blanc de Blancs z Cramantu. Mňam!
