Dobrovolně přiznávám, že Granato mi sice (při těch pár řídkých setkáních v minulosti) velmi chutnalo, ale tak nějak… z vín, která Forodari připravuje, mne opravdu zasáhla spíše jiná. Schopnost uchvátit kritiky po celém světě, přitáhnout pozornost k regionu i vinařství a nakopnout výš reputaci odrůdy (nebo ji předvést vůbec poprvé, pro mnohé) a nadchnout pro ni další vinaře v oblasti mu ale upřít nejde. A deset ročníků tohoto vína za sebou byla zkušenost, kterých se dostává spíše výjimečně. Postupovali jsme od minulosti do současnosti a dobře se bavili.
Úvodní ročník Granato 1998 překvapil, nabídl velmi elegantní zralejší vůni, jemnější, se světlejší barvou a hromadou depotu, vybalancované, s výtečnou šťavnatou kyselinou, delší, elegantní. Jak jsem měl u starších Granato poznámky „bx styl“, tak zde to vyzrálo o něco „burgundštějším“ směrem. K vínu jsem se vracel s velkou chutí a nadšením. U 2001 už je to ovšem víno tmavší, stále s ještě lehce fialovým tónem, hutnější tmavě ovocné, s živočišnou linkou, koncentrované, plné, silné, s bezvadnou kyselinou s výraznějším vlivem dřeva. Ochutnal jsem ho ze tří různých lahví, jedna působila až stále trochu syrově mladě, další byla znatelně zralejší. Stále ovšem nabušenec. Efektní, vyladěný, perfektně pitelný. Ročník 2002 o něco tenčí, zemitější, hodně vyzrálý a vyvinutý. Ročník 2003 opět poměrně koncentrovaný, s již znatelnou nazrálostí ale stále i hodně výraznými tříslovinami, s potenciálem dál zrát. Ročník 2004 pikantnější ovocnost, šťavnatost, marmeládové tóny, vybalancované skvěle pitelné víno, hodně příjemný kousek.
Ročník 2009 vyloženě mladistvé, sladké tmavší ovoce, koncentrace, čerstvost, plnější energická chuť, tmavé ovoce, dotyk živočišnosti a pryskyřice. Trocha kůže, nějaké to koření jako badyán. Strukturovaná, parádní záležitost. V ročníku 2010 jako bychom se definitivně odpoutávali od nějaké „stylově trochu jako“ škatulky a prim v projevu mělo něco jiného. Je to velmi čerstvé, takové ryze energicky ovocné, mladistvé, svíravé, šťavnaté, zábavné, teprve na začátku cesty ale velmi chutné. A v podobném duchu pokračují i ročník 2011 a 2013, s intenzivní čerstvou ovocnosti, šťavnatostí, svíravostí, parádní ovocností a moc fajn strukturou. Vína mladá, trochu sevřená, ale výtečná. Ročník 2015 je pak vyloženě naturální, energická, velmi živá mladičká záležitosti, s jasně hodně nízkou či téměř nulovou sírou, lehce živočišná, efektní, zábavná. Hodně fajn víno, byť na mne pocitově možná až příliš „bezstarostné“.
Velmi mne bavila poloha ročníku 2009, tak nějak „akorát“ na pomezí seriózního velkého vína a záležitosti, kterou chcete klopit ve velkém. Ale upřímně ve všech polohách to bylo báječné, i v té „bordeauxské“ :-) Bavil jsem se s vinařem (i když Theo je zodpovědný spíše za jiné věci, sklep má od roku 2013 v rukou jeho starší bratr), zda je přesvědčen, že patnáctka bude zrát podobně dobře jako vína z „barrique“ období a prý ano, možná i lépe. Osobně si nedovedu představit, že ročník 2015 bude za 15 let ve stejné kondici, ale to lze ověřit jedině experimentálně. Za těch patnáct let :-) Na druhou stranu mne z červených od Foradori nejvíce fascinuje její Teroldego Sgarzon, z jediné specifické vinice, a Granato teď jako by šlo trochu podobným směrem.
