Barta Pince a tokajské výběry i suchý Furmint

Včera byl první Aszuday, svátek věnovaný klasickým sladkým výběrům z Tokaje. A tak si říkám, že bych mohl odhrnout poznámky z jedné velmi povedené ochutnávky, které jsem se zúčastnil v košickém winebaru Villa Cassa. Pozval mne, společně s dalšími vínopsavci z Polska, Slovenska, Maďarska a Singapuru, Dániel Ercsey z portálu WineSofa. Degustace byla slepá, v podstatě jsem u vín věděl jen to, že budou z Tokaje. Při degustaci byl odhalen vždy ročník a kategorie, po všech šesti vzorcích i zbývající informace. A já s potěšením zjistil, že se chutnala (a následně pila) sada vín se dvěma společnými jmenovateli – stejné špičkové vinařství a ve všech případech původ v totožné vinici. A vlastně i odrůda byla prakticky kompletně stejná, Furmint. Ve sklenkách se zaskvěla produkce Barta Pince (web) z tokajského Mádu a vína pocházela z Öreg Király-dűlő, zterasovaného výrazné svahu na Király-hegy a místě, kde se réva pěstovala určitě již ve 13. století a pocházela odsud jedna z nejslavnějších tokajských vín.

Vinařství založil v roce 2003 investor Károly Barta a celý úspěch je postaven na rekultivaci právě oné jedné vinice, v letech 2004 až 2005 (= výsadby jsou ještě mladé a lze tak očekávat, že kvalita půjde ještě nahoru). „Starý král“ byl sice už od první klasifikace vinic v 18. století zařazen mezi a špičku a takto klasifikován i ve všech ostatních později, ovšem svah nevyhovoval způsobu hospodaření za komunistické vlády, réva zde byla zlikvidována a v části kopce dokonce vznikl kaolínový důl (celou historii má Barta na webu). Naštěstí se vinice Barta ujal (společně s rodinou Demeter) a nyní zde má deset hektarů v podstatě v souvislém bloku (+ potenciálně dalších 17 ha v přímo navazujícím Kővágó). Jako bonus se kompletní plocha vinice vyhnula od šedesátých let minulého století jakékoliv vinařské chemii, takže současné hospodaření blízké organice začalo na čistém prostředí. Öreg Király-dűlő má jižní a jihovýchodní orientaci, s hodně kamenitou vulkanickou půdou na ryolitovém tufu, zeolitu a červeném jílu. Vysazen zde mají z většiny Furmint (klon T85 a starý typ s kompatnějšími menšími hrozny), ale i nějaký to Hárslevelű, Sárgamuskotály a Kövérszőlő se najdou. I ve sklepě jedou poměrně tradičně a čistě (spontánní fermentace, zrání 2+ roky v klasických malých sudech, byť určité změny se postupně děje), ostatně za vinifikaci byl donedávna zodpovědný Attila Homonna (kterého nahradila mladá nadějná Vivien Ujvári, byť Attila se ještě nějakou dobu bude podílet coby konzultant).

Na úvod jediné suché, Barta Öreg Király Dűlő Mád Furmint 2011. Citronová barva, jemnější medovo-květová aromatika, dotyk jahody, již lehce nazrálé, s krásně zakomponovaným dřevem. Suché, uhlazenější ale s pěknou kyselinou a minerální linkou, elegantní a perfektně vybalancované, dlouhé. Krásné víno, vyloženě mne nadchlo a snadno se zařadilo mezi top suché furminty, které jsem ten den ochutnal (a že jich bylo mnoho desítek). Opravdu skvělé suché tokajské se prý pozná podle toho, že se k němu jde vrátit a stále funguje i poté, co ochutnáte sladká šestiputnová. K tomuhle se vrátit dalo, ale… mělo to hodně těžké :-)

Barta Öreg Király Dűlő Tokaji 4 puttonyos aszú 2008 je dnes již neexistující kategorie vína, nově jsou jen pěti (120-150 g/l zbytkového cukru) a šesti (150+ g/l) putnová. Zde je cukr 100 gramů. Výraznější tmavší barva do zlaté. Oxidativněji postavená aromatika, medovost, křížaly, trochou podhoubí. Sladké, čisté, medové, s velmi dobrou kyselinou a délkou. Hodně fajn „starosvětská“ ukázka tokajského, byť vyloženě nějak rychleji mi z toho srdce nebušilo (oproti suchému předtím).

No a pak už následovala série čtyř šestiputnových vín. Elitní kategorie, která v rukou kvalitních vinařů stále dokazuje, proč měla Tokaj v historii tak výsadní postavení a měla by ho mít stále. Barta Öreg Király Dűlő Tokaji 6 puttonyos aszú 2013 (246 g/l, 8.8 % alkohol, dva roky v sudech a prý stoprocentní Furmint). Zlatá barva. Výrazná, intenzivní houbičková botrytická aromatika, konfitované meruňky, medovost, čerstvější trochu citrusová linka, lehce těkavé. Velmi sladké, intenzivní, hedvábně sladce kulaté, příjemná kyselina v chuti. Koncentrované, efektní, dlouhé sirupové doznívání (kdy už to kyselina moc nezvládá). Hodně slušné, ale samozřejmě potřebuje čas. Barta Öreg Király Dűlő Tokaji 6 puttonyos aszú 2013 Válogatás je speciálním výběrem téhož. Tmavší barva do zlaté. O něco divočejší a složitější vůně, houbově botrytická, medová, opět meruňkový konfit, ale přidává další jemnější vrstvy nad tím, komplexní projev s až lehce pikantnější linkou evokující flór. Velmi sladké ovšem s hodně dobrou kyselinou, kulaté, hebké, velmi dlouhé doznívání. V poznámkách mám také jednu pocitovku, staré dobré sladké barevné burizony :-)

Barta Öreg Király Dűlő Tokaji 6 puttonyos aszú 2010 je víno z poněkud složitějšího ročníku, ale teda rozhodně nepropadlo. Tmavá zlatá barva, výrazně zralejší a oxidativněji postavená aromatika, opět houbičky, med, meruňka, lehce těkavé, jemnější odbočky a zajímavé vrstvy, první dojem o něco méně sladkého vína než předchozí dva kousky. V chuti ovšem samozřejmě sladké klasicky velmi, ale zároveň s naprosto fantastickou kyselinou, strukturované, bohaté, nádherné víno. Možná o chlup kratší než předchozí (ovšem stále hodně dlouhé), ale s až neuvěřitelnou pitelností a čerstvostí vzhledem k množství cukru. Nádhera.

Barta Öreg Király Dűlő Tokaji 6 puttonyos aszú 2008 tmavá zlatá barva, oxidativnější styl aromatiky, komplexní medovo-houbičkobotryticky-meruňkový projev, nazrávání a vrstevnatost, dotyky oříšků a různých dalších drobností. Sladké, velmi dobrá kyselina a délka, koncentrace, vše z vůně se objevuje i v chuti, extrémně dlouhé, vyvážené, hebké, krásně vybalancované sladké víno. Společně s desítkou pro mne určitě nejlepší.

Oficiální fotka z vinařství, mám nějaké vlastní z těchto míst když nás tam zavezl István Szepsy, ale nic co by dalo podobně dobrý obrázek :-)

Vždy takhle po nějaké ochutnávce obzvláště dobrých slaďáků si říkám, jak by bylo bezva si doma sem tam něco podobného otevřít, a nechám se zlákat k nákupu (zde šlo o vzorky poskytnuté vinařstvím, na prodej nic nebylo). Po pár letech obvykle taková láhev odputuje dále coby dárek někomu, kdo podobná vína ocení, protože na ni prostě ne a ne přijít vhodná příležitost. Pěkné starší šestiputnové tokajské bych si každopádně teď na svátky živě představit dovedl, ale jak se znám, tak stejně pojedeme spíše v suchých bublinách… :-)