Považuji se za propagátora konzumace dobrého Beaujolais, ale když jsem se teď podíval do poznámek na lahve zkonzumované v posledních pár letech doma (mimo degustace), tak jsem se trochu zastyděl. Vlastně je sám otevírám spíše výjimečně. Naposledy to byl počin Domaine des Terres Dorées, tedy od vinaře jménem Jean Paul Brun (zmiňoval jsem se o něm opakovaně, třeba zde) a jedné z velmi uznávaných osobností oblasti, vinařství které za posledních pár desetiletí docela vyrostlo ale stále si drží skvělou úroveň. Konkrétně klasické cru Fleurie 2011, víno z ekologicky opečovávaných vinic na žulovém podloží, fermentované (spontánně) a zrající jen v betonových tancích. Všechny hrozny pro Fleurie pocházejí z vyhlášené polohy Grille Midi, ale toto uvádí jen u speciální selekce z nejstarších keřů.
Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně tmavá barva. Poměrně sevřená aromatika i chuť, která si tento projev drží i po celém dni dýchání v odpité lahvi. Víno postupně nabízí více spíše pokud jej necháte v klidu ve (větší, burgundské) sklence. Kombinace světlejších a tmavších peckovin, maliny, trochu přísnější a chladnější, s decentním burgundským štychem, mineralitou vlhkého drceného kamení. Suché, šťavnaté s výraznější kyselinou, s tříslovinami nepříliš výraznými ale delší svíravou dochutí, s precizní přímou ovocností a zároveň dostatkem něčeho navíc. Čerstvost, energie, stále svěžest a víno teprve na cestě. Rozhodně nebude bavit každého, ale je to krásná ukázka Gamay ze zajímavého terroir v jeho ryzí podobě. Pil jsem a stále piju s velkou chutí :-) Koupeno nedávno u Domaine R&B, cena asi 450 Kč.
Což mi připomíná, že jsem teď otevřel láhev Placeres Sensoriales 2016 z vinařství El Vino Pródigo (web, mladý a malý projekt pár přátel, založený v roce 2011 a zlegalizovaný v roce 2014, dělají tři vína a od každého jen pár tisíc lahví, hlavně ze starých vinic ve vyšších nadmořských výškách), což je oblast Rioja Alta a odrůda Tempranillo v jejím poměrně tradičním zpracování, s karbonickou macerací. Kterou tedy Brun spíše nepoužívá, ale hlavně mladá Beaujolais na ní stojí a padají, proto se mi tak nějak spojilo. Každopádně tahle láhev je u vinařství základ, mlaďoch bez dřeva. Čtyřicetileté keře, celé hrozny do betonové nádrže… a tam to nějak vznikne, žádné moderní technologické hrátky a přídavky. Je vlastně vtipné, jak se výraz „tradiční“ proměňuje a neustále bude proměňovat v čase :-) Pro mladé vinaře z El Vino Pródigo je to styl, který dělal jejich dědeček, to co se jim dralo do nosu a co viděli v dětství…
Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší, mladistvá barva s tónem do fialové. Čerstvá, svěží, vzletně ovocná vůně a jasná karbonika, tmavší ovocnost, tmavé třešně, florální linka, fialky, lehounce zemité. Suché, šťavnaté, středně plné, s fajn kyselinou a tmavší ovocností, třísla nijak moc, slušná délka. Nic složitého, trochu připomíná lepší technologicky nezprasená mladá Beuajolais. Výborná pitelnost. Zaplatil jsem 7€ a investice nelituji :-)
