Subjektivita, alkohol, VOC Kraví Hora, Texas a nejlepšího víno ČR

O víkendu se pro vás pokusím zpracovat nějaké ty poznámky z degustací, pro dnešek pár tipů na zajímavé čtení a novinky ze světa vína. Ve sloupku „Je to subjektivní. A co?“ mluví Matt Kramer o jednom z oblíbených diskusních témat, subjektivitě vnímání vína. O „objektivním“ vnímání vlivu některých faktorů, minerálním složením půdy počínaje a biodynamikou konče, na kterých se vínomilci velmi často shodnout, ale které vědecké důkazy nekompromisně likvidují jako nepodložené. O tom, jak někdy víno může mít úplně stejné měřené analytiky jako dříve, ale… být prázdné. Je to moc dobře napsané, s jedním velmi vtipným příkladem z odlišného (a emocemi stejně, nebo možná ještě více, nabitého) světa akustiky :-)

Další z mých oblíbených sloupkařů je Andrew Jefford a tentokrát se zabývá značením obsahu alkoholu, s podtitulkem „Nejdřív chutnejte, pak se podívejte“. Premisa je vlastně dost jednoduchá – údaj o množství alkoholu je důležitý, ale vysoký alkohol zdaleka neznamená nevyvážené víno. A znalost množství alkoholu zhusta vede ke kognitivnímu zkreslení, kdy u vína začneme očekávat a přisuzovat mu vlastnosti, které nemá. Je tam toho samozřejmě více a za přečtení stojí. Sám jsem často obětí „démona 15 %“, kdy se předem obávám, že takové víno bude obluda bez elegance. V recenzích pak můžete číst o „překvapivé“ pitelnosti a tak :-)

Na scénu přichází VOC Kraví Hora, viz článek v Hodonínském Deníku. Kraví Hora je VOC jednoodrůdové, určené čistě pro André, a z jediné vinice – bořetické Kraví Hory. Vzhledem k tomu, že území Kraví Hory a již obsaženo ve VOC Modré hory, svádělo by užší geografické vymezení uvnitř jiné apelace ke vnímání apelace nové coby „vyšší“ (podobně jako je tomu u VOC Pálava, které také operuje s jedinou odrůdou, Ryzlink vlašský, a je požadavky objektivně někde úplně jinde, než široce pojaté VOC Mikulov zasahující stejné území), výrazně přísnější. Ale tak tomu úplně není, ve VOC Modré hory totiž André vůbec nefiguruje a Kraví Hora tento nedostatek napravuje. Což mi připomíná… zvládnete ještě stále z hlavy vyjmenovat všechna v současnosti schválená VOC? :-)

Pravidelně nakupuji víno v zahraničí a těší mne, s jakou jednoduchostí (a rychlostí a spolehlivostí, musím zaklepat) mi chodí balíky z Německa či Španělska. Jedna z mnoha výhod celkem solidně fungující Evropy. Z historických důvodů to je v USA mnohem složitější a často neexistuje legální možnost, jak si objednat víno z jednoho státu do druhého! Pokud ho nemá váš místní distributor, máte prostě smůlu. Proč to tak je a co vše se za poslední roky změnilo by bylo na velký rozbor (a obecně nejen k tomuto tématu doporučuji především knihu Wine Politics: How Governments, Environmentalists, Mobsters, and Critics Influence the Wines We Drink a Wine Wars: The Curse of the Blue Nun, The Miracle of Two Buck Chuck, and the Revenge of the Terroirists, obojí mne bavilo). Každopádně se právě rozjíždí další soudní spor, který by snad mohl celý problém vyřešit a trh s vínem uvolnit. Držím Američanům palce, nemají to tam teď snadné.

Nejlepším vínem nového Salonu vín, a tím pádem (alespoň v téhle konkrétní soutěži) nejlepším vínem ČR pro rok 2018, se stal Ryzlink vlašský 2016 pozdní sběr (Klentnice, Bavorsko) od Nového vinařství. Gratuluji. Suchý vlašák, to se počítá :-) Tak nějak mne ale nepřekvapuje, že v oficiální tiskové zprávě na portálu Vinařského fondu a textu, který rozeslala novinářům jejich dvorní PR agentura Omnimedia, je blbě název vinice.

Zdroj: dr. Luboš Bárta, magazín SOMMELIER

Mimochodem velmi mne pobavila (jak málo mi stačí…) tisková zpráva o úspěších našich vín na druhém ročníku Texas International Wine Competition. Ani ne tak tradičním poplácáváním po ramenou o světové úrovni našich vín, ale spíše tím, že této mezinárodní soutěže se účastnilo něco přes 500 vín (rozuměj méně, než některých jednotlivých kategorií na velkých prestižních soutěžích), krom révových i některá další ovocná, z nichž 371 dostalo medaili (což je samo o sobě pakárna, to je jako kdyby na Olympiádě dostával medaili každý běžec, který si na trati nezlomí nohu). Většina vín byla z Texasu, doplňovala je vína z dalších států USA. Pak něco malinko z Evropy, ovšem s naprosto drtivou převahou ČR – nevím přesně kolik celkem vín do Texasu odešlo, ale z 371 oceněných je těch z Moravy 61, tedy více než 16 % (a i kdyby z domácích uspěla úplně všechna a odjelo tedy „jen“ těch 61, tak je to přes 12 % z celkového počtu účastníků). Moravské vinařství musí vkládat do texaských kovbojů a naftových magnátů obrovské naděje! Každý úspěch domácích vín mne samozřejmě těší. A z pohledu na výsledky této mezinárodní soutěže je zřejmé, že texaská a moravská vína budou brzy dominovat světu :-) Dvojitou zlatou na to!