Tři degustační pozvánky + pár tipů navíc

Sice se snažím, minimálně pokud se jedná o ty pražské, všechny mně známé ochutnávky vína uvádět ve svém webovém kalendáři, ale stejně se každou chvilku někdo ozve, že minul zásadní událost a kde že se o ní jako psalo :-) Tak si dneska dovolím upozornit na tři vinné akce, o kterých si myslím, že byste je neměli minout. A na úvod si přehřeju vlastní polívčičku. Domluvil jsem se Vinografem a 28. února konečně spáchám dlouho slibovanou edukační ochutnávku saké! O vzorky, je jich dost a jsou tam fakt pěkné a i docela unikátní kousky, se postaral Kenichi Ohashi. K nim dostanete teoretickou nalejvárnu jak úplných saké základů, tak i nějakých těch pokročilejších informací a zajímavostí. Akce to bude komorní, pro zhruba 14 osob, za cenu veskrze rozumnou. Kdo má zájem se účastnit tak hurá napsat mail na cerovsky@ginjo.cz a dořešíme detaily :-)

Oxana z Dobré vinice po více než deseti letech

Včera jsem, coby archetypální „pražská vinárna“ znechucen výsledkem prezidentské volby, dostal chuť otevřít něco charakterního z domácí produkce. A zvolil láhev Sauvignon Blanc Oxana 2007 z Dobré vinice. O tomhle víně jsem tu psal už mnohokrát, asi nejvíce v článku Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Tohle víno bylo pro mnohé domácí vínomilce mezníkem. V jednu dobu šlo o docela snadno dostupný „extrém“ a ukázku hodně odlišného stylu produkce. Bylo to víno, které radikálně dělilo konzumenty na dva různé tábory a jeden z nich naprosto nedokázal pochopit, co na tom „vadném“ víně tomu druhému chutná. Bylo to víno jiné, svérázné. Budilo pozornost, bylo schopno rozpoutat vášnivé debaty, bylo jednou z inspirací pro vznik svého času (a vlastně by byla i dnes…) dost unikátní přehlídky Jiná vína. Bylo to víno přelomové a neopakovatelné. Nyní překročilo desítku let věku a jakýkoliv návrat k němu je nutně spojen se spoustou vzpomínek a emocí. Ale je tu i samotný obsah lahve. Který si, alespoň dle mého mínění, zaslouží označení velké víno.

Jihoafrická degustace – Stellenrust, Reyneke & Boekenhoutskloof

Minulý týden jsem vyrazil na degustaci vín z Jihoafrické republiky ze sortimentu FANDA GROUP. Dobrovolně přiznávám, že mé zkušenosti s jihoafrickými víny jsou omezené. Zkusil jsem, v rámci edukace a obecného přehledu, vína ze supermarketového spektra i některé jejich top záležitosti a legendární vína. A po pravdě mi v průměru ten projev docela seděl, byť pro jejich zásadní odrůdu Pinotage jsem láskou rozhodně nezahořel. Při učení na zkoušky jsem si i nějakou tu teorii nastudoval, ale ani to mne nenakoplo tamní vína zkoumat více. Degustaci ve Vinografu měla pěkně připravenu Klára Kollárová a přesto, že krom jediného vína šlo o vzorky z oblasti Stellenbosch a z velké časti od jediného vinařství, tak poskytla myslím dost zajímavý obrázek. A rozhodně bych si vybral.

Cava ze sudu a dvakrát Chardonnay

Byl to náročný týden, jen co je pravda, snad alespoň o víkendu bude čas si trochu odpočinout a dodělat pár nepracovních restů. Ale zase pro vás budu mít reporty ze dvou zajímavých degustací. Tedy pokud se po výsledcích voleb nenaštvu a místo blogu nezačnu řešit přesun někam jinam, kde snad budu časem chápat spoluobčany lépe :-) Každopádně dneska alespoň odhrnu tři lahve z uplynulých dní. Dostal jsem se k dalšímu vínu od Agustí Torelló Mata, producenta cavy, od kterého postupně propíjím celý sortiment (měl jsem tu jejich elitní víno, běžnou reservu, gran reservu, …). S tímhle vínem jsem trochu čekal, protože bylo odstřeleno na začátku října loňského roku a chtěl jsem, aby mělo prostor se v lahvi trochu srovnat. Gran Reserva 2011 Barrica Brut Nature je stoprocentní Macabeo (=Viura) ze starých keřů, asi 40 % vína fermentuje a zraje 6 až 8 měsíců na kalech ve francouzských dubových (Tronçais) sudech. Na kalech přes pět let. Žlutá barva, do slámové. Pěkné bohatší perlení menších bublinek. Výraznější aromatika, klasika jablíčko a sušené květy, krémovější, trochu kořenité. Suché, čisté, s pěknou kyselinou, relativní lehkost a lehce nahořklý závěr. Dotyk dřeva patrný. Po pravdě… nic složitého, na zadek jsem si z toho nesedl a 6-8€ navíc oproti jejich nerezovým gran reservám asi příště vydat nepotřebuji.

Ztráty vinařského světa, Víno na dotek a COS100

Uplynulých několik dní přineslo ve světě vína a gastronomie pár smutných zpráv. Zemřel Bruno Giacosa, legendární postava Piemontu, apelací Barolo a Barbaresco především, jeden z prvních propagátorů lahvování tamních vín podle konkrétních vinic a ne coby jejich směsí. Posledních dvanáct let již vinařství vedla jeho dcera, která bude v započaté práci pokračovat. A apelaci Brunello opustila i další osobnost, na rakovinu zemřel Rudy Buratti, sklepmistr Castello Banfi. Krom produkce vín se hodně zasloužil a výzkum, mapování a selekci klonů Sangiovese. No svět také přišel o jednoho z vůbec nejslavnější šéfkuchařů současnosti a jedné z nejvýznamnějších a nejvlivnějších osobností v gastronomie druhé poloviny dvacátého století. Ve věku 91 zemřel Paul Bocuse. Stalo se tak v Collonges-au-Mont-d'Or, v pokoji nad jeho legendární tříhvězdičkovou restaurací L'Auberge du Pont de Collonges. Stejném pokoji, kde se před 91 lety narodil. V restauraci, která si tři hvězdy drží od roku 1965, si lze dodnes dát jeho slavná jídla v prakticky nezměněné podobě, tak jak je před desítkami let vytvořil.

Průřezová degustace Champagne R&L Legras

Už je to nějaký pátek co se mi podařilo dorazit na průřezovou ochutnávku sortimentem šampaňského domu R&L Legras, kterou pořádal ve vinném baru Bokovka dovozce, firma Jéroboam. Vína od Legrase, i takto uceleně a v minulosti včetně starších ročníků z osmdesátých let, jsem měl možnost chutnat už několikrát, ale mám dojem, že dosud nic nepsal. Zmiňoval jsem se především o jejich základním brutu, klasice Blanc de Blancs šampaňského a miláčkovi hvězdných francouzských restaurací. A pak o prestižním cuvée Saint Vincent 1996, jednom z mála už docela drahých vín, ke kterému jsem se opakovaně vrátil nejen ochutnávkou ale i celou lahví. Za ty roky, co se bublinám a Champagne věnuji, jsem se posunul znalostmi, množstvím napitých vín i vkusem, ale Saint Vincent 1996 mám stále v paměti jako jedno ze svých zásadních vín. A dost jsem se těšil na nový ročník. A zároveň se trochu obával :-)

Atlantické červené z extrémně staré révy

Nedělám to úplně často, že bych už relativně drahé víno koupil úplně bez zkušeností s ním a možnosti ochutnat. Ale někdy mne prostě příběh okolo zláká. To byl i případ Finca Genoveva 2015, červeného z deštivé galicijské apelace Rías Baixas, která je jinak z drtivé většiny (~ 99 %) věnována bílému a hlavně díky odrůdě Albariño získává pro španělská bílá stále lepší jméno. Nebylo tomu zdaleka vždy, ještě na počátku dvacátého století zde dominovala červená, ale jejich styl postupně odcházel z módy a naopak zájem o svěží bílá stoupal. Ne každý ale podlehl a v nejchladnější podoblasti Val do Salnés, na kopečcích poblíž řeky Umia a na dohled od Atlantiku, se začal rodit příběh vinařství Forjas del Salnes. Vinohradník Rodrigo „Rodri“ Méndez Arosa se zde pokusil obnovit sen i svých prarodičů, znovu vysázet téměř ztracené místní lokální odrůdy a začít připravovat taková vína, která byla součástí rodinné historie. Ve všem mu přišel na pomoc legendární vinař Raúl Pérez, s jehož jménem je spojena spousta dalších úžasných projektů.

Malverina, Pinot Noir a Tinta de Toro

Už je to hezkých pár let, skoro se bojím odhadovat kolik, co mi doma pravidelně končila Malverina z Vinselektu kupovaná tuším za necelou stovku v Globusu. Poměrem cena/kvalita mi to přišlo jako fantastické víno. Od těch dob se s ní setkávám spíše výjimečně. Naposledy teď o víkendu opět s lahví od hlavního propagátora a jednoho z jejích šlechtitelů, Vinselektu Miloše Michlovského. Malverina 2016 pozdní sběr suchá pochází z Perné, konkrétně Purmice, z vinice vedené v bio režimu. Víno je školeno na kalech ve velkém 6000l sudu z francouzského dubu. Příjemná výraznější vůně, mix trochu těžších květinových tónů a ovocných, malvice, dotyk vánoční kořenitosti, krémovost. Suché, čisté, se svěží kyselinou, pěkně postavené s dobrou délkou. V chuti jemnější než by naznačovala expresivnější aromatika, vyvážené, velmi dobře pitelné a rozhodně zajímavé. Opět i krémovost a decentní náznaky dřeva, slušná stavba. Na „supermarketovku“ hodně solidní kousek! A cenu do dvou stovek tuplem. Zároveň Michlovský ani tentokrát nezklamal svými gastronomickými doporučeními, obvykle velmi rozmáchlými i u nejlevnějších vín: „K mušlím svatého Jakuba s opečeným vepřovým bokem a ananasem, humrovému rizotu se šťávou z grilovaných rajčat a kořenovou zeleninou.“ Takhle se kultivuje gastronomický prostor! :-)

Průvodce degustačními termíny

Není to tak dávno, co jsem do jednoho časopisu psal jakéhosi průvodce oblíbenými termíny v degustačních popisech vína, u kterých ale normální konzument málokdy tuší, o co že se vlastně jedná. A už kdysi jsem tu měl článek K degustačním poznámkám románového rozsahu a k tematice popisů vína se vracel i předtím a potom. Je to svébytný literární styl se vším, co k tomu patří. Leckdo ty popisy jen tak přelétne, co taky s třešněmi a čokoládou, a čeká jen na verdikt, dalším stačí dokonce jen shrnutí v podobě bodů. Dost možná máte i vy nějaký výraz či obrat, běžně se v recenzích vína vyskytující, ze kterého vám naskakují pupínky a nesnášíte ho. Znám třeba pár takových, kteří protáčí oči u minerality :-) Klidně se podělte! Neslibuji, že se v mých recenzích něco změní, ale třeba se alespoň zamyslím. A aby vám ten výběr šel hezky od ruky, tak jsem si připravil vysvětlivky některých častých „neovocných“, a tedy hůře představitelných, termínů. Jde samozřejmě o vysvětlivky spíše humorné. Ale myslím, že některá hodnocení by díky nim konečně začala dávat smysl… :-)

Výtečná cava a levný červený Monastrell

O značce Pere Mata, vinařství Mata I Coloma, jsem se tu už zmiňoval v souvislosti s jejich povedeným Cuvée Barcelona. Teď pokročíme o chloupek výše s lahví Cava „Reserva Familia“ Brut Nature Gran Reserva 2010. Je to „Cava d’Autor“, kompletní vlastní čistě udržované vinice i práce ve sklepě. Odrůdově 45 % Macabeu, 40 % Xarello a 15 % Parellada, většina nerez ale menší část sudy, batonáž. Prodloužené zrání na kalech, v lahvi si poleželo skoro sedm let (odstřel říjen 2017)! O podobných papírových parametrech si může nechat zdát i drtivá většina Champagne, na flašku bublin za 12€ dobrý. Citronová barva, pěkné perlení menších bublinek. Výraznější zralejší aromatika, jasné delší zrání na kalech, citrusové tóny, sušené květiny a bílé ovoce, lehce oříškové, minerální linka. Suché, čisté, výrazné kyseliny, šťavnaté, pěkně postavené a strukturované, minerální, dobrá délka, krásně pitelné. Výborně udělaná cava a dost nadprůměrné bubliny. Nejen vzhledem k ceně naprostá spokojenost! Zatím obě vína od tohoto vinařství úspěch, vidím to na větší nákup :-)

Degustace 7 Řádků / 7 Riadkov

Před rokem a kousek jsem tu měl report z ochutnávky vinařského projektu 7 Řádků, v mezičase se znovu k některým jejich lahvím vrátil (textem jen jednou u výtečné frankovky) a byl veskrze spokojen. A nedávno jsem měl ve vinárně Bokovka možnost ochutnat nový ročník a sledovat vývoj. Za ten rok se udála spousta věcí. Projekt se skutečně, jak bylo naznačeno už minule, rozdělil na dvě části – ta na Moravě je pod kontrolou hlavně Honzy Šlancara a nově, pod značkou Sediem Riadkov, vinaří Filip Nagy na Slovensku. Jedou v použitých sudech hlavně z Burgunda a Bordeaux a slovenská sekce si pořídila gruzínskou kvevri. Produkce je značně „butiková“, vychází to tak na sud každého vína. Stále žádné zásadní technologické hrátky. Normálně to kvasí, po zrání v sudech je obvykle přetočeno, lehce zasířeno a po čase stočeno do lahví. O stále lehké punkovosti projektu, ani ne tak s ohledem na kvalitu vín ale spíše pokud jde o směřování a budoucnost, vypovídá i věta (při debatě o macerovaných vínech): „Mojí ambicí, která se může změnit během tohoto večera, je udělat skvělé bílé.“ Takže asi tak :-)

Rekapitulace ročníku 2017 na Jižním svahu

Stejně jako každý rok i letos přináším jakési krátké shrnutí předchozího ročníku zde na blogu. Za poslední den se sem nahrnulo docela dost nových čtenářů, tak třeba bude užitečný k zorientování i jim :-) Rok 2017 se pohyboval v už docela zajetých kolejích. Degustací jsem stihl méně než bych chtěl (= psal více o jednotlivých lahvích, byť je třebas někdy vícero seřazených v jednom článku), ale nakonec jich pár bylo. O části ochutnávek jsem zatím nepsal, na něco ještě snad přijde řada. Pokud jde o organizování vlastních degustací, tak pokud nepočítám párty s Družstvem (které budou pokračovat i letos a dokonce nejen v ČR) je situace drobátko jiná. Z dříve velmi pravidelných domácích dýchánků s dalšími vínomilci nad různými tématy se stala událost spíše výjimečná, bohužel. Dvě děti, které do devíti ukládáte, tomuhle moc nepřejí :-) Letos domácích posezení snad bude o trošku více, v plánu mám i veřejné edukační akce k sherry, saké a bublinám. Ani cest za vinaři nebylo loni úplně moc, snad letošek v tomhle směru přinese větší úrodu. A klidně v rámci ČR, však těch opravdu dobrých vinařů je tu čím dál víc. Krom blogu stále pravidelně píšu o víně pro BarLife a občasně různě jinde, co zrovna kdo potřebuje a přijde mi smysluplné. V rámci zachování životních funkcí a nějaké formy jsem mezi časem věnovanému dětem a vůbec rodině, práci, vínu, psaní, tolkienistickému srazu a dalším věcem také běhal, zase o něco více než předloni. Pro zájemce pár čísel na Instagramu :-) No a to je asi tak vše…

Xarel·lo z amfor a horský Syrah

Není tomu tak dávno, co jsem se zde rozplýval nad opravdu skvělým španělským pet nat vínem. O víkendu jsem od stejného vinařství, detaily viz ten starší článek, otevřel totožnou odrůdu v její tiché podobě. Biodynamické Xarel·lo 2015 od Loxarel, apelace Penedès, spontánně fermentováno ve 720l amfoře a následně tamtéž zrání pět měsíců. Láhev trochu atypická, stylově spíše burgundská, silná kovová záklopka a celokorek. Fajn viněta, líbí se mi použití amfory místo písmene O :-) Světlá žlutá barva. Vůně trochu herbální, kombinující sušené bylinky, citronovou kůru a minerální linku, evokuje slanost. Suché, středně plné, s výraznou kyselinou a přísnějším projevem, bílé ovoce, dobrá stavba a délka, mineralita. Zajímavé, charakterní a skvěle pitelné víno. Potěšilo hodně, tuplem za něco málo pod deset euro.

Oranžáda, saké a tradiční Rioja

Dnes malá všehochuť z uplynulých dní, pitivo mimo „tematické sady“ a lehce alternativní :-) Z nabídka Winegeeka to byl naturální vinař z Collia Franco Terpin a jeho Quinto Quarto Rebula 2014, základní macerované bílé (alias „oranžáda“) z vinic na opuce, odrůda Ribolla Gialla (Rebula) a poměrně komplikovaný ročník. Což znamená, že do základky šlo i hrozno z révy, kterou jinak používá na vyšší řady (a ty nedělal). Ve dřevě na slupkách fermentováno asi týden, zrání taktéž dřevo. Bordó láhev, kovová záklopka, překvapivě maličký celokorek. Matnější tmavší žlutá, naoranžovělá barva. Aromatika se postupně otevírala a byla lepší po pár hodinách, ideálně odpít a pokračovat druhý den či několik hodin dekantovat. Ve vůni bylinné výluhy a čaje, sušená citrusová kůra, lehce evokuje také slanost. Suché, svíravé s výraznější tříslovinou, pěkné kyseliny a dobrá stavba, slušná délka. Čisté, typické, dobře pitelné (hlavně v kombinaci s nějakým tučnějším jídlem), nic složitého ale fajn a zmizlo s chutí. A moc mne baví viněta.

Degustace anglických bublin

Včera jsme se sešli, skupinka nadšenců do bublin, abychom popili šestici vín z Anglie (o tamním vinařství jsem nedávno dělal myslím docela fajn článek pro BarLife s aktuálními informacemi a statistikami, již mírně zastarávající verzi mám i zde na blogu). Večer nezačal nejlépe, při vytahování oblíbené sklenice na šumivky (kterou si v tubusu od lahve sherry vozím na domácí degustace sebou, taková úchylka) jsem tuto rozlomil a ještě se přitom pořezal. Poté už ale následovala jen příjemná ochutnávka produkce hrdého Albionu. Krom jediného z vín se tu žádné z nich neprodává a objednávky z UK nevycházejí zrovna nejlevněji (z Německa či Španělska celkem běžně nakupuji online a nechávám si posílat, z UK to příliš smysl nedává), berte to spíše jako tipy pro výlet do zahraničí.

Dvakrát staré keře odrůdy Mencía

Odrůdu Mencía, jednu z hvězd především ve španělské apelaci Bierzo, jsem měl loni ve sklenkách výrazněji častěji než dříve a vypadá to, že letos v zájmu nepolevím. A začneme s lahví Versión Original 2015 právě z Bierza, z obce Valtuille de Abajo, od vinařky jménem Verónica Ortega. Ta pochází z Cádizu (= má v krvi sherry), ale zkušenosti sbírala u španělských hvězd Alvaro Palacios, Raúl Pérez či Daphne Glorian (odkazy vedou na poslední články o některých jejich vínech zde na webu), ale také v Burgundsku s Benjaminem Lerouxem v doméně Comte Armand a dokonce nějakou dobu v DRC, byla na Rhoně v Domaine Combier, u Nieporta v Portugalsku a vyzkoušela si i práci na Novém Zélandu a v Jižní Africe. Nejdéle spolupracovala s Raúlem Pérezem a byl to právě on, díky komu (a také díky nabídce vinice, na kterou ji upozornil Ricardo Perez z vinařství Descendientes de J. Palacios) propadla odrůdě Mencía a oblasti Bierzo.

Dvakrát zajímavý Muscadet

Přemýšlím, kolikrát jsem za desetiletou historii tohoto blogu, a obecně dobu co porůznu páchám články o víně, psal něco o Muscadetu. Z hlavy si vlastně vybavím jen výtečnou sadu od Domaine de l'Ecu, kde jsem si vína koupil znovu i později, a to je tak vše. Ona tedy podstatná část muscadetů z Loiry, tedy odrůdy Melon de Bourgogne. Slavný Muscadet s přívlastkem „sur lie“ často nemá s touto metodou školení prakticky nic společného a jde o řídká nudná (byť alespoň kyselá, což mi vyhovuje) vína z vysokých výnosů a velkých nerezových tanků, kde se „školení na kalech“ odehrávalo velmi krátce a vliv byl minimální. Možná poslouží výborně k lokální specialitě, mušlím s hranolkami, a jsou také fajn coby tradiční doprovod k ústřicím (kde ovšem svěží nerezové Chablis poslouží neméně dobře, o leckterých Champagne nemluvě), ale to je tak vše. Naštěstí existuje docela dost výjimek, kdy je Muscadet výborný. Dnes se mrkneme na vinařství Domaine des hautes Noëlles (web) z St. Léger les Vignes a dvě jeho vína.

Propad spotřeby vína – pijte!

Možná máte nějaké pěkné novoroční předsevzetí, které se týká množství alkoholu, který v tomto roce zkonzumujete. Možná je to „míň chlastat, víc cvičit“ nebo něco v podobném duchu. Možná jste dokonce z těch odvážných, kteří ctí tzv. „suchej únor“ (ve Velké Británii a dalších zemích je častější volbou pro měsíc bez alkoholu již leden, 3 až 5 procent účastníků kampaně pak obvykle přestane pít úplně), což samozřejmě znamená něco úplně jiného, než naznačuje nabídka na přiložené fotografii. A ze zdravotních důvodů to samozřejmě dává smysl. Ve světle aktuálních vinných statistik je mou povinností přesto říct, že coby vínomilci máme teď jednu zásadní zodpovědnost…

Předpověď pro 2018, vinné investice, daně, videa

Co čeká svět vína v roce 2018? Španělsko začne ještě více šlapat na paty Francii i Itálii coby zdroj klasických charakterních vín, spíše těch červených ale stále častěji i bílých. Zvyšující se obliba šumivých vín rozhodně nebude ustávat, spíše naopak. Zájem o sherry masivně… nestoupne :-) Věštím větší vzestup červených ze zemí jako Maďarsko a další posílení fungující „vulkanické“ kampaně a ještě lepší jméno pro suchý Furmint nejen z Tokaje (takže zase Maďarsko). „Naturální“ vína rozhodně nebudou upadat, byť narativ se i v běžných (tj. ne vyloženě směřovaných na víno) časopisech bude stále více posouvat od obecného psaní o naturálních vínech a jejich (teoretických) pozitivech ke konkrétním (špičkovým) představitelům. Prostě tím chci říct, že Jižní svah jako vždy tím, o čem píše a čemu se věnuje, předbíhá dobu ;-) Pro zajímavost si můžete přečíst článek, co si o stejném tématu myslí odborníci oslovení časopisem Forbes.

Saumur Champigny & Cairanne

Není to tak dávno, co jsem tu měl pár zmínek o Domaine Bobinet v souvislost s jejich povedeným crémantem. Tentokrát jsem otevřel Les Landes 2014, první ročník tohoto vína, čistého Cabernet Franc z jediné vinice na jílu a vápenci vedené v bio režimu, v apelaci Saumur Champigny. Školeno rok a půl v použitých dubových sudech, připraveno a lahvováno bez síření. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavá barva odstínem do fialové. Výraznější aroma, tmavě ovocné, švestka, výrazně kořenitost v podobě mletého černého pepře a jemněji i další koření, nemálo znatelná živočišná linka. Žádné výrazné tóny dřeva. Suché, středně plné a šťavnaté, velmi pěkná kyselina a živost, tmavší ovocnost, dobrá délka, pitelnost. I přes jen 12.5 % alkoholu to má důraz, je tam toho hodně, ale zároveň se skvěle a snadno pije. Slušný kousek, byť ta živočišnost někdy až možná příliš strhávala pozornost. Dovozce nemá, ve Francii něco přes 20€, což už není málo.

Silvestr s (nejen) moravskými víny v Entrée

Nejsem úplně velkým fanouškem přespříliš organizované zábavy a představa, že vyrazím do restaurace na silvestrovské menu (což je obvykle menu běžné s větším důrazem na drahé suroviny a s brutálně napálenou cenou) a navíc „s moderátorem“ by mne v minulosti spíše děsila. Ale pro letošek jsem udělal výjimku. Vlastně především proto, že u olomoucké restaurace Entrée (web + starší krátký zápisek) jsem tak nějak očekával, že rozhodně nepůjde o nudu. No a nešlo. Atmosféra byla docela uvolněná, moderátor i šéfkuchař vtipní. Přemek Forejt alias P48 nepojal degustační menu jako selekci „top 10 letošního menu“ nebo něčo podobného, ale k jistě velké radosti celého týmu trochu rozmáchleji :-) Překopané „návraty to dětství“, promyšlený „sestav si sám“ chod na podsvíceném boxu s návodem krok za krokem a kupa dalších drobností a zajímavostí. Jeho jídla nejen výborně vypadala, ale především chutnala. Mnohdy jsou tyhle různé malé promakané chody parádní právě a jen v tomto menším množství, ale zde bych podstatnou většinu chtěl jíst v pořádně velké porci. Brambotto! Chleba s paštikou! Přemýšlím, komu dalšímu u nás by také prošel „předdezert“ v podobě marinované ryby s pomelem :-) Každopádně Entrée mne baví moc, stále ho považuji za jednu z vůbec nejlepších restaurací u nás a kdykoliv se tam rád vrátím.

Energická Garnacha a šardonkové Champagne

Na poslední příspěvek z roku 2017, který byl o povedeném španělském červeném z odrůdy Garnacha, naváži v novém roce 2018… ehm… španělským červeným stoprocentně z odrůdy Garnacha. Tentokrát jsme ale v úplně jiné oblasti, Priorat, na tamních specifických břidlicových půdách zvaných llicorella. A s odrůdou to také není úplně jednoduché, ve víně 4 Gotes 2016 (v překladu z katalánštiny čtyři kapky) je nejen tradiční Garnacha tinta, tedy červená, ale i šedá mutace. A podle všeho také „chlupatá“ Garnacha Peluda, krom vizuálního rozdílu na spodní straně listů obvykle dozrávající do nižších cukernatostí a s vyšší kyselinou, a Garnacha Tintorera (tedy kříženec s Petite Bouschet). Vinař Alfredo Arribas (vinařství Portal del Priorat) se nejprve proslavil jako architekt a teď si získává pozornost i svými poctivými víny, obvykle ze starých (i velmi starých, 80+ let) výsadeb vedených v organice. Čtyři kapky jsou směsí různých vinic, spíše časnější sklizeň, připraveno kombinací běžné a karbonické macerace, s následným zráním především v betonu.