Malverina, Pinot Noir a Tinta de Toro

Už je to hezkých pár let, skoro se bojím odhadovat kolik, co mi doma pravidelně končila Malverina z Vinselektu kupovaná tuším za necelou stovku v Globusu. Poměrem cena/kvalita mi to přišlo jako fantastické víno. Od těch dob se s ní setkávám spíše výjimečně. Naposledy teď o víkendu opět s lahví od hlavního propagátora a jednoho z jejích šlechtitelů, Vinselektu Miloše Michlovského. Malverina 2016 pozdní sběr suchá pochází z Perné, konkrétně Purmice, z vinice vedené v bio režimu. Víno je školeno na kalech ve velkém 6000l sudu z francouzského dubu. Příjemná výraznější vůně, mix trochu těžších květinových tónů a ovocných, malvice, dotyk vánoční kořenitosti, krémovost. Suché, čisté, se svěží kyselinou, pěkně postavené s dobrou délkou. V chuti jemnější než by naznačovala expresivnější aromatika, vyvážené, velmi dobře pitelné a rozhodně zajímavé. Opět i krémovost a decentní náznaky dřeva, slušná stavba. Na „supermarketovku“ hodně solidní kousek! A cenu do dvou stovek tuplem. Zároveň Michlovský ani tentokrát nezklamal svými gastronomickými doporučeními, obvykle velmi rozmáchlými i u nejlevnějších vín: „K mušlím svatého Jakuba s opečeným vepřovým bokem a ananasem, humrovému rizotu se šťávou z grilovaných rajčat a kořenovou zeleninou.“ Takhle se kultivuje gastronomický prostor! :-)

Vylovil jsem ze zásob jednu z posledních (a možná poslední, záznamy jsou poněkud neudržované) lahví Pinot Noir Letzenberg 2012 biodynamika jménem Vincent Fleith. Psal jsem tu o něm před rokem a vlastně bych hodnocení příliš neměnil, snad jen takhle láhev působila ještě o něco čerstvěji. Což mne překvapuje, víno je to nesířené :-) Příjemná vůně do peckovin, především třešně, s dotykem kouře. Postupem času aromatika jakoby trochu ztmavla a zhutněla, ale stále se držela v ovocné poloze. Suché, šťavnaté, středně plné, peckovinové, velmi dobře pitelné. Čisté, delší, vyvážené. Velmi slušný pinot, prostě. Došel… :-)

Ze španělských akvizic jsem vylovil Angelitos Negros 2015 z oblasti Toro, vinařství La Casa Maguila. Odrůdově je to Tinta de Toro (výsadby 10 až 30 let staré z nadmořské výšky okolo sedmi set metrů, v oblasti obvyklé), což je jen jedno z mnoha synonym pro španělskou červenou stálici, Tempranillo. Fermentace s částí celých hroznů a malolaktika v betonu, následně půl roku ve francouzských a amerických dubových sudech, zhruba polovina relativně nové (druhé a třetí plnění). Tmavší barva, s tónem do fialové. Poměrně tmavě ovocná aromatika, taková až džusově čerstvá, lesní ovoce, borůvky, ostružiny. Kořenitá linka a zřetelné toastované dřevo. Suché, výrazné, plnější, šťavnaté. Tmavší ovocnost, projev kopíruje vůni. Sladší třísloviny. Dobrá délka. Efektní kousek, který se bude líbit. A osm euro není blbá cena (jako bonus 90 bodů Peñín, na můj vkus střílí body zbytečně vysoko). Akorát mně to přišlo takové šablonovité. Ale líbí se mi nápad s „pohlednicí“ coby zadní vinětou. Byť, po pravdě, ten dojem internacionálního a poněkud nezařaditelného „slušného moderního červeného odněkud“ jen podporuje :-)