Včera jsem, coby archetypální „pražská vinárna“ znechucen výsledkem prezidentské volby, dostal chuť otevřít něco charakterního z domácí produkce. A zvolil láhev Sauvignon Blanc Oxana 2007 z Dobré vinice. O tomhle víně jsem tu psal už mnohokrát, asi nejvíce v článku Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Tohle víno bylo pro mnohé domácí vínomilce mezníkem. V jednu dobu šlo o docela snadno dostupný „extrém“ a ukázku hodně odlišného stylu produkce. Bylo to víno, které radikálně dělilo konzumenty na dva různé tábory a jeden z nich naprosto nedokázal pochopit, co na tom „vadném“ víně tomu druhému chutná. Bylo to víno jiné, svérázné. Budilo pozornost, bylo schopno rozpoutat vášnivé debaty, bylo jednou z inspirací pro vznik svého času (a vlastně by byla i dnes…) dost unikátní přehlídky Jiná vína. Bylo to víno přelomové a neopakovatelné. Nyní překročilo desítku let věku a jakýkoliv návrat k němu je nutně spojen se spoustou vzpomínek a emocí. Ale je tu i samotný obsah lahve. Který si, alespoň dle mého mínění, zaslouží označení velké víno.
Barva vína je tmavší, trochu matnější zlatá. První dojem z vůně, která +/- trvá i pár hodin po otevření než začne docházet k výraznějším změnám, je hodně expresivní kombinace zralého sladce vonícího Sauvignonu ze Štýrska s „tradition“ směsí z Jury, vínem školeným pod kvasinkovým závojem (alias flórem, jak říkají v Jerezu), a hroznově-likérovým projevem klasického bílého Pineau de Charantes. Ta kombinaci zralé sladkosti s pikantnějším projevem, mineralitou, dotykem oříšků, decentní medovostí a trochou zralých hroznů je unikátní. V chuti středně plné až plnější, s parádní kyselinou, delší, poměrně výrazné, trocha medovosti, lehce oříškové, delší. Vyvážené, zajímavé, zábavné. Prozrazuje odrůdu a něco o technice vzniku, ale ani jedno z toho není to hlavní a jediné. I po těch letech je ve výborné kondici. Při dopisování těchto řádků víno, otevřené 24 hodin, stále piju a sice se postupně sune více a více k medovo-oříškovo-jablíčkovému projevu, ale překvapivě pomalu a stále si drží bezva strukturu a živost chuti.
Věřím, že dobře skladované lahve budou stále zajímavé za dalších 3-5 let. Jo a podtitulek „karafa“, který v názvu vína přistál kvůli jeho dřívější nepřístupnosti pokud nebylo pořádně rozdýchané, je teď už přebytečný. Stačí odšpuntovat a jde rovnou pít. Spokojenost, velká. Láhev jsem kupoval loni v prosinci u Domaine R&B (za něco přes čtyři stovky, má vlastní zásoby jsem vypil už hodně dávno) a ještě něco v zásobách měli, o další dvě lahve se je pokusím připravit :-)