Nejsem úplně velkým fanouškem přespříliš organizované zábavy a představa, že vyrazím do restaurace na silvestrovské menu (což je obvykle menu běžné s větším důrazem na drahé suroviny a s brutálně napálenou cenou) a navíc „s moderátorem“ by mne v minulosti spíše děsila. Ale pro letošek jsem udělal výjimku. Vlastně především proto, že u olomoucké restaurace Entrée (web + starší krátký zápisek) jsem tak nějak očekával, že rozhodně nepůjde o nudu. No a nešlo. Atmosféra byla docela uvolněná, moderátor i šéfkuchař vtipní. Přemek Forejt alias P48 nepojal degustační menu jako selekci „top 10 letošního menu“ nebo něčo podobného, ale k jistě velké radosti celého týmu trochu rozmáchleji :-) Překopané „návraty to dětství“, promyšlený „sestav si sám“ chod na podsvíceném boxu s návodem krok za krokem a kupa dalších drobností a zajímavostí. Jeho jídla nejen výborně vypadala, ale především chutnala. Mnohdy jsou tyhle různé malé promakané chody parádní právě a jen v tomto menším množství, ale zde bych podstatnou většinu chtěl jíst v pořádně velké porci. Brambotto! Chleba s paštikou! Přemýšlím, komu dalšímu u nás by také prošel „předdezert“ v podobě marinované ryby s pomelem :-) Každopádně Entrée mne baví moc, stále ho považuji za jednu z vůbec nejlepších restaurací u nás a kdykoliv se tam rád vrátím.
Nedílnou součástí menu byla i vína, hezky napárována k jednotlivým chodům, restaurace důraz správně zaměřila na Moravu. Dobrá vinice Veltlínské zelené Quartz 2014 pochází z vinice Pod lesem a jméno nese po křemenech, které se tu bohatě vyskytují. Poměrně intenzivní záležitost, s efektní minerální linkou, krémová s výraznějším vlivem dřeva. Suchý, silnější veltlín s bezva kyselinami. Vykoukal Chardonnay 2015 taktéž aromaticky poměrně výrazné, ovocné, v chuti trochu měkčí a uhlazenější ale stále s dobrou kyselinou, slušně zapracované dřevo, povedený kousek. Fabig Sauvignon blanc 2016 „Na výslunní“ čerstvé, živé, čisté, trochu herbální, s bezva kyselinami, typické a perfektně udělané. Gala Chardonnay-Pinot 2014 (Chardonnay, Pinot blanc, Pinot gris) je víno se zralejší ovocnou aromatikou, trochu krémové, vyvážené v chuti, s dobrou kyselinou a parádně zakomponovaným dřevem. Nikde nic nevyčuhuje, elegantní kousek. Stapleton-Springer Pinot Noir Čtvrtě 2015 s trochu výraznější barvou a zralejší peckovinou ovocností, klasický ukázkový a rozpoznatelný pinot, suchý, vyvážený, delší, seriózní. S poměrně intenzivním projevem dřeva, rozhodně bych tomu nechal ještě čas zrát. Vykoukal Frankovka 2015 o trochu lehčího střihu, energicky peckovinově ovocná a kořenitá, šťavnatá, výtečně pitelná a zábavná. Dva duby Cuvée Rose & Cross 2013 (Svatovavřinecké a Frankovka) trochu divočejší pikantnější růžové svérázně mixující lahvovou nazrálost, kyseliny a přísnější až lehce citrusový projev a něco kořenitosti. Zajímavý kousek. V poznámkách mám u aromatu i zralejší kozí sýr :-)
K dalšímu chodu měl následovat Blanc od Vykoukala, ale z nesdělených důvodů (a zapomněl jsem se zeptat) jej nahradil Rudolf Fritz Grüner Veltliner Riedenselection 2016 DAC z Kremstalu, klasický svěží živý veltlín, ovocně-květinový s pepřovou linkou, skvěle snadno pitelný. K rybímu „dezertu“ výborný. A. Hardy Le Coq d'Or Pineau des Charentes jsem si, přiznávám, nenapsal ani čárku. Totéž platilo i pro povedený aperitiv, gin & tonic postavený na Hayman's Sloe Gin. A paradoxně nemám ani ťuk k poslední sklence menu, novoročnímu přípitku v podobě biodynamického Champagne Fleury Blanc de Noirs, kterého jsme v průběhu večera ovšem vypili i celou láhev. Pamatuji si, že šlo o docela mladou degorzáž v červenci loňského roku a víno to bylo hodně fajn, byť projev o trochu přísnější než umí být (a za půl roku bude lepší).
K jídlům se nebudu rozepisovat, na to jsou jiní a lepší. Ale pro zajímavost rozpis jednotlivých chodů (s výjimkou popůlnoční výtečné „kimčačky“) a rozdělením rolí… :-)
