Fajn Pinot Noir od Korába

Se slzou v oku vzpomínám na téměř vědecké degustace vín z odrůdy Pinot Noir původem z Čech a Moravy, vždy lahví v dospělém věku pěti let, kterou rok co rok pořádal Pavel Jelen. Znovu mi je připomněla teď o víkendu láhev Pinot Noir 2013 z vinice Dukejský v Boleradicích od vinařství Koráb (web). Tohle víno totiž existuje minimálně ve čtyřech různých variantách a něco podobného by nám tenkrát poskytlo obrovské množství studijního materiálu :-) Jednalo se o jednu ze dvou variant třetí šarže tohoto vína. O prvních dvou jsem psal v článku Neustále se zlepšující Petr Koráb v květnu roku 2016, kdy se vinař zmínil, že v jednom 220l sudu víno ještě stále na kalech a bez síry leží. Nalahvoval ho až v létě roku 2017. Do jeho typických štíhlých lahví a navíc uzavřel nejen korkem, ale zkušebně část dal trochu nezvykle pod skleněný uzávěr následně zalitý voskem. Právě tuhle verzi, se zavoskovaným vinolokem, jsem měl já.

Fajn Soave & jaká domácí vína by se měla prezentovat za oceánem?

Při výběru vín na dnešní Družstvo párty v italském stylu padla volba i na Soave Classico 2015 (a na srovnání též pár lahví 2016, tajný tip pro čtenáře Jižního svahu ;-) od výtečného a ženskou rukou vedeného vinařství Suavia. Tohle víno, stoprocentně z odrůdy Garganega z tamního vulkanického podloží, má pěknou citronovou barvu a již trochu zralejší vůni. Fajn ovocnost směrem žluté plody až lehce do tropika (ananas), citronová kůra, krémové tóny, k tomu hodně fajn minerální a kouřová linka. Suché, středně plné a docela důrazné, s příjemnou žlutou a citrusovou ovocností, moc fajn kyselina, dobrá délka. Nic super složitého, ale pěkně vyvážené, charakterní zajímavé víno. Mám od vinařství rád tenhle jejich základ a také výtečné komplexnější Monte Carbonare. Každopádně dorazte ochutat! Bude tam i spousta dalších pěkných kousků od Etny po Alto Adige, lehká i plnější červená, vrcholná podoba oranžového, bubliny kalné i čisté… :-)

Michael Wenzel a 10 let Furmintu Vogelsang

Předloni v září jsem se tu rozplýval nad lahví Furmint Vogelsang 2014 z vinařství Michael Wenzel (web) z Rustu a zařadila se tenkrát mezi top vína, které jsem ten rok měl možnost pít. Před pár dny pak vinař dorazil do Prahy, aby ve vinném baru Veltlín představil vertikálu právě furmintu z vinice Vogelsang. Jedno se o dost unikátní degustační příležitost, první takovou vertikálu vůbec a ochutnávku zajímavou i pro samotného vinaře. O vinařství a vinici už jsem se rozepsal dříve, dnes jen ve zkratce. Vogelsang je poloha, kterou furmintem osázeli vůbec nejdříve, je tam křemen, rula a svor. Dnes ji obhospodařují v bio(dynamickém) režimu. Lisují celé hrozny, kvasí to spontánně, vína zrají v pětistovkách sudech. Michael Wenzel, vinař navazující na vinařskou historii od roku 1647, je moc vtipný a milý chlapík, který si fakt užívá hádanky a v jednom kuse se vás na něco ptá a nutí vás tipovat si, co bylo u vína/ročníku/něčeho jinak, který vzorek má kolik cukru/kyselin a tak. Mimochodem prapředci rodiny jsou možná z Čech a Michaelův otec má silný pozitivní vztah k původní monarchii :-)

Matthias od Proqinu, Cava 4.7. a šumivé Grillo

V Praze se sice zrovna sjíždějí šampaňští vinohradníci a vinaři na La Bouteille de Champagne, ale já dneska odhrnu pár bublin odjinud :-) Po nějaké době jsem znovu vyzkoušel Matthis Pinot-Chardonnay Brut z vinařství Proqin, moravský sekt postavený na odrůdách Chardonnay a Rulandské bílé, jakousi vlajkovou loď vinařství. Je to sekt neročníkový, respektive ročník není deklarován. Zde se jednalo o šarži L4103, evidenční číslo jakosti 83I1-17/1 a láhev se chlubila zlatou medailí z Prague Wine Trophy 2016, takže půjde o ročníkový základ 2014. Intenzivnější, nazlátlá žlutá barva, pěkné perlení menších bublin. Výraznější, sladší aromatika, krémová, žluté ovoce, květinové tóny a med, trochu až jakoby chorvátová jahodová linka. Suché, čisté, slušné kyseliny ale celkem trochu plnější a teplejší s jasnou dozáží, intenzivní, voňavé, vše z aromatiky včetně lesně jahodové linky se opakuje i v chuti. Expresivní a bude se myslím hodně líbit, osobně preferuji u bublin přísnější projev a také mně trochu ruší ta aromatická až poněkud vlezlost, obzvláště když ji u této odrůdové směsi úplně nečekám. Jenže to je můj specifický vkus a problém :-) Běžná cena 420 Kč.

Morava v tisku, Pouilly-Fuissé 1er Cru, Tyson Stelzer o Champagne a bubliny 100+ let na kalech

Vždycky mne potěší, když objevím pozitivní reakce na vína z „okrajových regionů a zemí“ (rozuměj třeba Česká Republika nebo Slovensko…) v běžných zahraničních magazínech, tedy ne nějakých vyloženě vinných speciálkách. Třeba tenhle článek v Bon Appétit působí hodně nadšeně a Morava tam má hned dva zástupce. Ano, všechna vína představují „naturální vlnu“, ale tím si radost kazit nenechte, někdo našemu vinařství reklamu dělat musí ;-) Taková Francie to má jednodušší, že jo. Hlavně díky poptávce v Číně a USA se francouzský export vína a destilátů vyšvihl do nových rekordních čísel, zatímco u Francouzů utěšeně stoupá spotřeba piva a koktejlů :-)

Tsiakkas, vinný tip při návštěvě Kypru

Před pár dny, když se zrovna zase trochu ozvala zima, jsem otevřel láhev Tsiakkas Rodinos 2016 a připomněl si kyperské slunce a návštěvu vinařství, jedno z těch nejzajímavějších (a s kvalitou nejstabilnější v rámci celé produkce a ne jen se super jedním či dvěma víny) z normálně na trhu dostupných, které jsem tam potkal. Dnešní zápisek opět berte jako tip pro případnou dovolenou v těchto místech, Kypr je teď prý hodně populární a ostatně v knize hostů ve vinařství jsem našel hned několik českých zápisků (to jsem přitom zběžně prohlédl jen týden či dva před námi). Tohle víno je kombinací odrůd Shiraz a Grenache, fermentováno v chladu a pomalu a je v tom ručně obraných pár procent celých bobulí. Výrazná rudá barva. Poměrně aromatické, expresivně ovocné, drobnější červené ovoce a trochu herbální linka, krvavý pomeranč. Plnější, výrazné, suché s fajn kyselinami, červené ovoce, jahoda a rybíz. Velmi slušná délka, koncentrovanější, parádní k jídlu spíše než „plážové” víno. Podobně jako mnohá další tamní roséčka to není lehký bledší Provence styl, tohle má čtrnáct alkoholu a nejde jen tak klopit.

Forcallà aneb bez encyklopedie ani ránu

Dnes opět udělám radost příznivcům okrajových odrůd, ale ne nadšencům do obskurních vín :-) Protože Forcallà de Antonia 2016 je bezva klasicky působící víno se vším, co k tomu patří. Jen prostě Forcallà málokomu něco řekne. Odrůdy, velmi pozdně dozrávající a obvykle pod jménem Forcallat tinta (a občas, pro zmatení nepřítele, jako Macabeo… což je ale něco jiného), přitom není ve Španělsku úplně málo, přes 900 ha především v provinciích Valencia a Murcia. Ale povětšinou končí jako bledé lehké červené coby součást základních zemských vín. Ne tak u vinaře jménem Rafael Cambra sídlícího v Fontanars dels Alforins (na jih od Valenice a sever od Alicante). Rafael pochází z vinařské či spíše vinohradnické rodiny, zabývají se především sazenicemi révy. Vystudoval enologii ve Valencii a Montpellier a pracoval ve slavných vinařstvích CVNE a Lopez de Heredia, od roku 2000 si jede i svůj menší projekt, pro který se mu daří získávat různé zajímavé vinice.

Valdespino od lehkého bílého po stoletý Moscatel

Na konci ledna dorazil do Prahy Guillermo Arce, zástupce Bodegas Valdespino, aby zde představil průřez produkcí a vedl „masterclass“ na téma sherry. Využil jsem příležitosti a vyrazil ochutnat výtečná vína, Valdespino považuji za jednu ze špiček regionu, a zároveň vytěžit z prezentujícího co nejvíce zajímavostí pro své vlastní edukační sherry prezentace :-) V showroomu dovozce AdVivum se sešla nemalá skupina vínomilců, k mé velké radosti, a společně jsme ochutnali 12 vzorků podstatné většiny důležitých stylů (krom „obyčejného“ Oloroso), na které můžete v trojúhelníku měst Jerez de la Frontera, Sanlúcar de Barrameda a El Puerto de Santa María narazit.

Polosladké vínečko pro vraha

Nechci vám zkazit víkend, ale nejspíš jste tu fotku už stejně viděli. A třeba vám to přišlo jako něčí trochu nevkusný humor. Ale ono ne. Speciální viněta na polosladký Sauvignon z Metroflory (což samo o sobě mne trochu děsí + jde navíc z grafického hlediska o dost tristní dílo) je tvrdá realita dnešních dní, jde o víno na turné opakovaně trestaného grázla a usvědčeného nájemného vraha po ČR. Hezky se usaďte, kupte s hrníček s podobiznou pana Kajínka jako suvenýr a užijte si trochu toho vínka při dotazech z publika. Takových těch otázkách, co jdou až na dřeň současné společnosti. Třeba „jaká je vaše oblíbená ráže“. Ne, nevymýšlím si. Upřímně se mi z toho chce zvracet. A obávám se, co nás v zemi s estébákem jako premiérem, usvědčeným lhářem coby prezidentem, popírači holokaustu v parlamentu a nájemným vrahem celebritou ještě čeká.

Čerstvý zábavný Monastrell a výtečné biodynamické Gavi di Gavi

Narazil jsem na moc příjemné španělské červené Bodegas Arráez Vivir sin Dormir Monastrell Barrica 2016. Od producenta jsem tu už měl jejich populární směsku Mala Vida. „Život bez spánku“ (víno pro rodiče s malými dětmi…) je ovšem čistý Monastrell alias Mourvèdre, z vinic ve věku 30 až 40 let v nadmořské výšce 650 metrů v oblasti Jumilla. Jako bonus certifikované bio. Ruční sběr a třídění na vinici i ve vinařství. Kvasí to v nerezu a pak zraje jen asi čtyři měsíce v mixu francouzských, amerických a maďarských sudů. Láhev bordeauxská, kovová záklopka a celokorek, dost efektní viněta. Tmavá barva, ale ne vyloženě hutné, fialové odlesky. Výrazná, slinosbíhavě šťavnatě ovocná mladistvá vůně, čerstvé ovoce, spíše tmavší, ostružina, rybíz, bíle pepřová kořenitost, dřevo jen okrajově. Suché, šťavnaté, třísla dost ale pěkné měkčí, opět tmavší ovocnost, fajn délka a skvělá pitelnost. Mladé a neurčené k nějak velkému zrání (ale v pohodě myslím dva roky vydrží), ale vyvážené a teď se pije skvěle. Hlavně ke kusu sušeného mastného salámku, ale ostatně i jen tak. Výjimečně v poslední době nejde o nákup přímo ve Španělsku, tohle vizí Biosueňo a chtějí po lahvi 250 Kč. Mám tu od nich pár dalších tipů (Vermell, El Animal Blanco, Els Vinyerons Saltamartí, Cava Mas Candí, …), kdybyste přemýšleli, čím doplnit karton ;-)

Píše nesmysly, takhle to víno vůbec nechutná!!!

Vždy, když nějaké víno nesplní velká očekávání, tak přemýšlím nad tím, kolik faktorů vlastně výsledný dojem ovlivňuje a zda je problém uvnitř lahve nebo někde venku. A taky si říkám, ať už o víně napíšu cokoliv, jak výrazně se asi bude zážitek někoho dalšího se „stejným“ vínem lišit. Některé věci mají na zážitek vyšší vliv než jiné, bohužel ty s vlivem největším jsou také ty nejméně exaktní :-) Pro dnešek si dovolím na tomto svém blogísku sepsat seznam, ne úplně vyčerpávající ale dostatečně obsáhlý, na téma „proč máte z vína XYZ úplně jiný dojem než já v recenzi“… :-) V zásadě jde ale použít i na dotazy „proč chutná úplně jinak než na dovolené, kde jsem ho nadšeně koupil dvě krabice“ ;-) A klidně přidejte do komentářů své vlastní poznatky a doplnění, určitě jsem na něco zásadního zapomněl.

Dvakrát cava vyšší kategorie

O producentovi Juvé & Camps jsem se zmiňoval v souvislosti s jejich nejznámějším vínem, tentokrát otevřel o něco vyšší řadu Gran Juvé y Camps 2012 Brut. Což je Gran Reserva na kalech nejméně 42 měsíců (často ale více, i k šedesáti), v sortimentu zastává roli podobnou jako u šampaňského ročníkovky, ale ještě nad ní stojí jejich prestižní cuvée La Capella (cenově jsme někde na 10€ u základů, 15€ u té jejich nejslavnější Reserva de la Família, třiceti u dnešního cuvée a více než sedmdesáti u prestižky, takže se rozhodně nebavíme o typické levné cavě). Odrůdově jde o 40 % Xarel·lo, 25 % Chardonnay, 25 % Macabeo a 10 % Parellada, ze třech různých míst (z každého jiné odrůdy, jen Xarel·lo a Chardonnay z jednoho, seznam všech vinic mají pěkně na webu a není toho málo, nově jedou v bio) v trochu vyšší nadmořské výšce. Tmavší citronová barva, nazlátlá, krásné perlení malých bublinek. Klasická vůně, zralejší, elegantní. Sušené květy, až lehce exotická ovocnost, zralejší, s dotykem oříškových tónů a kořenitosti. Suché, čisté, výraznější a na cavu plnější, dozáž je znát ale kyseliny pěkné a celek výborně vyvážený. Pěkně strukturované, ovocné, lehce oříškové a sušené ovoce, delší. Seriózní bubliny. Osobně bych klidně zvládl dozáž o něco menší a/nebo o chlup více kyselin, ale to je možná jenom moje specifická úchylka :-)

Slovenský rychlokurz na šestnácti vzorcích

Vína ze Slovenska. Očekával bych, že nám budou blízká a budeme toho o nich vědět spoustu, ale realita je poněkud jiná. Už jsem se o tom zmiňoval několikrát, sám se k nim dostávám spíše výjimečně a je to nejspíš škoda. V 11. ročníku soutěže Prague Wine Trophy v roce 2017 soutěžilo slovenských vín docela dost a dopadla skvěle. Využil jsem příležitosti a vyrazil na řízenou ochutnávku s nejúspěšnějšími producenty, „masterclass“ kterou ve Vinografu vedla a komentovala enoložka, degustátorka a ambasadorka slovenských vín Ing. Edita Ďurčová. Na šestnácti vzorcích jsme si projeli bílé i červené klasické odrůdy (nejvíce pozornosti bylo věnováno veltlínu a frankovce, v důležitosti jak padlo „našemu chardonnay a pinotu“), úspěšné novošlechtěnce, našlo se něco z „naturálního“ trendu i víno sladké a vše bylo doprovozeno zajímavými informacemi a především komentářem těch nejzodpovědnějších, samotných vinařů a autorů jednotlivých vín. Obrázek o slovenském vinařství je to samozřejmě neúplný a zkreslený výraznou selekcí, každopádně poskytl leccos k zamyšlení. Obzvláště v poslední třetině degustace, kdy už začal alkohol jasně působit a padala spousta poznámek a upřímných výroků mimo kategorii „z marketingových příruček“, bylo zřejmé, že jde sice o „silnou zostavu“ a coby malá vinařská země „drží pri sebe“, ale situace na trhu není vůbec snadná. A pohled na to, jak má dobré víno vznikat a co jím opravdu je, se i mezi zúčastněnými výrazně liší :-)

„Naturální“ zajímavé saké, bílé do mrazu a en rama Manzanilla

Dnes začneme v Japonsku. Kimoto Junmai od Matsunotsukasa je ve verzi, kterou právě popíjím, docela unikátní saké. Tato rukodělná záležitost, která vzniká z rýže Yamada Nishiki ekologicky pěstované nedalako sakévarny v oblasti Ryuo u jezera Biwa (pokud jste byli v Japonsku, tak je velká pravděpodobnost, že jste projížděli poblíž... řítí se tamtudy nejvytíženější trať rychlovlaku na světě, ta spojující Tokio s Kjótem a Ósakou) obroušené na 60 %, je zpracovaná tradiční a dnes už málo použitou technikou kimoto (pokud vám výraz nic neříká, tak doporučuji sérii saké článků Úvod do saké I. – Výroba krok za krokem, Úvod do saké II. – Druhy a styly saké, Úvod do saké III. – Historie ve zkratce, O pití saké nad devíti vzorky) a zákvas nechávají rozjet přirozeným prostředím a kvasinkami v provozu. Fermentace navíc probíhá v hliněných „amforách“, které pro ně trochu paradoxně vyrábí v Kjótu Američan. Jde o charakterní kousek světle žluté barvy, s vůní rýžového nákypu s meruňkami a trochou zemitějšího zralejšího projevu, s hlubší (polo)suchou chutí, krémovější a poměrně výraznou, měkčí, s výrazným umami projevem. Funguje hodně pěkně jak studené tak i ohřáté. Jde o jedno ze saké, které budu otevírat 28. února ve Vinografu na edukační degustaci, ještě zbývají 3-4 volná místa. Zájemci se klidně hlaste na cerovsky@ginjo.cz, krom tohoto kousku je tam specialit a výjimečnějších záležitostí vícero. Budu muset sehnat nějakou běžnou průmyslovku na srovnání, aby byl obrázek přeci jen trochu ucelenější :-)

Beaujolais stoletých keřů, plnoleté Cahors a efektní Sicílie

Přiznávám, že jsem z AdVivum odešel nejen s lahví Beaujolais od Graillotových, o kterém psal nedávno, ale pořídil si také novinku (alespoň u nás) od mého oblíbeného producenta Domaine du Vissoux (Pierre-Marie Chermette). Konkrétně Beaujolais Cuvée Coeur de Vendanges Vignes Centenaires 2016. Jde o výběr z hektaru stoletých keřů Gamay na žule v Saint Vérand a z dalšího hektaru taktéž stoletých výsadeb ve Vaux en Beaujolais, na černém žulovém podloží. Semi-karbonická macerace & spontánní fermentace, zpracování ve starších malých dubových sudech i větších foudres, lahvováno po půl roce (v dubnu). Mladistvá barva, tmavší, s fialovými odlesky. Klasická, výraznější, expresivnější ovocná aromatika, poměrně intenzivní „fialová“, zralé červené plody, peckoviny a dotyk jahod, lehce dřevo, trochu masité a kamenité. Suché, šťavnaté, s bezvadnou kyselinou a čerstvostí, velmi slušná koncentrace ale víno relativně lehkonohé, středně plné, sladší červená ovocnost. Třísla nemnoho, pěkná stavba a fajn délka. Zábavné, dobře postavené, láká k dalším douškům, připraveno k okamžitému pití ale určitě v klidu nějaký rok vydrží (do 2020+ bych se nebál). Doporučují nižší teplotu konzumace, dokonce jen 13°C, a trochu nachlazené je opravdu lepší. Tenhle typ vín piju moc rád. Cena není nízká, 480 Kč. Ale stoleté keře jsou takový pěkný romantický bonus navíc.

Povodně v Champagne, rozhovor s Martinem Markelem, Gilles Jayer…

Metéo France pečlivě monitoruje srážky na území Francie od roku 1959 a poslední dva měsíce jsou dle jejich záznamů historicky vůbec nejvlhčí. Velké přívaly deště zasáhly mimo jiné oblast Champagne, Seina i Marna se vylily z břehů, záplavy zasáhly i sklepy. Lahvím žádné větší nebezpečí nehrozí (populární je teď nechávat Champagne zrát v moři a pak za něj chtít obrovské peníze, tak bude holt šarže školená v Marně…), problémy jsou spíš s elektroinstalací (výtahy, osvětlení etc.). Vinice obvykle úplně u vody nejsou a zatopením jim nehrozí, problém je spíše vodou nasáklá kluzká půda komplikující zimní řez a nadcházející vyvazování. Navíc bylo totiž docela teplo a réva se probouzí z hibernace a vypadá to, že bude docela v předstihu. Což není úplně pozitivní zpráva, protože jarní mrazy budou tím větší riziko.

Výtečně Beaujolais od Graillotových

Před pár dny, po fantastické ochutnávce sherry o které se určitě rozepíšu, jsem neodolal zkoumání chladících skříní v obchodě AdVivum a objevil tam zajímavě vypadající Beaujolais. Prostě tam nešlo nechat. Je to nové vinařství, první ročník byl 2014 a teprve 2015 a 2016 se opravdu rozjíždí naplno, za kterým stojí rodina Graillot proslavená víny z Rhôny (hlavně Crozes-Hermitage). Konkrétně jsou to bratři Antoine (ten má i projekt se slavným Raúlem Pérezem ve španělské oblasti Bierzo, dělají tam společné Mencíu) a Maxime, synové slavného Alaina Graillota. Coby rodina ale také testují Syrah v Maroku a tak… expanze prostě! Podle všeho se po Beaujolais poohlíželi docela dlouho, mimo jiné i proto, že s velkou chutí sami tamní vína pijí a vždy měnili lahve s top producenty za ty své. A i proto, že poblíž Tournusu žije matka Alaina Graillota. A pak se naskytla příležitost k nákupu pozemku se starými a udržovanými keři a z domu babičky je najednou Domaine de Fa… :-)

Champagne R. Pouillon a nejen báječná solera

Minulý týden jsem změnil běžný večer ve slavnostní a otevřel láhev šampaňského Solera z Champagne R. Pouillon & Fils. Ověřil si tak, že je vyloženě skvělé, což je fajn příležitost konečně sepsat něco z průřezové degustace vinařství. Vinař Fabrice Pouillon do Prahy dorazil krátce před Vánoci a ochutnávku ve vinném baru l’Fleur jsem si opravdu užil. A odešel z ní zásoben na svátky :-) Na úvod něco k vinařství. R v názvu značí Roger, což je jméno dědečka současného vinaře, který v roce 1947 jako první z rodiny začal i vyrábět víno a nejen prodávat hrozny velkým domům (a že jejich hrozno šlo do výjimečných vín). Champagne R. Pouillon sídlí ve Vallée de la Marne, konkrétně v Mareuil-sur-Aÿ, a jejich šampaňská jsou krásnou ukázkou těch pěstitelských. Jen z jejich vlastních vinic, které navíc Fabrice v roce 2003 začal převádět do bio produkce a dnes i biodynamiky. Většina jejich vinic je právě u Mareuil-sur-Aÿ a Aÿ, s menším množství nedaleko v Avenay Val d’Or či Tauxières-Mutry. Celkem mají šest a půl hektaru ve 36 samostatných vinicích, s převahou odrůdy Pinot Noir. Roční produkce je někde k šedesáti tisícům lahví, ale snaží se jich prodávat méně a postupně si vybudovat nějaké zásoby starších vín.

Sympatická Rhôna a „medvědí“ Mencía z Bierza

O víkendu jsem zbavil korku Cuvée Confidence 2014 z Domaine Fond Croze. O vinařství jsem tu něco málo psal v souvislosti s jejich Syrahem zvaným Shyrus. Tenhle kousek je přeci jen typičtější Côtes du Rhône, postaveno na odrůdě Grenache, Syrah zde tvoří zhruba třetinu. Vinice ve věku okolo 40 let a vedené v bio režimu, školení čistě v betonu. Vůně zralého ovoce, tmavé červené, ještě ne džem ale na hranici, kořenitá linka směrem pepře, lehce kůže. Suché, čisté, s již uhlazenější tříslovinou, tmavě červená ovocnost a něco koření se opakuje i zde. Vyvážené, dobře pitelné, fajn víno. Nic složitého, aktuálně na vrcholu a ještě třeba dva roky vydrží, ale zbytečně bych dlouho neskladoval a hezky rovnou pil. Od vinařství mám připraveno pár dalších vín a těším se na ně. Osmého února má dovozce průřezovou degustaci, kterou sám bohužel asi nestihnu, hlavně vertikála Shyrusu by mne ale dost zajímala.

Pětkrát Piemont z vinařství Brezza

Řeším druhou vinnou nominaci na příští Družstvo, probírám se degustačními poznámkami z poslední doby a snažím vybrat vhodné víno, o které bych se chtěl s účastníky podělit i jinak než jen recenzí zde na blogu :-) A s hrůzou zjišťuji, o kolika vínech jsem nenapsal ani čárku! Třeba o výběru z nabídky jednoho z tradičních piemontských producentů ze srdce Barola, vinařství Brezza, která má v nabídce VinoDoc. Pracují na šestnácti a půl hektarech, v bio režimu. Některé z jejich vinic jsou původní majetek vinařství už z konce devatenáctého století. Vína školí buď v nerezu nebo ve velkých netoastovaných sudech ze slavonského dubu, kapacita 1500 až 3000 litrů. Na Barolo, a obecně Nebbiolo, nepoužívají sudy nové, nejdřív je užijí na Barberu.