Před pár dny, když se zrovna zase trochu ozvala zima, jsem otevřel láhev Tsiakkas Rodinos 2016 a připomněl si kyperské slunce a návštěvu vinařství, jedno z těch nejzajímavějších (a s kvalitou nejstabilnější v rámci celé produkce a ne jen se super jedním či dvěma víny) z normálně na trhu dostupných, které jsem tam potkal. Dnešní zápisek opět berte jako tip pro případnou dovolenou v těchto místech, Kypr je teď prý hodně populární a ostatně v knize hostů ve vinařství jsem našel hned několik českých zápisků (to jsem přitom zběžně prohlédl jen týden či dva před námi). Tohle víno je kombinací odrůd Shiraz a Grenache, fermentováno v chladu a pomalu a je v tom ručně obraných pár procent celých bobulí. Výrazná rudá barva. Poměrně aromatické, expresivně ovocné, drobnější červené ovoce a trochu herbální linka, krvavý pomeranč. Plnější, výrazné, suché s fajn kyselinami, červené ovoce, jahoda a rybíz. Velmi slušná délka, koncentrovanější, parádní k jídlu spíše než „plážové” víno. Podobně jako mnohá další tamní roséčka to není lehký bledší Provence styl, tohle má čtrnáct alkoholu a nejde jen tak klopit.
Vinařství Tsiakkas se nachází v pohoří Troodos, poblíž obce Pelendri. Po cestě klikatými silničkami jsme vylezli na jejich parkovišti a okamžitě nás zasáhl čerstvý svěží vzduch plný vůní všemožných jehličnanů a bylinek, obrovské osvěžení po dnech v horké vyprahlé nížině. Paráda veliká. Samotné vinařství se nachází v nadmořské výšce asi tisíc metrů, jejich nejvýše položené vinice se však blíží patnácti stům (vinice Petralona je vůbec nejvýše na Kypru a překonává i ty nejvýše položené z kontinentální Evropy, ve Švýcarsku)! Výhled z vinařství na amfiteátr vinice Pelendri byl dost úchvatný. V místě vinařil už dědeček současného vinaře ve třicátých letech minulého století, víno dělal v amforách a vozil na mule ve vacích z ovčí kůže, veškeré vybavení mají v současném provozu vystavené. Moderní historii vinařství začal psát Costas Tsiakkas, původně bankéř, který rodinnou tradici obnovil v roce 1988 a postupně vyrostl z pár stovek lahví ve spartánských podmínkách k dnešní produkci okolo 170 tisíc kusů a pěknému vinařství. Pracují zde s lokálními i mezinárodními odrůdami, ale v nových výsadbách je příklon čím dál více spíše k těm lokálním, jako bonus vinice na vulkanických půdách začínají vést v bio režimu. Část vinic přímo vlastní, něco mají pronajaté či provozují (včetně nových výsadeb) ve spolupráci s místními pěstiteli. Krom běžných tichých vín dělají i naprosto skvělou sladkou Commandariu, navíc za mne s vůbec nejhezčí vinětou co jsem tam viděl (viz video), a také hodně rukodělně a v malých šaržích pálenku Zivania.
Tsiakkas Xynisteri 2016 je jejich hlavní bílé, dělají ho asi třicet tisíc lahví. Vinice jsou v průměru přes padesát let staré. Víno je to světle žluté, čerstvé, citrusové, živé, s velmi fajn kyselinami, šťavnaté, vyvážené, s tóny peckovin jako broskve, slušně dlouhé. Středně plný skvěle pitelný nerez.
Sauvignon blanc 2016 je víno čerstvé, aromatické, herbální, suché, šťavnaté, s výraznější kyselinou. Slušný kousek. Dobré srovnání s Fumé 2014, což je Sauvignon blanc ale fermentovaný v sudu a šest měsíců vyzrávaný v novém dřevě (které pak jde na červená). Koncentrovanější projev, oxidativnější styl, suché, plné, poměrně voňavé, žlutější ovoce a bylinky, slušná koncentrace i kyseliny, sladší dřevo.
Chardonnay 2016 je víno čerstvé, citrusové a lehce oříškové, středně plné, s fajn kyselinou a dobrou délkou, čistě udělané, příjemné. Nic složitého, ale dobře se pije.
Porfyros 2015 je směs Shiraz, Grenache a Mourvèdre s kapkou Cabernet Sauvignon. Je to základní nerezovka, čistá, šťavnatá, hlavně peckovinové a spíše červené ovoce, něco kořenitosti. Čisté, suché, svíravější, snadno pitelné. Lepší trochu nachlazené k místnímu masu z grilu.
Vamvakada 2015 je už dřevo, francouzské sudy a menší podíl amerických, a jde o stoprocentní lokální odrůdu Maratheftiko ze vysoké nadmořské výšky a částečně velmi starých (80+ let) vinic. Tmavé v barvě, poměrně koncentrované, tmavě ovocné, až lesní ovoce, kořenité, dotyk vanilky. Suché, čisté, plnější. docela dost tříslovin ale jemnozrnných, pěkné kyseliny a struktura, delší, poctivé seriózní červené. Prý super k tuňákovi s wasabi, já mám ověřeno s jehněčím a perfektní.
Yiannoudin 2014 je další lokální odrůda, Yiannoudi, ovšem výrazně méně rozšířená a dělá ji jen pár vinařství (někdy ji připodobňují k Primitivu, mně těch pár ochutnaných vín docela evokovalo Xinomavro). Opuštěna byla hlavně kvůli problémům s opylováním, dneska je v mixovaných vinicích a trochu se vrací. Toto je ze dvou různých vysoko položených vinic, školené v 300l francouzských sudech. Tmavá barva. Zralejší teplejší lehce pikantní vůně, výraznější, tmavší ovocnost, černé třešně, dotyk pepře a dřeva. Suché, s poměrně výraznými tříslovinami, tmavě ovocné, strukturované, dlouhé, povedené serióznější víno.
Commandaria 2011 (viz zápisek Kyperské vinařství aneb nejen Commandaria) mne nadchla. Je to víno mahagonové barvy, výrazné medové vůně, s hroznovými a sušeně ovocnými tóny, lehce těkavé, s jasným vlivem dřeva. Sladké, koncentrované, ale s až překvapivou kyselinou a svěžestí, plnější, dlouhé, medové, krásné. Jinak tohle vzniká trošku jinak než průměr. Jde o hrozny (drtivá převaha Xynisteri s trochou Mavro) z hodně vysokých poloh ponechané vyzrát dlouho na révě a poté ještě 10 až 15 dní sušené na slunci. Následuje pomalá fermentace za nižších teplot v nerezu a poté tradiční zrání v dubových sudech, rovnou čtyři roky. Zůstává čisté, neprobíhá tu fortifikace.
Dost mne bavila i jejich Zivania. Tenhle kyperský destilát je obvykle bledá čerstvá pálenka z matolin. Tsiakkas to pálí pomalu ručně na malé měděné destilační koloně (je to tak trochu soukromý projekt syna vinaře, jestli jsem to správně pochopil) a nechává zrát deset let v sudech po Commandarii. Výsledek má poněkud blíž špičkové brandy než typické zivanii, ale i cena je tak nastavena. Je to hodně solidní pálenka, výrazná, poměrně silná, hroznově voňavá, sušené ovoce, něco oříšků a vanilky, teplá, vyvážená, se sladší dochutí díky dřevu.
