Kalné Prosecco na Velikonoce

Včera jsem otevřel dvě Prosecca připravená původní metodou dokvášení v lahvi a neodstřelená, colfòndo, viz jeden starší zápisek k tématu. Od vinařství Sorelle Bronca padlo Valdobbiadene Prosecco DOCG Difetto Perfetto. Tohle víno jsme měli na minulém Družstvu a pár lidí se k němu vrátilo mnohokrát (jako že třeba ve výsledku 10+ skleniček), pije se úplně samo. Světlá žlutá barva, opalizující. Čerstvá, lehce krémová aromatika, ovocnost žlutý meloun, lehce připálený kynutý koláč s rebarborou, akátový med, šumivé citronové céčko. Zábavné, jen co je pravda. Suché, hladší, s fajn kyselinou, lehké, perfektní pitelnost, jemnější a svým způsobem elegantní projev. Vinařství nevím proč na něj doporučuje širší Viognier/Chardonnay sklenku, musím někdy vykoušet :-)

5x bio Rhôna od Domaine Réméjeanne

Otevřel jsem v uplynulých týdnech postupně několik lahví červeného Côtes du Rhône z Domaine la Réméjeanne (web), rodinného podniku z obce Sabran hospodařícího na 35 hektarech v certifikovaném bio. Dnes jej vedou otec a syn Rémy a Olivier Klein. Jejich předci pocházejí z Alsaska a Lotrinska, ale na Rhônu to vzali přes Tunis a Maroko :-) Hrozny, ručně sbírané a tříděné na vinici i ve vinařství, kvasí spontánně. Obvykle tam probíhá nějaká macerace za studena. Školení probíhá především v betonových tancích, byť pro některá vína (top bílé a červené Les Églantiers) využívají i starší větší dubové sudy. Červená vinifikují obvykle bez síření až do lahvování a někdy bez síry úplně. Lahvuji, s minimální filtrací nebo bez ní, do burgundských lahví uzavřených celokorkem.

Chablis & Riesling aneb máme rádi kyseliny

Přehraboval jsem se onehdy ve vinné chladničce a po straně se mi kupila eklektická sada lahví na velikonoční pobyt s přáteli, když jsem narazil na Chablis 1er Cru Côte de Léchet 2008 z vinařství Domaine des Malandes, o kterém se domníval, že už je nějaký ten rok vypité. O vinařství jsem se tu zmiňoval vícekrát, měl tu i poznámky z degustace. Tohle víno, v burgundské lahvi uzavřené DIAM korkem, má už sice deset let na krku, ale je z klasického trochu tvrdšího ročníku co dobře drží a skladování se na něm negativně neprojevilo :-) Citronová žlutá barva. Aromatika stále až překvapivě čerstvá, slinosbíhavá, zralé žluté jablko, trochu citrusová kůra, krémová linka, decentní kouřovost, povedené. V chuti suché, čisté, pěkné postavené, s bezva kyselinou, čerstvostí a pitelností, citrusovost, dobrá délka s decentní oříškovým tónem. Vyvážené, skvěle pitelné, bezva víno. Šardonka z nerezu a vidíte ji! :-) Koupeno před lety u Jiřího Hrona.

Terroir sklepa a speciální výběr špičkového vína

Každý sud, byť do něj na začátku přišlo stejné víno, je trochu jiný. Rozdíly mohou být praktický neznatelné i obrovské. Roli hraje leccos, v neposlední řadě i třeba taková hloupost, že některý soudek má strategičtější umístění pro pravidelné chutnání a tak je z něj odsáváno častěji :-) V případě sherry a obrovských budov, ve kterých zrají tisíce sudů v několika různých patrech, může být efekt konkrétního umístění zásadní, obzvláště pokud je řeč o biologicky (pod flórem) vyzrávaných stylech fino a manzanilla. Lze mluvit o „terroiru bodegy“, kdy vývoj jednotlivých sudů ovlivňuje výraznější proudění mořského vzduchu nebo naopak jeho nepřítomnost, vlhkost u země hodně výrazná v určitých konkrétních částech budovy a nepřítomná jinde, méně stabilní teplota v určitém rohu, výška volného prostoru nad sudy… :-) Tohle všechno samozřejmě hrálo o hodně větší roli v minulosti, dnes lze moderními technologiemi ohlídat a upravit leccos.

Dva velké podvody ve francouzském vinařství a něco k padělkům

Na povrch vyplouvají nové informace o jednom z posledních velkých skandálů s podvody s původem vína ve Francii. Původně to vypadalo, že Raphaël Michel, obrovský négociant s tradicí od roku 1899, prodal mezi let 2013 a 2016 asi 20 milionů litrů základních stolních vín, která vydával za prestižnější apelace Côtes du Rhône, Côtes du Rhône-Villages a řeč je i o až 108 tisících bednách (po 12 lahvích) Châteauneuf-du-Pape. Nyní se zdá, že celkové množství vína s problematickým původem je asi 48 milionů litrů, tedy ekvivalent 15 procent produkce celého Côtes du Rhône v té době. Což je šílené. Guillaume Ryckwaert, CEO firmy Raphaël Michel, ve velkém operoval i s víny z Argentiny, Austrálie či Jižní Afriky především přes svůj další projekt v Itálii, přes Chile masivně distribuoval do Číny a vůbec měl dobře našlápnuto. Dojel hlavně na daňové audity (když vyjedete z obratu 7 milionů euro na 80 milionů tak je ale asi jde očekávat). Co mi hlava nebere je, že úspěšně paděláte téměř šestinu vín zásadní francouzské apelace a nikoho z tamních to netrkne. Tipnul bych si, že pár lidí si toho všimnout muselo. U nás si každopádně vinaři i konzumenti všímají lecčeho, ale taky se nic nehlásí. Docela by mne zajímal rozbor všech vín stáčených z tanků na nějakých velkých otevřených sklepích :-)

Nový Vermell a Rioja od Remelluri

Za poslední rok a půl jsem při různých příležitostech (včetně hromady lahví na jedné z akcí Družstva) opakovaně pil a s velkou chutí otevíral Parotet Vermell z vinařství Celler del Roure ročníku 2014, viz starší zápisek. Stylově mi to hodně sedělo, je udělané čistě a navíc je to víno hodně zajímavé, připravené ve velkých starých amforách a tak. A s bezva cenou. Čtrnáctka je u dovozce BIO Sueño stále k dispozici, já neodolal o při nedávné objednávce ze Španělska přihodil ročník 2016, abych věděl zda se zásobit starší verzí :-) Opět je to Garnacha Tintorera (z více než dvou třetin), Monastrell a Mandó, zrání okolo půl roku v amforách, lahvováno loni na podzim. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší barva. Příjemně ovocitá vůně, černá třešeň, jahoda, na úvod dotyk divokosti, trocha tuhy, středozemní bylinky, s vyšší teplotou vlhnoucí prach (čím chladnější tím přímočařeji ovocně působí). Suché, čisté, středně plné, s pěknou kyseliny a šťavnatostí, něco svíravosti ale tříslo nijak výrazné, fajn ovocnost, snadno pitelné ale dostatečně zajímavé a poctivě fajn. Čtrnáctka měla o procento alkoholu více a přitom zároveň působila o něco tvrdším dojmem, asi mne bavila o chlup víc, tohle je o něco uhlazenější a taky bezva. Ročník 2012 a 2014 měl ve Wine Advocate (ovšem nehodnotí Parker ale Luis Gutierrez, alespoň teď) 90 bodů, 2016tka má 91.

Degustace vín z Kalifornie

Minulý týden se v rezidenci velvyslance Spojených států amerických uskutečnila velká ochutnávka vín z Kalifornie, za účasti zástupců vinařství a tentokrát pod taktovou dovozce Californian Wines. Což mimo jiné znamenalo, že nešlo o nějakou chaotickou směs všeho možného, ale jasnou selekci co se už někdo rozhodl mít k dispozici na našem trhu. A taky se chutnalo z pořádného skla, hurá! K dispozici bylo téměř 120 různých vín od téměř třicítky producentů z různých kalifornských apelací, včetně pár hodně slavných značek i menších butikových producentů. Dobrovolně přiznávám, že mé zkušenosti s Kalifornií a víny USA jsou dost omezené (a navíc je můj vinný vkus docela vzdálen těm z obvyklejších tamních projevů vín, takže zkoumám asi méně než by bylo vhodné), tohle byla skvělá možnost rozšířit si obzory. Pár desítek vín jsem projel a na několik z nich si dnes dovolím upozornit. Bohužel jsem nějak pozapomněl fotit a mám jen dva záběry, ale to snad přežijete :-)

Dva moravské sekty a maďarský vlašák

Dostal se mi do ruky karton všemožných sektů z Čech a Moravy, kterými jsem se s manželkou úspěšně propil. Jsem přesvědčen, že při troše snahy a dobré vůle jde u nás dělat bubliny výborné. A samozřejmě troše té specializace a zaměření se na bubliny jako něco víc než jen v současnosti docela trendy typ vína a tudíž vhodný doplněk do sortimentu. Obvyklý styl je bohužel nějaké to plus mínus vhodné tiché víno, na bubliny technicky precizně zpracované v Rakousku. Není v tom nic hlubšího a promyšlenějšího a výsledky nejsou špatné, jen nebývají levné a v zahraniční konkurenci prostě nemají (alespoň u mne doma) poměrem ceny, kvality a něčeho navíc šanci. Z ochutnaných lahví mne každopádně zaujal Trisekt Grand Cuvée Čejkovice Extra Brut, což je pěstitelský sekt trojky vinařů Libor Veverka, Petr Bíza a Martin Škrobák a zároveň i trojice odrůd – Chardonnay, Ryzlink rýnský a Rulandské modré. Zlatá medová barva. Pěkné perlení malých bublinek. Výrazná, již hodně zralá vůně, medová, sladší, pečené jablko. Spíše suché byť dozáž znát, plnější styl, slušná kyselina, vyzrálé, poměrně dlouhé, medové. Zajímalo by mne v mlaší (nebo hodně v chladu skladované) podobě, ale i takhle uzrálé nebylo vůbec špatné. Ambaláž hodně efektní, cena (někde i dost výrazně) přes 400 Kč smělá :-)

Bubliny, Malbec, Weisser Burgunder a Božkov Republica

O víkendu jsem shodou okolností pil dvě velmi odlišná vína z portfolia koncernu LVMH – Champagne Veuve Clicquot Ponsardin Brut, prostě klasickou žlutou vinětu, a Terrazas de los Andes Malbec 2015, horské (1070 metrů nad mořem) červené z Argentiny, konkrétně oblasti Mendoza a údolí Uco, základ produkce tohoto vinařství. K bublinám myslím netřeba nic dodávat, ze základu dvou šampaňských megaproducentů dostupných naprosto všude vždy preferuji vdovu před Moëtem a dokonce mi obvykle opravdu chutá. Poměrně výrazná žlutá barva a vytrvalé perlení menších bublinek. Aromatika kombinující zralé jablko, toastové tóny, kouřovost, poměrně výrazná autolýza a vliv rezervních vín, zralá hruška, něco krémovosti. Suché, byť dozáž jasně znát, vyvážené, opět žlutá ovocnost a krémovost a toastový tón, slušná délka. Dovolil bych si tvrdit, že by klidně zvládlo menší dozáž, ale to by se ho třeba prodalo o pár set tisíc lahví méně :-)

Kalorie povinně, Latour v prodeji, doba plastová

Před nějakou dobou jsem tu měl článek o alergenech ve víně (který by si zasloužil aktualizaci o některé zajímavosti, obzvláště s ohledem na obsah lepku kvůli těsnění v čelech sudů) a další o kaloriích ve víně. A teď to začíná vypadat, že nově (resp. do roku 2022) bude mít pivo, víno i destiláty povinnost uvádět na vinětě složení a nutriční hodnoty, včetně kalorií. V současnosti mají nápoje s obsahem více než 1.2 % alkoholu (překvapivě) výjimku a oproti ostatním potravinám tyto údaje uvádět nemusí. Byť někteří producenti, především se to týká piva (a například na vinětách v UK supermarketech někdy i vína), se o ně podělí dobrovolně. V USA je najdete u vín s méně než 7 % alkoholu, povinně tedy kupříkladu pro leckterá Moscato d’Asti. Zajímavé určitě bude, které všechny přidávané látky budou dle OIV na seznamu pouhých „processing agents“ a nebude tedy nutné je v seznamu použitých ingrediencí uvádět.

Musilova Frankovka, staré Dolcetto a parádní Fino Sherry

Bývala doba, kdy jsme u nás doma hodně pravidelně pořádali více či méně tematické vinné ochutnávky. Ale poslední rok (no spíš dva…) nějak nezvládáme, k mé velké lítosti. Teď se nám opět podařilo sejít a formou „co kdo zajímavého přinese naslepo ochutnáme“ projet více než desítku různorodých vín. O některých se zmíním později, dnes jen tři co mne z toho či onoho důvodu hodně zaujala. Byla to třeba Frankovka 2015 pozdní sběr vinařství Ladislav Musil, původ samozřejmě Dolní Kounice a viniční trať Karlov. Tmavší, čerstvá v aromatice, peckoviny spíše směrem červené plody, decentní minerální linka a postupně se otevírající zajímavější komplexnější vrstvy. Suché, tvrdší, čisté, šťavnatě ovocné, pěkně postavené, delší a dobře pitelné. Hodně slušná, seriózněji působící frankovka, kterou bych pil teď i v klidu uložil na dalších pár let. Určitě mne bavila více než přímočařejší a výrazně jednodušeji postavené Zweigeltrebe 2015 pozdní sběr téhož vinaře (ovšem původ hroznů Ivančice, trať Syslice). Zábavné na téhle frankovce je, že při loňském hodnocení národní soutěže vín (tj. nominační pro Salon vín) pro oblast znojemskou dostala zlatou medaili, zatímco o rok dříve bronzovou. Dobrá vína musí zrát ;-)

Bio Bordeaux a družstevní Clairette de Die

Množství Bordeaux v bio(dynamické) produkci utěšeně stoupá. Před nedávnem jsem měl možnost ochutnat dvě vína, u kterých ovšem nejde o žádnou novinku a sledování aktuálních trendů, na svých vinicích v Saint-Emilionu v bio hospodaří už od roku 1989! Konkrétně se jedná o vinařství rodiny Ouzoulias, s Claire Ouzoulias jste se mohli setkat před dvěma lety na večírku ve Fajnšmekru (který teď její vína vozí) a následně na festivalu Praha pije víno, kam dorazila s Fredem Nigerem z Domaine de l'Écu. Clos Chante l'Aloutte Saint-Emilion 2015 (převaha Merlotu nad Cabernetem Franc) je víno ovocné, vyzrálejší červené plody, dotyk dřeva. Suché, čisté, s dobrou kyselinou a již se uhlazujícím tříslem, nazrávající. Pěkně udělané, sladší červená ovocnost, dobrá délka. Přímočařejší ale příjemné pití. Château Franc-Pourret Saint-Emilion Grand Cru 2015 (zhruba na poloviny Merlot a Cabernet Franc, starší keře 50+ let, z pěti nové barrique sudy) pěkná, výraznější vůně, sladší ovocnost, znatelnější toastované dřevo, kořenitá linka. Plnější v chuti, suché, pěkná kyselina, výraznější třísloviny, koncentrovanější, tmavší sladší ovocnost. Klasicky provedené, delší, čisté, pěkné postavené delší Bordeaux, zatím dost mladé.

Tepovka & obrázkové hodnocení

Kvanta práce, manželka na několikadenní služební cestě a já stíhám jen tak tak :-) Tak jsem si říkal, jak bych si asi mohl usnadnit hodnocení vína a ušetřit nějaký ten čas. A ještě vyjít vstříc všem těm, kterým zde chybí jasné číselné vyjádření kvality vína. Na svůj… rezervovaný přístup k bodování vína už jsem tu sice několikrát upozorňoval, ale teď mne napadlo jedno elegantní řešení. Minimálně pro reporty z degustací. Už pár měsíců nosím sportovní hodinky s kontinuálním měřením tepu. Prostě si zapíšu čas u každého vzorku a pak to proložím s tepovkou :-) Však pravidelně píšu, u vín naprosto v pořádku a kvalitních co mne ale nijak zásadně neoslovila, že se mi u nich „srdce rychleji nerozbušilo“. Samozřejmě by platilo jen pro degustace, kde sedíte v klidu a navíc všechno plivete, aby pohyb a alkohol neměl zásadní vliv. Pěkná teorie, ne? Fungovalo by to? Nejspíš ne, ale dříve nebo později na tohle někdo udělá aplikaci pro mobily, to mi věřte!

Ikonická vína Itálie v podání VinoDoc

Dovozce VinoDoc nedávno uspořádal ochutnávku Ikonická vína Itálie. Pod podobně lákavým (až poněkud pompézním) názvem si mnozí představí přehlídku legendárních supertoskánců a sem tam Barolo, zde šlo ovšem o dost zajímavý výběr parádních vín z klasických oblastí, výtečných ukázek podceňovaných apelací i nějaké té zajímavosti. A širokou sbírku vysokých bodů a Tre Bicchieri hodnocení, když jsou to ty ikony :-) Prezentace v poněkud sterilním školícím středisku na Pankráci pak vedla účastníka dávat pozor a dělat si detailní poznámky ;-) Mám rád degustace v pěkných restauracích a prostorách s nezaměnitelným geniem loci, ale naprosto upřímně musím říct, že dobře osvětlený sál se stolem s dostatkem místa na notebook a projekcí kvalitní prezentace na plátno jsou mi, pokud nejdu celý večer popíjet s kamarády ale něco se dozvědět a degustovat, svou praktičností snad i bližší.

Nové vinařské podoblasti, Eduardo Chadwick, supermarketovky

Nová vinařská podoblast, slezská? Rozšíření počtu vinařských obcí? Možnost vysadit révu kdekoliv a časem se ukáže, jestli to byl dobrý nápad, nebo omezení na uznané vinařské podoblasti a obce? Pohledy různých stran (zde konkrétně Vinařské asociace ČR a Svazu vinařů ČR) se nejen v těchto otázkách významně liší. Můj názor je v tomhle podobný jako u mnoha dalších regulací a omezení… pryč s nimi! Pokud si budu chtít pěstovat révu v rodném Podkrkonoší a zvládnu tam připravovat vína, která splní běžné kvalitativní podmínky, tak ať mám možnost je normálně prodávat a zatřídit, klidně značená jako víno s původem „mimo tradiční oblast pěstování révy“ :-) Nevidím v tom nic špatného a problematiku dotací bych do toho vůbec netahal.

Jurská červená směska DD od Tissota

Probíral jsem se nedávno vinnou chladničkou a přemýšlel, co zajímavé bych mohl otevřít. Zrak mi padl na Domaine André & Mireille Tissot „DD“ 2016 Arbois Rouge, tedy červené za kterým stojí biodynamický mág Stéphane Tissot. Teprve šestnáctka, moc mladé… ale… že jo :-) Je pojmenováno po vinařově otci, Dedé, a momentálně jde o červené kterého dělají nejvíce (něco přes deset tisíc lahví, část z toho magnumky). Jde o spojení odrůd Trousseau a Poulsard, těch je tam každé více než třetina a hrozny jsou pomlety, s méně než třetinou celých hroznů Pinot Noir. Fermentace samozřejmě spontánní, dlouhá macerace až tři měsíce, vyzráváno ve stoletých 2000l sudech. Oproti chladnějším ročníkům má „vysokých“ 12 % alkoholu, běžně mívá klidně jedenáct. Prodáváno bez filtrace a kompletně bez síření v dnes již typické jurské lahvi uzavřené celokorkem a kovovou záklopkou (případně, hlavně u magnum, s hrdlem místo záklopky zavoskovaným).

Desítka vín od Špalka

O víkendu jsem vyrazil na oslavu 13. narozenin Vinného sklepa Újezd 19, která funguje formou veřejné ochutnávky mnoha desítek vín. O speciálním stolečku bílého Burgundska a červeného Bordeaux se, stejně jako o pár dalších objevech, zmíním časem. Dnes bych rád odhrnul vína z Vinařtví Špalek z Nového Šaldorfu (web), které zde za přítomnosti Marka Špalka představilo průřez produkcí. Vinařství, pod vedením Špalkových a Petrem Ilgnerem coby vinohradníkem a sklepmistrem, se poslední pár let chlubící bio certifikací. Pracují na deseti hektarech vinic, všech na Kraví Hoře. Dlouhodobě jsou asi nejznámější díky likérovému vínu Šaler a také směsím Gryllus. Ale jejich sortiment obsahuje i „běžná“ suchá odrůdová vína, coby specialitu mají „vína starou technologií“ řady Edelspitz, se spontánní fermentací, bez kontaktu s umělou hmotou, s čistě ruční prací, bez elektřiny (čím ve sklepě svítí?) při zpracování a tak :-)

Více než pozdní sběr 1989

Já vím, že Jižní svah je blog především o víně, ale… nemůžu si pomoct. Přijde mi naprosto šílené, co se tu, v roce 2018 a téměř třicet let po sametové revoluci, děje. Abych byl teda spravedlivý, tak děsivé je to i v zemích okolo, byť v každé trochu jinak. Byl to strašně zvláštní pocit, vyrazit na Václavské náměstí demonstrovat proti komunistické mlátičce v tak důležité a symbolické pozici, do jaké byla zvolena vládou bez důvěry, hlasy Agrofertu, komoušů a náckovských popíračů holocaustu. A protestovat neméně proti estébákovi premiérem, který tohle umožnil, a všemu, co představuje (mimochodem „vtipně“ v den 65. výročí smrti diktátora a masového vraha Stalina, při kterém byl v Moskvě jeho hrob ve velkém zasypáván květinami, k zblití). Stále se ještě mám(e) dobře (byť bující průšvihy typu kumulujících se exekucí dříve či později explodují a nebude to vůbec veselé) a pevně doufám, že výše uvedená parta nepošle tuhle krásnou zemi někam, kam už by rozhodně patřit neměla. Byl bych rád, aby otevření lahve z devětaosmdesátého mohlo být stále připomínkou roku, který nás posunul ke svobodě. Ne zhořklým mementem promarněné šance.

Domaine Fond Croze a trocha Hermitage…

Před nějakou dobou jsem zde psal o zajímavém producentovi Domaine Fond Croze z jižní Rhôny a jejich výtečném Syrahu. A nedávno vyrazil na průřezovou ochutnávku jejich sortimentem, kterou pořádal ve Vinném sklepě Újezd 19 dovozce Ivan Tomek, kde jedním z lákadel bylo i srovnání více ročníků právě vína jménem Shyrus. Bohužel jsem nezvládl první termín akce, kde byla vertikála čtyř ročníků, a vyrazil až na druhý se srovnávačkou ročníků tří. Chybějící vína (oproti první akci byl také jen čerstvější ročník Cuvée Confidence) byla ovšem více než bohatě nahrazena vzorky jinými, například elitním Syrahem z apelace Hermitage, takže jsem se ošizen rozhodně necítil :-)

Pinta bublin, víno v těhotenství, ochlastové nad pade a vše v pořádku na domácí půdě

Brexit přinese Velké Británii, v krátkodobém horizontu o tom myslím není sporu a později se uvidí, docela dost problémů. Ale má různé zajímavé a ne nutně negativní efekty. Kupříkladu vinařství Rathfinny se nechalo slyšet, že hned jak UK z EU vystoupí, tak svá šumivá vína pustí na trh v lahvích objemu imperiální pinty – 56.8 cl. V těchto lahvích už mají na kalech uložen ročník 2015, ale EU dovoluje prodej šumivých vín je v lahvích 37.5 cl, 75 cl a dalších násobcích 75 cl. Imperiální pinta byla oblíbenou velikostí lahve bublin Winstona Churchilla, prý super pro jednoho na večeři a pro dva u oběda, a v tomto objemu je naprosto běžně připravoval i jeho oblíbený dům Pol Roger. A to od ročníku 1874 až do ročníku 1973. Nyní se tento slavný producent nechal slyšet, že nejen Churchillem preferovanou velikost opět rádi připraví a na UK trh dodají. Jinak pokud jde o regulace, tak třeba i do USA je problém s exportem lahví atypických velikostí a zvláštností, není to jen specialitou EU :-)

Love & Grapes od Freda Nigera

Frédéric Niger Van Herck, vinař stojící za špičkovými terroirovými biodynamickými muscadety vinařství Domaine de l'Écu (web, můj dřívější zápisek o nich), připravuje i spoustu dalších vín. U nich můj vztah už zdaleka tak nekritický není a ač jsem považován za vinného zvrhlíka, tak krása jeho nesířených kousků z amfor mi sem tam unikala :-) Včera jsem ale měl možnost ochutnat tři jeho vína z úplně nového projektu Le Temps des Copains (nebo také Love & Grapes), což je speciální spolupráce mezi Fredem a jemu nejbližšími naturálními vinaři nejen z Francie. Bere si od nich v tanku nedoškolené víno (vždy certifikované bio či biodynamické a nesířené), kterému pak věnuje péči ve svém sklepě, dokončí je v amforách a lahvuje bez dalších zásahů a také bez síření. Šarže nejsou nutně úplně malé, může jít i o jednotky tisíc lahví. A ceny také nejsou vyloženě lidové (rozuměj na úrovni jeho vlastních dražších věcí), ale ručí za ně jménem svým a své domény, přičemž zároveň úplně jasně uvádí jméno vinaře a vinohradníka, který odvedl většinu úvodní práce. A upozorňuje tak na jeho existenci. Vlastně se mi ten systém docela líbí, byť běžně bych měl s přítomností dovozového vína ve sklepě biodynamika drobátko problém… :-) Ve Fajnšmekru jsem si projel jedno bílé a dvě červená a byl veskrze spokojen.