Dva moravské sekty a maďarský vlašák

Dostal se mi do ruky karton všemožných sektů z Čech a Moravy, kterými jsem se s manželkou úspěšně propil. Jsem přesvědčen, že při troše snahy a dobré vůle jde u nás dělat bubliny výborné. A samozřejmě troše té specializace a zaměření se na bubliny jako něco víc než jen v současnosti docela trendy typ vína a tudíž vhodný doplněk do sortimentu. Obvyklý styl je bohužel nějaké to plus mínus vhodné tiché víno, na bubliny technicky precizně zpracované v Rakousku. Není v tom nic hlubšího a promyšlenějšího a výsledky nejsou špatné, jen nebývají levné a v zahraniční konkurenci prostě nemají (alespoň u mne doma) poměrem ceny, kvality a něčeho navíc šanci. Z ochutnaných lahví mne každopádně zaujal Trisekt Grand Cuvée Čejkovice Extra Brut, což je pěstitelský sekt trojky vinařů Libor Veverka, Petr Bíza a Martin Škrobák a zároveň i trojice odrůd – Chardonnay, Ryzlink rýnský a Rulandské modré. Zlatá medová barva. Pěkné perlení malých bublinek. Výrazná, již hodně zralá vůně, medová, sladší, pečené jablko. Spíše suché byť dozáž znát, plnější styl, slušná kyselina, vyzrálé, poměrně dlouhé, medové. Zajímalo by mne v mlaší (nebo hodně v chladu skladované) podobě, ale i takhle uzrálé nebylo vůbec špatné. Ambaláž hodně efektní, cena (někde i dost výrazně) přes 400 Kč smělá :-)

O víkendu jsem zbavil korku Sekt Plaček Brut (dle všeho ročník 2011) vinařství Jan Plaček, takže jsme ve znojemské podoblasti a obci Moravské Bránice. Jde o klaret čist z Frankovky, technicky právě dokončení v Rakousku, ale myslím šlo vstupní víno vhodné. Světlá meruňková barva, fajn perlení spíše menších bublinek. Na úvod lehce zaprděná aromatika, stále docela čerstvá, drobné letní ovoce. V chuti spíše suché (ač brut tak dozáž nejspíš nebude velká), čisté, s příjemnou kyselinou a svěžestí, ovocnost drobných červených plodů, fajn délka. Vyvážené, dobře pitelné bubliny. Cena někde v třístovkové zóně, spíš víc.

Stydím se, ale ač považuji vlašák za zásadní domácí odrůdu schopnou zde dosáhnout fantastických výsledků (a vín, co bych byl sem tam i ochoten označit jako „velká“), tak jej vlastně zas tak často nepiju. A po pravdě o něco častěji mi ve sklence skončí vlašák maďarský ze Somló a dalších vulkanických lokalit. Tentokrát jsem naslepo na ochutnávce vyzkoušel kousek od Figula Pincészet, tedy horní části Balatonu, Lőcze Csopaki Olaszrizling 2015 (Lőcze-domb dűlő). Většinou jsem od nich měl trochu mohutnější, těžší vlašáky, tenhle je znatelně pitelnější a vybalancovanější. Nazlátlá barva. Příjemná aromatika, lehce krémově ovocné, broskev, dotyk medu, trošku oříškové, minerální linka, dotyk kořenitosti. Suché, čisté, jemnější, fajn kyseliny, dobrá délka. Vlastně prakticky vše z aromatiky se pěkně opakuje v chuti. Dost fajn víno. Vinařství dováží Vinorum, byť zrovna tohle u nich teď nevidím.