Dva velké podvody ve francouzském vinařství a něco k padělkům

Na povrch vyplouvají nové informace o jednom z posledních velkých skandálů s podvody s původem vína ve Francii. Původně to vypadalo, že Raphaël Michel, obrovský négociant s tradicí od roku 1899, prodal mezi let 2013 a 2016 asi 20 milionů litrů základních stolních vín, která vydával za prestižnější apelace Côtes du Rhône, Côtes du Rhône-Villages a řeč je i o až 108 tisících bednách (po 12 lahvích) Châteauneuf-du-Pape. Nyní se zdá, že celkové množství vína s problematickým původem je asi 48 milionů litrů, tedy ekvivalent 15 procent produkce celého Côtes du Rhône v té době. Což je šílené. Guillaume Ryckwaert, CEO firmy Raphaël Michel, ve velkém operoval i s víny z Argentiny, Austrálie či Jižní Afriky především přes svůj další projekt v Itálii, přes Chile masivně distribuoval do Číny a vůbec měl dobře našlápnuto. Dojel hlavně na daňové audity (když vyjedete z obratu 7 milionů euro na 80 milionů tak je ale asi jde očekávat). Co mi hlava nebere je, že úspěšně paděláte téměř šestinu vín zásadní francouzské apelace a nikoho z tamních to netrkne. Tipnul bych si, že pár lidí si toho všimnout muselo. U nás si každopádně vinaři i konzumenti všímají lecčeho, ale taky se nic nehlásí. Docela by mne zajímal rozbor všech vín stáčených z tanků na nějakých velkých otevřených sklepích :-)

Degustátoři se pomalu chystají do Bordeaux na tradiční ochutnávku sudových vzorků nového ročníku, třeba dostanou i nějakou zábavnou směsku pochybného původu. Firma Grands Vins de Gironde, vlastněná rodinou Castéja, byla obviněna, že padělala přes šest set tisíc litrů vína. Mělo jít o vše od míchání různých château a ročníků (respektive vydávání vína méně populárního ročníku za oblíbenější, například), přes míšení různých oblastí až po nejobvyklejší přidávání základního stoláku (a dost možná i vína původem mimo Francii, ze Španělska) do prestižních apelací. Co mne zneklidňuje je ovšem to, že stejná parta vlastní i négociantskou firmu Borie Manoux a sdílí s ní sklepy. A Manoux to je třeba i Batailley či Beau Site. U nich mělo být vše v pořádku, ale je to otázka důvěry. A znáte to. Stejné sklepy, cisterny vyzrálého španělského červeného…

Rozptyl padělaných vín se významně rozšiřuje a už zdaleka neplatí, že na podvodné víno narazíte hlavně u nějakého slavného drahého vína z Bordeaux či Burgundska ve velkém ročníku (kupříkladu velmi populární byl velký formát lahve Romanée-Conti 1945 a na trhu nejspíše už není jediná pravá láhev), případně největších hvězd z údolí Napa. Jasně, super ročníky hvězd DRC či Henri Jayer stále padělkům dominují a výtečně jim sekunduje Coche-Dury, Ramonet či Rousseau, z Bordeaux Pétrus (a v Číně Lafite), je tu moře falešného Tignanello (skoro si říká, jestli ta problematická láhev, co jsem si přivezl z jedné italské restaurace, nebyla praktickou ukázkou…) či Screaming Eagle nebo Harlan Estate. Ale je to trochu složitější. Kupříkladu staré Bordeaux se zhusta hvězdy padělají v ročnících vyloženě debilních, které se ovšem hodí do sbírek a vertikálních degustací, málokdo je archivoval a navíc od nich nejsou očekávání úplně velká. Silně se padělají nové mladé ročníky, u kterých zákazník není přeci jen tak obezřetný. Dávat pozor je třeba na slavné Miraval Rosé, kterému lesk poskytl Brad Pitt a Angelina Jolie, i to je oblíbeným cílem padělatelů. A pak jsou tu samozřejmě všechny ty případy výše. Je třeba být ve střehu, obzvláště u podezřele dobrých nabídek s fantaskně znějícími historkami, kde se víno podařilo získat. Klasika je rozprodej sklepa zkrachovalé restaurace či „pozůstalost po tatínkovi, ale já vínu nerozumím a nepiju ho“… :-)