Často se tu u hodnocení vína oháním termínem „pitelnost“, stejně tak u nekomplikovaných (levných) lahví jako u komplexních špičkových velkých vín, a zatím se nijak neobtěžoval seznámit vás s tím, co si pod ním vlastně představuji :-) Zjednodušeně jde o to, jak snadno do mne konkrétní víno padá. Zda mizí úplně samo a máte chuť na druhou a třetí sklenku. Existuje spousta nabušených, silných vín, u kterých si odškrtnete spoustu pozitivních vlastností a sesbírají hromadu bodů, ale postrádají onu určitou lehkost, díky které sklenka zmizne ani nevíte jak. A zdaleka to není jen o množství alkoholu, víno se dvanácti může být komplikovanější pít než obludu s patnácti, kde si toho díky balancu ostatních složek ani nevšimnete. Pitelnost je pro mne hodně spojena s vyvážeností. A zralostí vína, špičkové červené Burgundsko či Barolo bych na počátku jeho cesty poznámkou o skvělé pitelnosti asi obdařil málokdy, ale s věkem to přijde. Sem tam má někdo pocit, že ke klasickým velkým vínům a degustačním poznámkám oplývajícím vznosnými termíny jako komplexita, finesa či elegance se prostá pitelnost už nehodí, ale po pravdě… přijde mi stejně důležitá. Bez ní může být to víno charakterní ukázkou potenciálu terroir a schopností vinaře, ale nemusí mi nutně poskytnou úplně stoprocentní potěšení. Mohu samozřejmě otevřít láhev a očekávat od ní hlavně intelektuální výzvu či konfrontaci s nějakými extrémními projevy (občasný případ specifických „naturálních“ vín), ale obvykle preferuji, když je dolévat sklenku radost.
Zamýšlel jsem se nad tím u dvou lahví v posledních dnech, která v obou případech oplývala pitelností vpravdě výtečnou. V rámci hledání inspirace pro článek o Juře pro časopis BarLife jsem otevřel Château Guinand Château-Chalon 2005, tedy klasické žluté víno z pro něj vůbec nejprestižnější apelace. A nemohl se ho nabažit. Tradiční 62cl láhev s hrdlem zalitým pečetním voskem (co jde blbě dolů a je z něj děsný bordel, jediné negativum tohoto vína). Matnější tmavší žlutá barva. Klasická, lehce kouřově pikantní vůně, různorodé malvice, staré vlhké dřevo, oříšky, dotyk petroleje. Suché, výtečné kyseliny, dobrá struktura a délka, většina z vůně se opakuje i v chuti, malvice do pečených na ohni, oříškovost a mírně nahořklé delší doznívání. Je to typické, komplexní, již nazrávající velmi slušné žluté víno, s určitou lehkostí a lákající k dalším douškům. Mnozí u tímto způsobem udělaných vín z Jury čekají vyloženě meditativní záležitost na sklenku večer u knihy, tohle ale i prostě baví. A navíc často Château-Chalon nabízí právě větší lehkost a eleganci (a lepší pitelnost) než Vin Jaune z jiných částí oblasti. Koupeno před dvěma lety od Matějky za 780 Kč. A to se vyplatí!
Nikdy jsem úplně nechápal ty vínomilce, kteří jsou schopni si otevřít láhev vyloženě sladkého vína a v podstatě na posezení ji (byť třeba ve dvou) vypít. Včera jsem otevřel láhev od klasického (velkého, jsou jedni z největších tamních majitelů vinic) vinařství z Pfalze, ovšem s vinicemi od roku 2005 v biodynamice, Bürklin-Wolf. A to jejich sladký Riesling Ruppertsberger Auslese 2010 (směs více vinic u obce, Gaisböhl a Hoheburg). Pravda, lahvička to byla poloviční, 0.375l, ale dalo mi dost přemáhání, abych si alespoň sklenku nechal na dnešek :-) Pěkná jiskrná zlatá barva. Intenzivní vůně, medová, meruňka, ovocná šťáva redukovaná nad ohněm, minerální tóny, lehce botrytická linka a jemně těkavý dojem, florální tón do lipového květu. Krásné. V chuti jasný cukr a sladkost ale velmi (velmi!) intenzivní kyselina nesoucí se celou chutí a parádní šťavnatost, medovost, zralý citron a citronová kůra, intenzivní, efektní. Krásný kousek, který pomalu a velmi dlouze doznívá v ústech, nutí vás pomlaskávat a v určitý moment… sáhnout po sklence a tu chuť oživit. Takhle prostě má pitelnost vypadat a nic na tom nemění, že je víno vlastně sladké, to roli nehraje. Zakoupeno před čtyřmi roky u 1er Wines za něco málo přes tři stovky, teď už stojí dvojnásobek. Což celkem chápu…
