Plný pozitivních dojmů zpátky doma

Unavený a plný zážitků jsem zpět doma. Po prvních dvou plánovaných akcích mám za sebou i třetí, operativně svolanou (miluju tuhle dobu!). Ta proběhla ve vyhlášeném podniku The Ten Bells na Manhattanu. Jen si to představte – 20 různých poctivých vín z Moravy po lahvi i sklence! Přišli místní i našinci žijící za Atlantikem, jen tak popíjet i s dotazy na vína, vinaře a obecně vinařství u nás. Bylo to bezva a nebýt o půlnoci (= šest ráno našeho času) už dost vyčerpaný a s výhledem na časné vstávání kvůli cestě do Montréalu, asi bych tam zůstal hodně dlouho. Jenže Montréal nás čekal a dobře tak. New York je fascinující a dechberoucí město, ale i ten kratičký pobyt v kanadské metropoli mne přesvědčil, že jestli se někam musím vrátit, tak právě tam.

Mělo to tam úplně jinou atmosféru, nejen kvůli plynulému prolínání francouzštiny a angličtiny. Na tamní párty dorazila spoustu lidí, víc než jsme mohli doufat my a dokonce víc, než očekávalo osazenstvo podniku! Od mladých kanadských vinných nadšenců, přes profíky z restaurací a barů po české imigranty (a jejich potomky), co přišli prohodit pár slov česky. Jako jeden z vůbec prvních dorazil starý pán, který do Kanady odešel v roce 1968. Vyptával se na stav vinařství „u nás“, s přáteli seděl v podniku až do pozdních nočních hodin a s gustem popíjel žernosecký Müller Thurgau od Aleše Svatoše, bubliny Richarda Stávka i svatovavřinecké Petry Brédové. Dobrovolně přiznávám, že mne to dojalo. A znova teď, když to sepisuju.

Ze světa, kdy zásoba našich vín nestačila zájmu a bylo nutné odmítat prodej celé lahve, aby bylo na rozlévání po skle více zájemcům, jsem se vrátil na náš malý píseček, abych si přečetl „Pil jsem ale i příšerná přírodní vína, a to hlavně v Česku, kde je tohle hnutí stále v plenkách, i když má své oficiální sdružení.“ :-) Od autora, kterého mám z doby před pár lety zapsaného hlavně tím, jak házel špínu na červené z Moravy. Naturální víno musí být dobré, jinak to nedává smysl, samozřejmě. A omlouvat naturálností vady je samozřejmě kravina a cesta do pekel. Ale fakt se nemáme za co stydět, umíme tu stejně charakterní a zajímavá vína jako všude jinde. Je jich zatím relativně málo, ale získávají si respekt. A oceňují to nejen nějací blázni do kalných nesířených divočin a obskurní podniky na ně specializované.

Byl jsem v New Yorku v jedné takové hospodě, prý dost dobré, jmenuje se Eleven Madison Park (kdo to nesleduje tak ve vícero prestižních žebříčků někde mezi první trojkou top podniků světa a i od Michelina maximální hodnocení, jestli na to dáte). A víte co? Mají na lístku Moravu! Od mladého Jakuba Nováka. A, světe div se, dokonce je to víno červené. Kdo z „konvenčních“ domácí vinařů dokázal v konkurenci celého světa zaujmout podobným způsobem? Soutěže a medaile jsou jedna věc, reálný zájem jinde než v našich vinotékách něco úplně jiného. Na lístcích hned několika špičkových podniků už nejen po Evropě (a určitě v jedné vyhlášené brooklynské pizzerii ;-) najdete domácí vína. Ta z naturálnější scény, obvykle (a pár dalších někde na pomezí bych tam strašně rád viděl). Zdaleka (zdaleka!) nejsou nejlevnější, ale z nějakého důvodu dávají provozovatelům těch podniků a jejich sommeliérům, kteří obvykle nepatří mezi úplné amatéry, smysl. A nejen to, někdo je tam potom dokonce i pije, nejsou tam jen aby byl lístek co nejširší a obsahoval i všemožnou exotiku.

Čímž nechci samozřejmě tvrdit, že jsme nejlepší a vinaři už jsou tu na absolutní špičce. Stále je kam jít, co zlepšovat, kam se posouvat. V kvalitě vín i věcech okolo. Ale trochu té fajn nálady a dobrého pocitu, že poctivá vína z Czechoslovakia (vinní odborníci a fanoušci hokeje v tom už mají jasno, ale je mi líto, zbytek si nás furt pamatuje hlavně takhle; a osobně mi to nijak zvlášť žíly netrhá) jsou vidět a lidi je za nemalé peníze pijí s chutí, si dopřát můžeme :-) A teď mne omluvte, jdu si dát bezva červenou Moravu. Sice byla částečně školena v gruzínské kvevri, ale co už… ;-)