Propíjím se teď aktuálními víny od Judith Beck, jednoho z mých oblíbených bio(dynamických) vinařství z Burgenlandu, viz třeba některé starší zápisky. A, jak to dobrá vína umí, mne to přivedlo ke zkoumání něčeho, nad čím sem se v minulosti vlastně vůbec nezamyslel. V mé rodné podkrkonošské obci se totiž jedné části říká Japonsko a další Mandžusko. Na mapách, krom jedné staré na náměstí, tyhle názvy ovšem nenajdete. Položil jsem dotaz, kde se tohle označení vzalo, a prý vzniklo kvůli tomu, že hlavní výstavba tam probíhala v době Rusko-japonské války na počátku 20. století. Určitě by to celé stálo za bližší prozkoumání. Vzpomněl jsem si na názvy s lahví Koreaa 2017, což je nefiltrované (a snad i nesířené, ač mi to tak nepřipadá) bílé a zde je původ názvu přeci jen jasnější. Vinice, svah nad Neziderským jezerem, se sice jmenuje Seewinkelschotter, ale říká se jí tam právě Korea. Její tvar totiž korejský poloostrov dost připomíná. Víno je „gemischter satz“, trochu divoká viniční směs odrůd Sämling 88, Grüner Veltliner, Weissburgunder, Welschriesling, Zweigelt, Muskat Ottonel, Scheurebe a tak všelijak, fermentace a zrání šest měsíců na kalech v 900l sudech. Burgundská láhev, kovová záklopka a DIAM korek, velmi snadno zapamatovatelná viněta. Výraznější, matnější slámově žlutá barva. Ve vůni čisté, především florální, trochu krémovosti, dotyk muškátového tónu, jemně kořenitost, bílá broskev… spíše jemnější sympatický projev. Suché, čisté, pěkná kyselina, lehce krémové a dotyk dřeva, slušná délka, balanc a pitelnost. Nic složitého, ale veskrze sympatické nevlezlé bílé, které je radost pít a má něco navíc.
Ještě před odletem za oceán jsem zvládl Zweigelt Bambule 2015, což je plně naturální verze téhle odrůdy. Vinice Goldberg a Kurzberg, odstopkované ale nepomleté hrozny, částečná karbonická macerace, osm měsíců v použitých barrique sudech na kalech, lahvování bez síření a filtrace. Zavoskovaná burgundská láhev s celokorkem. Tmavší barva, fialový tón. Tmavší ovocnost, višně až lehce lesní plody, ale čerstvá a energická, lehce kořenité, decentně zemité. Suché, šťavnaté, na úvod živé na jazyku a zbytky oxidu uhličitého, velmi fajn kyselina, šťavnatost, čerstvá ovocnost, vybalancované, s již uhlazujícím se tříslem, výtečně pitelné, příjemné, dobrá délka. Hodně pěkný kousek.
Zajímavá věc, v poslední době je čím dál víc vinařů, co jsou zároveň pivovarníky. Platí to tuplem pro vinaře z naturální scény. Takže už i pod značkou Judith Beck najdete i pivo, byť ve vinařství má tenhle „doplňkový sortiment“ pod kontrolou a mikropivovar vybudoval spíš její partner a vinohradník Ulrich Leitner. UPA, alias svrchně kvašený Ulrich Pale Ale, je samozřejmě také kompletně bio (jak chmel Mandarina Bavaria tak i ječmen, pivo má oficiálně bio frčku na lahvi) a nefiltrované :-) A není špatné, citrusové, slušně hořké, byť na můj vkus možná až příliš sladové ve vůni i v chuti. Každopádně dovozce Víno pro Vás jich přivezl jen pár zkusmo a k objednávkám vín (nejen) od Judith Beck si můžete jednu láhev přihodit za symbolickou korunu :-)