Nové sklenka a dvě lahve od bohémky

Nechci vyloženě tvrdit, že peklo zamrzlo, ale… Bohemia Sekt (web) začíná experimentovat i s jiným tvarem skla než úzkou flétnou! :-) Říkají jí Tango, je tažená z jednoho kusu, tvarem blíže tulipánovým (resp. jede směrem, kterým podstatná část současných bublinových sklenek „někde na pomezí“, které se ještě úplně nechtějí vzdát vyššího užšího profilu) ryzlinkovkám, rysku značící deci najdete těsně nad nejširší částí a celkový objem je zhruba dva a půl deci a hrdlo je širší než u fléten. Připravena byla ve spolupráci a vyrábí ji sklárny Rona a co je (alespoň teda pro mne) důležité je, že nejde o zvláštní kousek na speciální akce, ale měla by postupně plošně nahradit jejich běžné malé flétny. Jasně, nadšence do ostře řezaného tenkostěnného špičkového křišťálu od Zalto či z moderních řad Riedelu asi nechá chladnými, jenže je zase připravena tak, aby spolehlivě vydržela náročný restaurační zápřah a cenově se snadno dala použít i v úplně běžných restauracích.

Zacílení na milovníky whisky a ročníkové sherry

Pravidelní čtenáři tohoto blogu a ti, co mne znají osobně, samozřejmě dobře vědí, že nevynechám jedinou možnost propagovat klasické sherry. Považuji se tak trochu za (neoficiálního a necertifikovaného) ambasadora vín z Jerezu a okolí v ČR a neskromně bych si dovolil tvrdit, že málokdo zde udělal více edukačních ochutnávek a napsal více textů o sherry do všemožných časopisů. O všech těch příspěvcích zde na blogu ani nemluvě. Jakmile mne někde nechají psát o víně, ani se nenadějí a už se jim to tam hemží flórem i oxidativním zráním ;-) Někdy propadám beznaději, že veškerá snaha je stejně marná. Jindy, stačí jeden nový nadšenec, opět začnu doufat v obrat k lepšímu. Uplynulý víkend jsem si ověřil nový kanál, který by zdárné propagaci mohl pomoct – milovníky whisky!

Parádní veltlíny a ryzlinky vinařství Geyerhof

O produkci vinařství Geyerhof (web) z Kremstalu už jsem se tu zmiňoval před pár lety, od těch dob ochutnal nějaká další vína (a také si našli dovozce do ČR) a vždy byl dost spokojen. Nedávno jsem měl možnost v Rakousku hned dvakrát ochutnat něco z jejich produkcí, vlastně docela slušný průřez, včetně několika starších vín, a dneska se ve zkratce podělím o dojmy. Pokud jde o způsob vzniku, tak se moc nezměnilo, už od konce osmdesátých let je to organika a ve sklepě nízkointervenční. Snad jen viněty mají nové (méně usedlé) a celková plocha vinic je o kousek větší :-)

Alter Ego de Palmer 2004

Bordeaux doma pijeme docela málo, ale navždy pro mne bude tou první z opravdu vyhlášených vinařských oblastí, kterou jsem začal trochu víc zkoumat a nějak systematicky zkoušel i špičková vína. A dost možná vůbec první z vyloženě slavných vín, pravda „jen“ druhé víno top producenta, které jsme doma s budoucí manželkou otevřeli, bylo (v té době zbytečně mladé) Alter Ego de Palmer 2002. Sice jsem už v tu dobu měl ochutnané i významnější kousky, ale dát víc než tisícovku za láhev doma bylo něco téměř nepředstavitelného. A ostatně i dneska se to neděje zrovna často (zato průměrná cena „běžné“ lahve stoupla… významně). Před pár dny jsem na dávné časy zavzpomínal s Alter Ego de Palmer 2004, lahví koupenou tenkrát v kampani en primeur, mé první. Před dvěma lety jsem touhle dobou, na narozeniny, otevíral ročník 2006. O ročníku 2001 a vinařství jsem se dost rozepisoval dříve a snad text nezastaral úplně moc. Jen vinařství od těch dob najelo na biodynamiku, taková drobnost :-) A vyzkoušelo si také, tentokrát legálně, ermitážování. Dnes tedy jen samotné dojmy z vína.

Korábův šumivý pinot a seriózní Casavecchia

Dnes odpoledne a večer pácháme v centru Prahy další Družstvo, téma jsou tentokrát vína co jsme vezli (a z části nedovezli) do USA a Kanady, styly co tam teď v naturálních barech letí a tak podobně. Jedno z vín, které jsem chtěl v New Yorku mít, byla i frankovka od Petra Korába. Ta se ztratila po cestě a tak jsme vezli v kufrech jeho Karmazín Three Vintages. Ten byl ovšem už na minulé družstevní párty a tak jsem za sebe pro dnešek „nominoval“ jiné Petrovo víno, Crémeux Pinot Noir 2017 (na vinětě se název úplně nezadařil). Což jsou bubliny udělané jako méthode ancestrale, prostě aktuálně extrémně populární pét nat. Osobně preferuji klasickou metodu a odstřelené kaly (i proto bude druhé mé dnešní víno Champagne Dhondt-Grellet Brut „Dans un Premier Temps“), ale dobrý pét nat si dám s chutí. Tenhle vznikl z hroznů odrůdy Pinot Noir boleradické vinice Psinky. Červeno-oranžová barva, kalnější, něco perlení. Ve vůni svěží, ovocné, jahodový kompot, trochu navinulé, poměrně výrazné. Úplně suché, na bubliny plnější, krémové, červená ovocnost, docela koncentrované, lehce svíravé, fajn délka. Méně přímočaře veselé než leckteré jiné pét naty, strukturovanější, dost dobře pitelné. Dneska nás nečeká žádné vedro a tohle myslím sedne i do odpoledne pod mrakem :-)

Burgenlandská frankovka a roséčko z Bílovic

Jsou červená která, teda pokud máte vkus nastaven tímhle směrem, nezklamou. Jednou z nich je Frankovka od Judith Beck. A není hned nutné sahat po výběrových kouscích, starých keřích a specifických vinicích, už základní Blaufränkisch 2016 stojí za pozornost. Směs z tratí Altenberg, Altenbergacker a Schafleiten, vše samozřejmě Burgenland na dohled od Neziderského jezera. Spontánně kvašeno ve dřevě, zrálo 10 měsíců ve starších barrique sudech. Mladé víno, ale přístupné už docela brzy, přitom vydrží. Burgundská láhev, kovová záklapka DIAM korek. Barva tónem do fialové. Čerstvé, tmavě peckovinové ve vůni, dotyk lesního ovoce, ostružiny. Kořenitá linka a něco živočišnosti. Suché, středně plné ale lehkonohé, výraznější kyselina a šťavnatost, velmi živé, energické. Ovocnost se opakuje i v chuti, třísloviny nijak výrazné, skvěle pitelné, slušně dlouhé. Sympatický kousek, kterého zmizne flaška ani nevíte jak. Vozí Víno pro Vás. V minulosti jsem tu už o vinařství psal několikrát, jejich styl mi sedí.

Rozjímání u dvou povedených šumivek

Dnes je první letní den, slunovrat, mám rozjímavou náladu :-) Během úterních degustací jsem, jak je mým dobrým zvykem, datlil do počítače poznámky ke všem ochutnávaným vínům. I lahvi, která byla k dispozici k obědu. Trochu starší ročník z magnum lahve, nešlo si nezapsat. Pak jsem ochutnal z druhé otevřené… ze třetí… a měl velkou chuť poznámky smazat. Jedno víno bylo perfektní, krásně nazrálé, elegantní. Druhé vykazovalo známky výrazně větší oxidace, stále bylo v pohodě ale znatelně méně zajímavé. Třetí bylo blíže prvnímu, ale ona lehkost a dokonalý balanc mu trochu chyběla. A teď babo raď! O problémech s variacemi lahví i tom, proč víno chutná pokaždé jinak, jsem se tu ostatně rozepisoval. Jsou to ale tyhle chvíle, kde se snažíte udělat si nějaký závěr a víno (které prostě není unifikovaný koncentrát typu coca-cola, který se jen naředí v konkrétní stáčírně přesně definovaným množstvím vody) se brání, kdy mám chuť počítač zaklapnout a na všechno se vykašlat :-)

Unavený ale spokojený v Beaujolais

Dnešní den byl náročný a stále ještě nekončí, ale rozhodně šlo o podnětnou zkušenost. Přednáška o půdách Beaujolais s geoložkou zodpovědnou za aktuální detailní mapování celé apelace (u výkopu v Moulin-à-Vent), horizontální degustace různých terroir, projížďka po vinicích, vertikální degustace polohy Clos de Rochegrès od sudového vzorku ročníku 2017 až po nazrálou magnumku 1967. Spousta vína, nějaké to jídlo, úžasné viniční výhledy (ať se na mne nikdo nezlobí, ale Beaujolais prostě vypadá lépe než Côte-d'Or, ovšem na vinicích je to taky víc práce a za výrazně méně peněz) a to vše na spalujícím slunku v třicítkových teplotách. Pro vinné zkušenosti je třeba se obětovat! Určitě časem sepíšu víc. Ne že bych tuhle oblast nepropagoval už dlouhodobě, ale nějaké to opáčko myslím nebude od věci.

Velká Rioja a Tempranillo z Ribera del Duero

Úplně často současný styl Riojy nevyhledávám, v nákupech ze Španělska mi končí spíš jiné oblasti. Ale sem tam je dobré si ověřit, jak že to tam vlastně dělají. Před pár dny jsem zbavil korku víno trošku vyšší kategorie, Muga Prado Enea 2010. Slavný větší producent z Haro (měl jsem tu před deseti lety článek a už trochu zastaral, nedávno popisoval jejich bubliny) a jejich právě „tradiční“ styl, s delším školením. Celkem očekávaně dominance Tempranillo s asi 70 %, 20 % Garnacha a zbytek Mazuelo a Graciano, selekce z výše položených chladnějších vinic. Každou odrůdu zpracovávají samostatně (fermentace v dřevěných kádích), celkem tříleté školení v sudech začíná v novějších/nových a končí ve starších. Muga má vlastní bednářství, takže sudy jsou jejich. Po lahvování ještě několik let ve vinařství než jde na trh. Neprodukují všechny ročníky, jen ty opravdu povedené, i velikost produkce se může výrazně lišit.

Výtečný ryzlink od Balatonu

Zase se oteplilo a po dvou dnech na červeném přichází ryzlinku čas :-) A ten dnešní bude překvapivě z Maďarska, od Balatonu, z asi čtyřicetileté vulkanické vinice na bazaltu vedené v organickém režimu. O Bencze Családi Birtok jsem tu měl celý článek téměř přesně před rokem a je téměř jisté, že se jim budu věnovat i v budoucnu. Krom dnešního „základního“ ryzlinku mají i vyšší řady a pár dalších velmi lákavých vín, minule mne hodně oslovil i jejich Pinot Noir (a vinařství, které dělá skvělý Riesling a navíc i Pinot Noir, to prostě chcete!). Každopádně Riesling 2016 se od minulého ročníku, který se mi ovšem také líbil, změnil nejen chladnějším počasím, ale také školením. Minule šlo o kombinaci nerezu s trochou dřeva a lehce opulentnější styl, tentokrát vinařství zvolilo keramiku a přímou čerstvost. Navíc jde čistě o vinici Templomdombi. Výsledek je parádní.

Festival alsaských vín na Újezdě

Minulý týden se ve Vinném sklepě Újezd 19 konal Festival alsaských vín. K ochutnání bylo něco přes třicet vzorků, úplné novinky v jejich sortimentu, čerstvé ročníky vinařů již dovážených. Ve všech případech, a celkem byla představena šestice producentů, šlo o rodinná vinařství, často pracující v bio(dynamickém) režimu, nějaké to hvězdné jméno i sedláčtější produkce. Alsasko jsem v poslední době dost zanedbával a tak poctivě projel všechna představená vína. Vezmu to, hezky po jednotlivých vinařích, co mne nejvíce zaujalo.

Jihoafrické bubliny a naturální Mencía

Občas je třeba vybočit ze zajetých kolejí a tak jsem včera nalil do sklenek bubliny z… Jižní Afriky. Vinařství Klein Constantia je legendou, slávu jim přineslo Vin De Constance, jedno z velkých sladkých vín se staletou historií. Dnes je jejich sortiment výrazně širší, od základních svěžích sauvignonů po výtečná červená (ta hlavně díky spojení s vinařstvím Anwilka před pár lety). Vinařství spoluvlastní Zdeněk Bakala, snad to nikomu požitek z vína nezkazí, a právě díky spojení s Anwilkou v něm mají menší podíl i Bruno Prats (Château Cos d’Estournel) a Hubert de Boüard (Château Angélus). Jejich Estate Brut 2012 Méthode Cap Classique je stoprocentní Chardonnay z jediné vinice, směs sběrů v průběhu ledna a února, lisování celých hroznů a zrání 9 měsíců v 500l dubových sudech. Následně 20 měsíců druhotná fermentace a zrání v lahvi. Dozáž k osmi gramům, alkohol pouhých 11.45 %. Aktuálně vinařství nabízí už ročník 2014 a prodejci mají hlavně 2013, tenhle „archivní“ kousek byl z alkohol.cz. Tmavší citronová žlutá barva, výrazné vytrvalé perlení malých bublinek. Poměrně výrazná aromatika, sluší tomu objemnější sklenice a vyhnul bych se běžným flétnám. Výraznější toastová linka až dotyk pražené kávy, citrusy, lehce tropické ovoce a zelené jablko, pěkná minerální linka, křísnutí křemenem. Suché, čisté, se svěží citrusovou kyselinou a dobrou délkou, výborně udělané, vyvážené, klasické bezva bubliny, kterým svědčí trocha zrání v lahvi.

Báječný Chenin Le Haut des Clous 2015

Thierry Michon z Domaine Saint Nicholas možná na vinětách svých základních vín stojí na rukou (a po pár skleničkách se takto rád předvede i na ochutnávce) a prezentuje spoustu dalších veselých kreseb, ale nenechte se zmást… jakmile pokročíte k vyšším řadám jeho vín, jde o velmi seriózní počiny. Vinařství sídlí úplně na jihu Loiry, na dohled Atlantiku u starých salin poblíž L'Ile d'Olonne, a na tomto unikátním terroir s jílovitými a břidlicovými půdami se spoustou křemene pracují už po tři generace. Od roku 2011 mohou vína odsud nést apelaci Fiefs-Vendéens s dodatkem některé ze specifických obcí, oni spadají pod Fiefs-Vendéens Brem. Na všech vinicích, celých 40 hektarů to je, jednou biodynamicky (certifikace Biodyvin a Demeter) již od počátku devadesátých let a i předtím čistě, certifikovaně od roku 1995. Tedy žádný čistě aktuální trend, dokonce se mu postupně zadařilo nakoupit nějaké pozemky podél vinic, aby zabránili případným postřikům z okolí. Odrůdově jedou Chenin Blanc a také Chardonnay v bílých a Pinot Noir, Grolleau, Negrette a Cabernet Franc v červené. Fermentace spontánní obvykle ve dřevě a v různých druzích dřevěných sudů a velkých tanků i zrání. Žádná další aditiva krom síření v omezené míře. Normálka.

VieVinum, United by Blaufränkisch a Return to Terroir – víkend ve Vídni

Víkend byl náročný. Začal už páteční oslavou narozenin Fajnšmekru, ke které (respektive jednomu konkrétnímu vínu) se ještě vrátím. V sobotu jsem vstal hezky ve čtyři a vyrazil směr Vídeň, kde se už od pátku konalo hned několik více než lákavých vinařských akcí. Tou nejzásadnější z nich je samozřejmě VieVinum, co dva roky organizovaný třídenní mezinárodní vinný festival, největší přehlídka vína v Rakousku a skvělá příležitost si na jednom místě projet právě a především rakouská vína ze všech regionů. Festival okupoval spoustu prostor paláce Hofburg a kombinace stovek vystavujících, obludných teplot (nejen) venku a tisíců degustujících vytvořila poměrně únavnou směsici :-)

Fajnšmekr slaví sedmé narozeniny…

Vršovický Fajnšmekr, obchod s vínem a delikatesami, dovozce vín a jeden z vůbec nejsympatičtějších (mimo jiné protože velmi komorních) vinných barů v Praze, právě dnes slaví sedmé narozeniny. Jako vždy to pojali formou „street party“, letos ve francouzském duchu. V minulých letech jsem byl s dětmi, pro které se tam vždy našla nějaká zábava (a výborný mošt, i vinný), ale letos se mi zadařilo vyrazit alespoň na úvod hezky sám :-) A tak jsem se rozhodl, že dnešní zápisek pojmu jako živý report od několika vzorků. Kolika se teprve uvidí, článek bude (ne)pravidelně aktualizován :-) Jdeme na to!

Dvakrát fajn cava a jedno Maďarsko

Krom oblíbených stálic jsem ze Španělska zase zkusmo nakoupil i nějaké ty nové vzorky a postupně se jimi propíjím. Padla třeba láhev Mascaró Brut Nature „Pure“ Cava Reserva 2013. Rodinný podnik (web) z Vilafranca del Penedès produkuje už po tři generace bubliny, tichá vína a destiláty (a likéry na nich postavené), právě s brandy a spol. slaví asi největší úspěch. Ale i bubliny se jim očividně daří. Hrozny na tyhle pochází z pozemků původně patřících cisterciáckému klášteru v Santes Crues (provincie Tarragona), odrůdově je to 80 % Parellada a 20 % Macabeo, připraveno po šampaňském způsobu (rozhodně nemají problém s  využitím dalšího lisování pod vyšším tlakem a mohou použít jen první jemnější), na kalech v lahvi přes dva roky, po odstřelu ponecháno bez dozáže. Těžší láhev. Výraznější žlutá barva, bohatá pěna a pěkné perlení menších bublinek. Čerstvá klasická vůně, sušené květy, dotyk minerality, citrusy a citrusová kůra. Suché, čisté, výrazné, čerstvé, s minerální linkou, vyvážené, pěkně postavené, toastové tóny, lehce nahořklé v dochuti. Serióznější, nadprůměrná cava.

Riedel Performace, vinohradnické extrémy, vysoce hodnocená vína z ČR

Riedel přišel s novou řadou skleniček tvarovaných pro specifické odrůdy. Říkají jim Performance a Maximilian Riedel se s nimi teď neustále fotí :-) Riedel si vždy zakládal na tom, že jejich skleničky jsou naprosto čisté pokud jde o kalich. Nožka může být barevná, ale kalich musí být dokonale čirý a bez zdobení, aby nijak nerušil barvu vína. Tím se hodně odlišovali od zdobného skla Moseru a dalších. A jejich přístup (a ostatně i tvary sklenek) se v průběhu let stal de-facto standardem pokud jde o seriózní vinné sklo. Performance jsou jejich první sklenky, které jsou uvnitř trochu zvrásněné a vytvářejí tak decentní optický efekt. Hlavním cílem bylo ale zvýšit velikost vnitřní plochy bez nutnosti zvětšit kalich jako takový. Jinak řečeno už je docela těžké přicházet se stále novými tvary a ještě tenčími a lehčími sklenkami a celá ta mašinerie musí jet dopředu, nová hypermoderní továrna být vytížena :-) Na webu mají i nějaké video z výroby a tak podobně. Jak se znám, tak pinotovku nebo ryzlinkovku z téhle řady dříve nebo později ze „sběratelských“ důvodů do domácího skleníku zařadím, ale jinak jsem plně spokojen s jejich naprosto klasickou řadou Vinum a ještě víc s lehkou čistou elegantní Veritas (+ pro speciální účely tu samozřejmě chráním jak oko v hlavě několik z řady Sommeliers). Společně se univerzálkou od Zalto je Riedel Veritas Old World Pinot Noir mojí vůbec nejpoužívanější sklenkou a mám ji v ruce prakticky denně.

Česká vína opět v Praze

Opět po roce se v Novoměstské radnici uskutečnila přehlídka vín z Čech. Na akci pojmenované „Nejlepší česká vína v Praze“ došlo k oficiálnímu představení výsledků Národní soutěže vinařské oblasti Čechy (absolutním vítězem se, stejně jako loni, stal Ryzlink rýnský 2015 kabinetní ze Školního statku Středočeského kraje aka Mělník) a bylo možno ochutnat aktuální nabídku významní části českých vinařství, od větších podniků po třebas i začínající mikroproducenty. Pár hodin jsem na akci strávil a docela si to užil, následující řádky jsou krátkým shrnutím dojmů spíše než snahou o detailní degustační poznámky :-)

Saké tradiční aneb tekutá rýže

Minulý týden dorazil do Prahy Dick Stegewerns z nizozemské firmy Yoigokochi Sake Importers, aby v podzemí restaurace La Finestra představil průřez svým sortimentem a seznámil publikum nejen se saké obecně, ale hlavně se směrem, na který se specializují. A tím je „pure“ saké, tradiční poctivé rukodělné výrobky. V ČR se jej ujal Flemming Teilgaard Laugesen, který má podobné směřování zase u dovozu vína. Jedna bedna s lahvemi se sice díky KLM úspěšně ztratila při přeletu, i tak nás čekalo několik velmi zajímavých vzorků. Upřímně znám mnohem lépe „moderní“ styly saké a i když jsem sortiment Yoigokochi chutnal již poněkolikáté, stále pro mne představuje poněkud výzvu. Ten rozdíl mezi populárním moderním daiginjo (byť třebas z bio produkce a téměř bez aditiv) versus některé prezentované kousky lze připodobnit situaci, kdy konzument běžných mladých zasířeným moselských ryzlinků dostane do sklenky naturální, nefiltrované a oxidativně postavené víno z Jury. Prostě to na první dobrou nemusíte pobrat :-)

Třikrát Barbaresco od La Ca' Növa

Po několika letech se na nás trh vrací jeden z tradičních producentů parádního Nebbiola, La Ca' Növa, tentokrát v portfoliu dovozce Víno pro Vás. Rodinný podnik s asi 12 hektary a ročník produkcí okolo 50 tisíc lahví se zaměřuje především na terroirové Barbaresco. Vinařství vládne Pietro Rocca se svými syny, Marco má na starosti (především) sklep a Ivan zase vinice. Přehlasované o v názvu je odkazem na původní piemontský dialekt, ve kterém se (na rozdíl od italštiny) běžně vyskytovalo. Ve vinicích, a vlastní pozemky i ve dvou slavných cru Monteficio a Montestefano, jedou čistě, bez pesticidů a herbicidů, v organickém režimu. I ve sklepě čistě, vína kvasí spontánně (v kónických dřevěných kádích nebo v nerezu) bez kontroly teploty a zrají ve 30hl neutrálních rakouských dubových sudech. Lahvují bez filtrace a jen s decentním zasířením :-)