Bordeaux doma pijeme docela málo, ale navždy pro mne bude tou první z opravdu vyhlášených vinařských oblastí, kterou jsem začal trochu víc zkoumat a nějak systematicky zkoušel i špičková vína. A dost možná vůbec první z vyloženě slavných vín, pravda „jen“ druhé víno top producenta, které jsme doma s budoucí manželkou otevřeli, bylo (v té době zbytečně mladé) Alter Ego de Palmer 2002. Sice jsem už v tu dobu měl ochutnané i významnější kousky, ale dát víc než tisícovku za láhev doma bylo něco téměř nepředstavitelného. A ostatně i dneska se to neděje zrovna často (zato průměrná cena „běžné“ lahve stoupla… významně). Před pár dny jsem na dávné časy zavzpomínal s Alter Ego de Palmer 2004, lahví koupenou tenkrát v kampani en primeur, mé první. Před dvěma lety jsem touhle dobou, na narozeniny, otevíral ročník 2006. O ročníku 2001 a vinařství jsem se dost rozepisoval dříve a snad text nezastaral úplně moc. Jen vinařství od těch dob najelo na biodynamiku, taková drobnost :-) A vyzkoušelo si také, tentokrát legálně, ermitážování. Dnes tedy jen samotné dojmy z vína.
Klasická bordó láhev, kovová záklopka, perfektní celokorek (překvapivě vypadal jak nový) a slavná viněta, která je inverzní k prvnímu vínu. Tmavá pěkná barva, překvapivě méně nazrálá než bych čekal, depotu je tam ale docela dost. Ve vůni stále pěkně ovocné, tmavé sladší ovoce, černý rybíz, klasická bohatší aromatika, fakt pěkně výrazněji voňavé, ušlechtilé dřevo, nazrávající, vrstevnaté. Suché, středně plně, se šťavnatou trochu chladnější ovocností, moc pěkně postavené, delší, již se uhlazující, výborné klasické Bordeaux. Potěšilo hodně. Spousta běžnějších čtyřek je taková podivně „vyschlá“, tohle mizelo s velkou chutí. Vlastně jsem rád, že je ve sklepě ještě další láhev :-)
