Česká vína opět v Praze

Opět po roce se v Novoměstské radnici uskutečnila přehlídka vín z Čech. Na akci pojmenované „Nejlepší česká vína v Praze“ došlo k oficiálnímu představení výsledků Národní soutěže vinařské oblasti Čechy (absolutním vítězem se, stejně jako loni, stal Ryzlink rýnský 2015 kabinetní ze Školního statku Středočeského kraje aka Mělník) a bylo možno ochutnat aktuální nabídku významní části českých vinařství, od větších podniků po třebas i začínající mikroproducenty. Pár hodin jsem na akci strávil a docela si to užil, následující řádky jsou krátkým shrnutím dojmů spíše než snahou o detailní degustační poznámky :-)

Mělnický Školní statek v ryzlincích skutečně nemá konkurenci. Jasně zařaditelné, připravené s německou precizností, skvělá vína. Čímž neříkám, že bych si ryzlink neužil i jinde, ale tady je to prostě sázka na jistotu.

Obecně mi přijde, že kvalita jde obvykle stále nahoru. A to jak u nadšených malovinařů co to mají spíš jako koníček k hlavnímu zaměstnání, tak i u megalomanských projektů typu Johann W (alias Zámecké vinařství Třebívlice). Což je samozřejmě pozitivní zpráva.

Stále se objevují nová jména! Zde se představil lékař a učitel Martin Jan Stránský se svým cuvée Želivka z vinice Na Klepandě v Hněvkovicích (nad vodní nádrží Švihov, kousek od Ledče nad Sázavou, na Vysočině moc dalších vinic nad rámec pár keřů v zahradě asi nenajdete). Nasládlé cuvée Hibernalu a Solarisu z panenské sklizně ročníku 2016 šlo sice stylově trochu mimo mne, ale kdo ví, co nás čeká v budoucnu. O víkendu v Táboře jsem zasel pil Hibernal od vinařství Firla v Koutech, z vinic u Třeboně, svěží řízný „sauvignonový“ styl odrůdy. Na Praha pije víno jsem pak chutnal vína producenta Charlie – Vinum Celebratum z Lovosic. Zábavný mladý pet nat z rulandského šedého, fajn oranžádu a pozornosti hodnou bílou směs Rulandské modré a šedé. Jsou toho homeopatická množství, celkem nižší stovky litrů, ale i to se počítá. Čechy do toho!

„Na ptákoviny je tu mladej!“ Taky tomu můžeme říkat progresivní přístup a sledování trendů ;-) Vinařství Němeček představilo fajn poctivě působící vína z tratí u obcí Vičice a Stranná (tedy kousek od vodní nádrže Nechranice), onou ptákovinou pak byl nesířený pet nat z Kerneru inspirovaný návštěvou u Petra Nejedlíka. Hodně fajn ukázka stylu, koupil jsem si láhev na doma :-) Mimochodem z těchto míst se účastnilo i Vičické vinařství Mikulášek, rozhodně zajímavý zdroj pokud chcete zkoumat různé polohy odrůdy Sevar.

Sklep Grébovka už jsem fyzicky dlouho nenavštívil, byť občas chodím či běhám okolo jejich vinice (a kancelář, když už ne přímo byt jako dříve, mám na dohled od nich), a taky mi přijde, že vývoj jde pozitivním směrem. Z ročníku 2017 mne bavila jak krásně pitelná milerka, tak klasický svěží ryzlink i aromatický řízný zábavný Hibernal. Nově experimentují s jedním dubových sudem :-) Mají otevřeno každý pátek od dvou do desíti a je to tam hodně fajn posezení, možná konečně vyrazím už tento týden…

P.S. Letos přehlídka využila čipové platby NFCtron a technicky vše fungovalo bezvadně, ale prostě se nemohu zbavit pocitu, že na podobný typ akcí se to prostě nehodí. Na nějakém festivalu, kde si vezmu dvojku vína/pivo/jídla a jdu si povídat za kamarády proč ne, ale u vyloženě degustační akce mi pípání za každý degustační vzorek přijde trochu mimo. Ač to samozřejmě někteří vyřešili pípnutím najednou za nějakou odhadnutou částku po degustaci více vzorků, že jo. Osobně ovšem nemusím ani klasické víněnkové degustace (krom některých specifických případů), což je low-tech verze téhož. Raději zaplatím více jednorázově za vstup a neřeším víněnky/žetony/stav kreditu na čipu, obzvláště u podobné edukační akce mi to dává větší smysl. Ale třeba jsem v tomhle pohledu sám a většina preferuje minimální fixní vstup a následné jednotlivé „mikroplatby“…