Dnes je první letní den, slunovrat, mám rozjímavou náladu :-) Během úterních degustací jsem, jak je mým dobrým zvykem, datlil do počítače poznámky ke všem ochutnávaným vínům. I lahvi, která byla k dispozici k obědu. Trochu starší ročník z magnum lahve, nešlo si nezapsat. Pak jsem ochutnal z druhé otevřené… ze třetí… a měl velkou chuť poznámky smazat. Jedno víno bylo perfektní, krásně nazrálé, elegantní. Druhé vykazovalo známky výrazně větší oxidace, stále bylo v pohodě ale znatelně méně zajímavé. Třetí bylo blíže prvnímu, ale ona lehkost a dokonalý balanc mu trochu chyběla. A teď babo raď! O problémech s variacemi lahví i tom, proč víno chutná pokaždé jinak, jsem se tu ostatně rozepisoval. Jsou to ale tyhle chvíle, kde se snažíte udělat si nějaký závěr a víno (které prostě není unifikovaný koncentrát typu coca-cola, který se jen naředí v konkrétní stáčírně přesně definovaným množstvím vody) se brání, kdy mám chuť počítač zaklapnout a na všechno se vykašlat :-)
Včera po návratu domů, po 12 hodinách v autě, jsem měl ještě na hodinku či dvě práci. A tak s manželkou otevřel láhev Agustí Torelló Mata Cava Gran Reserva 2012 (klasická směs Macabeu 43 %, Xarel·lo 32 % a Parellada 25 % ze starých výsadeb, organika, o vinařství tu píšu pravidelně) s tím, že zde si ani poznámky dělat nemusím, vždyť jsem to pil mnohokrát a i článek určitě psal. A pak si uvědomil, že je to skoro pokaždé „jiné“ víno. Měl jsem lahve s odstřelem kalů na konci roku 2016, v březnu 2017, na podzim 2017 a teď poslední v dubnu 2018. A obchodníci, krom španělských větších prodejců, mohou mít v zásadě cokoliv z toho a zrající už po odstřelu u nich na skladě. Ve vinařství odstřelují od určitého momentu dle zájmu trhu až dokud víno nedojde a pak načnou nový ročník. Po pravdě nejsem úplně fanouškem téhle praxe. Rozdíl mezi tím, kdy jsem víno pil poprvé, a současnou verzí, je rok a půl ležení na kalech. Což je více, než dostává podstatná část běžných šumivých vín! Víno je to složitější, oproti běžné cavě je zde výraznější nazrálost patrná, je decentně oříškové, s linkou citrusů a citronové kůry, sušenými květy, s jemnými odbočkami. Svědčí tomu vzduch, po pravdě je snad možná zajímavější a komplexnější druhý den. Suché, lehkonohé ale poměrně výrazné, s minerální linkou, opět decentní oříškovost a lehce nahořklost slupky pomela v závěru, strukturované, seriózní bubliny. Čím dál lepší!
V odpudivém vedru uplynulých dní jsem otevřel perfektně osvěžující Rebuli Valdobbiadene Prosecco Superiore Brut „Zerogrammi“ (v nabídce Alkohol.cz odkud jsem měl poskládanou celou sérii vzorků včetně nedávno popisovaných bublin od Klein Constantia, jinak je dováží Prosekárna). Což je stoprocentní Glera, vyrobeno druhotnou v tanku a se všemi souvisejícími procesy, ale na prosecco netypicky naprosto suché, zbytkový cukr je nulový. Pěkná buclatější láhev, v poslední době ji vídám stále častěji. Světlá barva, výraznější perlení, opravdu mocná vytrvalá pěna. Čerstvé, svěží, bělomasá broskev, lehce žlutý meloun, voňavější, lehce minerální. Úplně suché, čisté, lehounké, fajn kyseliny, dobrá délka a perfektní pitelnost. Vyvážené, osvěžující a jasně rozpoznatelné fajn prosecco, které si (i přes jeho sterilně vyfiltrovanou nenaturálnost ;-) dám s chutí znovu.
