Dlouhodobě ten třetí vzadu, pokud byla řeč o nejdůležitějších odrůdách v oblasti Champagne. Pinot Noir, Chardonnay a jo, i Meunier používáme, ale… okrajově, pro prestižní vína vůbec! A to i přesto, že výsadeb je dneska podobně jako právě prestižního Chardonnay. Situace se v posledních letech trochu zlepšila, hlavně díky vzestupu zájmu o pěstitelská Champagne a vína z jednotlivých specifických vinic a odrůd. Meunier, alias mlynářka, má své jméno díky bílým chloupkům na spodní straně listů, jako by byl poprášen moukou. Oproti ostatním šampaňským odrůdám má tu výhodu, že raší později (a tedy je méně náchylný na nečekané mrazy) ale zároveň dozrává dříve, sklizeň je spolehlivější. Vína bývají ovocnější, přístupnější a nevhodná pro delší zrání, jak praví tradiční šampaňská moudrost. Což samozřejmě nebrání Krugu mít v jejich zásadním Grande Cuvée klidně čtvrtinu (a ve výjimečných případech až třetinu) meunieru, aniž by byla schopnost tohoto vína vyzrávat narušena :-) Ostatně k tématu už jsem tu něco měl u lahve vinařství José Michel, jednoho z vážených specialistů právě na Meunier. Před pár dny pak uspořádal Miloš Danihelka alias dovozce TerroirChampagne.cz pod názvem 50 Shades of Meunier degustaci zaměřenou právě na tuto jedinou odrůdu. A že bylo co ochutnávat!
Leclerc Briant Blanc de Meuniers Brut Zéro 2013 je jediné víno z šampaňského domu, ovšem malého a biodynamického, co nakupují jen od certifikovaných pěstitelů (případně v přechodném režimu, ale pak není značeno). Konkrétně hrozno na toto víno je z Chamery a stojí za ním Cyril Bonnet. Deset měsíců v použitých dubových sudech, 3 roky v lahvi, minimální síření, bez dozáže. Tmavší barva. Nazrálejší ve vůni, poměrně expresivní ovocnost, sladší pečeně malvice, zároveň ale energické a čerstvé, minerální, chlebová kůrka. Suché, šťavnaté, výrazné kyseliny až tvrdší projev, pečené jablko, grepová slupka, delší, koncentrovanější. Výtečný kousek! Obecně se mi produkce tohohle vinařství dost líbí, sice dělají kupu všelijakých PR kousků (soudek ze zlata, vína vyzrávaná v moři nebo dokonce ve vesmíru ;-), ale obsah lahví stojí za pozornost.
Jean-Marc Séléque Soliste Meunier 2013 Extra Brut pochází ze starých keřů (1951 a 1953) ve vinici Les Gouttes d'Or v Pierry, školeno z poloviny v dubových sudech a z druhé v betonových vejcích, bez malolaktiky. Na kalech v lahvi přes tři roky pod korkem a ne korunkou. Čerstvé, jablíčkové, čisté, prašně vlhce kamenité, citrusová linka. Suché, čisté, s výraznou říznou kyselinou, delší, minerální, citrusové, energické. I přes říznost vyvážené fajn pití.
Chevreux-Bournazel La Parcelle 2013 Extra Brut je další z variant velmi zajímavého vinařství, o kterém jsem tu měl celý detailní článek, zde se 4g/l cukru v dozáži. Tmavší barva, složitější zajímavé svéráznější aroma, na úvod trochu zasmrádlé a chce vzduch. Ovocnost do hrušky, navinulé. Suché, nazrálejší, toastové, výrazné kyseliny, slušně dlouhé, vyvážené, zralejší, docela koncentrované a dobře pitelné. Ale chce s tím trochu míchat :-)
La Closerie „Les Béguines“ LC14 Extra Brut je jednou z pěstitelských kultovních záležitostí. Jérôme Prévost původně jen prodával hrozny, ale Anselme Selosse ho přesvědčil aby dělal i vlastní víno, dokonce mu k tomu v začátcích zapůjčil část svého sklepa. Jedna vinice, jedna odrůda (no dobře, malá množství Pinot Noir, Chardonnay a Pinot Blanc v tom být mohou, ale býval to čistý Meunier a stále naprosto dominuje), jedno jediné víno vždy z jednoho ročníku (zde 2014). Lahvování až po několikaměsíční spontánní fermentaci a zrání v sudech (hlavně 450l a 600l, ale i menší a větší) bez filtrace a čiření, na kalech v lahvi okolo dvou let dle ročníku. Odstřel všech lahví najednou, nemělo by existovat vícero variant. Pěkná výraznější barva, pikantnější „tomuhle fakt kyseliny chybět nebudou“ vůně, jablíčkové, poměrně rychle se mění se vzduchem a rozkračuje do šířky, jablečný koláč, karamel. Suché, přísnější, výraznější perlení, decentně toastové, jablko, lehce slaná linka, slušná koncentrace. Postupně mi přišlo trochu „mdlejší“, rychle unavené. Musím ochutnat znovu, pro spoustu účastníků šlo o víno večera :-)
Christophe Mignon je dalším ze specialistů právě na Meunier, z šesti hektarů má téhle odrůdy pět a půl. Většinu dělá v neutrálních nádobách, ale Coup de Foudre Pur Meunier Brut 2010 zraje v burgundských sudech. Šest let v lahvi na kalech, dozáž 5g/l. Tmavší barva. Energické, slinosbíhavé, pečené jablko, sušené ovoce, něco bylinek, koncentrovanější, vrstevnaté. Suché a koncentrované i v chuti, výraznější a plnější styl, hodně směrem bílé burgundské, delší, vyvážené. Výtečné! Od vinaře mám dost rád i jeho základní neročníkový Pur Meunier.
Christophe Mignon Pur Meunier 2010 Extra Brut je stejný ročník, ale mix nerezu a smaltu, žádné dřevo. Na kalech „jen“ čtyři roky a tedy již delší zrání v lahvi. Opět tmavší barva. Na úvod trochu reduktivně zasmrádlé a svědčí tomu vzduch. Toastové, zralejší sušená ovocnost, jasné nazrání v lahvi, kouřová linka směrem k popelníku (mimochodem jedno z aromat na senzorických zkouškách). Suché, toastové, s fajn kyselinami, pěkná struktura, delší, krásně udělané, komplexní víno.
Jean-Marc Séléque Les Solistes 2011 Extra Brut Rosé je opět z jediné vinice, Les Charmiers v Pierry. Výsadby z let 1964 a 1967. Macerace 48 hodin, fermentace ve dřevě, bez malolaktiky, na kalech v lahvi přes čtyři roky (odstřel 1/2016). Trochu divočejší aromatika, drobné červené ovoce, zeleninová linka. Suché, toastové, ovocné v chuti, přísnější s výraznou kyselinou, lehce nahořklé, působí poněkud „rozstřeleným“ dojmem, nevyváženě. Konkrétní láhev? Obě dvě? Možná by stálo za to ochutnat další. Vlastně jediné víno, které mne ten večer vůbec neoslovilo.
Christophe Mignon Pur Meunier Rosé Brut je růžovka postavené na ročníku 2013 z vinic ve Festigny a Le Breuil, jen nerez a smalt, na kalech tři roky a dozáž osm gramů. Poměrně efektní barva, čerstvá, výrazná ovocnější vůně, drobné červené plody, čerstvé drcené ovoce, lehce pikantnější. Suché, šťavnaté, velmi fajn kyseliny, červená ovocnost, něco třešní, krásně pitelné, dobrá délka, „líbivější“ ale bezva udělané růžové Champagne, které si dám s chutí znovu.
A na konec šla specialita Chevreux-Bournazel La Parcelle Coteaux Champenois Blanc 2014, zde odkáží ke staršímu zápisku, poznámky mám velmi podobné :-)
Závěr? Čistý Meunier může být parádní víno :-) Z téhle degustace bych doma nejvíce užil Christophe Mignon Coup de Foudre Pur Meunier Brut 2010 a Leclerc Briant Blanc de Meuniers Brut Zéro 2013, ale nepohrdl bych ani dalšími :-) Příští degustace v L’Fleur bude na téma Blanc de Blancs, kdyby měl někdo zájem užit se bezva bubliny.
