Bez vytáček musím přiznat, že mé zkušenosti se špičkovými australskými ryzlinky jsou… mizerné. Nějakou tu teorii mám, tuším kde se jim daří nejlépe, novosvětské kapitoly v knihách nevynechávám. S chutí jsem si přečetl i články o budoucích i současných australských ryzlinkových hvězdách z pera Jana Táborského. A kdykoliv mám možnost něco ochutnat, tak příležitost nevynechám. Ale těch příležitostí bylo zatraceně málo. Austrálie sice suchých ryzlinků produkuje kvanta, ty nejlepší se k nám ovšem spíš nedostávají. Takže se nelze divit, že jsem zaplesal radostí, když návštěva dorazila s lahví Grosset Polish Hill Riesling 2012.
Jeffrey Grosset je ryzlinkovou legendou a etalonem kvality Clare Valley a Austrálie jako takové. Polish Hill je jedním z jeho dvou elitních poloh (společně se Springvale). Vinice s velmi nízkými výnosy na modré břidlici pokryté jen tenkou vrstvou jílu je vedena v organickém režimu (pro zmíněný ročník byla ještě v přechodném období). Pěstuje na ní dva německé a jeden raritní lokální klon ryzlinku. No a nakonec je tu ročník 2012. Tenhle ryzlink je obecně v Austrálii hodnocen v zóně blížící se stovce (97-98 bodů je v posledních ročnících normální), ale tentokrát mu podobné body nestřílí jen na můj vkus poněkud rozdavačný Tyson Stelzer (a obecně pozoruji, v Austrálii hodně silně, devalvaci bodových hodnocení), ale i samotné vinařství ho označuje za jeden z vůbec nejlepších v jejich historii.
Víno je v klasické protáhlé pistoli, uzavřené šroubem. Viněta docela minimalistická. Výraznější aromatika kombinující kouřovou toustovou linku, limetu a zelené jablko a trochu „diesel“ aromatu. Expresivní, moc fajn. Suché, šťavnaté, přísnější výrazná kyselina, opět projevem do zeleného jablka a limetky, delší, energické, zábavné, s linkou slané minerality. Precizní, ryzí, štíhlý ale koncentrovaný nádherný ryzlink. Návštěva se zmiňovala, že víno by mohlo být ve své „hloupé fázi“, už mimo úvodní expresivní ovocnost a svěžest ale ještě ne dostatečně nazrálé. Upřímně pokud takhle vypadá mimo ideální stav, tak… :-)