Dnes to bude opět Španělsko. Přiznám se, že ve vinětách a názvech vín od španělské legendy Raúla Péreze jsem měl ze začátku trochu zmatek. A výrazná podobnost vinět, kde často rozdíl tvoří jen malý nápis, tomu opravdu nepomáhala. Ultreia Saint Jacques, Ultreia Petra, Ultreia Mencía, Ultreia de Valtuille, Valtuille Cepas Centenarias, El Castro de Valtuille a El Castro de Valtuille s dovětkem „Joven“ malým písmem… To vše navíc pod víny dvou různých vinařství, Raúl Pérez a jeho původní domovské Castro Ventosa. Přidejte vína jako Versos de Valtuille od úplně jiných vinařství (ano, Valtuille de Abajo je obec v oblasti Bierzo, proto se objevuje v názvu různých vín podobně jako je tomu třeba u burgundských obcí a jejich apelací) a zmatek je na světě. V chladničce jsem na vína vždycky koukal a preventivně ověřoval na internetu, zda otevírám tu správnou láhev. Ale postupně jsem se adaptoval. A dneska se mrkneme na sadu vín z Bodegas y Viñedos Castro Ventosa, jejich tři pohledy na (především) odrůdu Mencía.
O základním a především nerezovém El Castro de Valtuille Joven (a vinařství obecně) jsem se zde již zmiňoval u ročníku 2014 a následně i 2016. Ale pro srovnávačku jsem si neodpustil otevřít 2016 znovu. Už proto, že mne poměrem cena/kvalita dost baví. Aktuálně mám v poznámkách nafialovělou tmavší barvu a mladistvý, čerstvě ovocný projev. Takové to zrovna nadrcené, zralé ovoce. Spíše tmavší peckoviny, lehounce reduktivní smrádky a sedí tomu rozdýchání, lehce živočišné, kamenitě minerální. Suché, šťavnaté s výtečnou kyselinou, tmavá peckovinové ovocnost a lesní plody, něco tříslovin, svíravé, zábavné, skvěle pitelné víno.
El Castro de Valtuille 2013 je opět Mencía, staré keře, víno školené přes rok v použitých barrique sudech, nefiltrované. V burgundské lahvi s kovovou záklopkou a celokorkem. Tmavě rubínová barva. Již znatelně nazrálejší tmavší ovocnost, pikantní, s dotykem dřeva, kořenitou linkou, trochu marmeládové a s nějakou tou oxidací. Suché, pěkné výraznější kyseliny, tmavší ovocnost, slušná stavba. Přiznám se, že jsem čekal o trochu víc, oxidace a džemovost mne tam trochu rušila. A zajímal by mne nový ročník 2015 v teď v mladé podobě.
Valtuille Cepas Centenarias 2014 je jejich top víno, z nejstarších výsadeb rodiny Pérez. Keře mají přes sto let, nejsou zavlažované a jde částečně o pravokořenné výsadby (půda je tam písčitá na vápenci). Dominuje Mencía, ale je tam malé procento odrůdy Bastardo (aka Trousseau) a ještě méně pár dalších. Fermentují spontánně celé hrozny ve dřevě a školeno rok v použitých rancouzských 228l sudech, lahvováno bez čiření a filtrace. Těžší burgundská láhev, silná kovová záklopka a kvalitní celokorek. Složitější, zatím dost mladistvá vůně, tmavší peckoviny, kombinace hutnějšího hlubšího koncentrovaného projevu a svěžesti, minerální kamenitá linka, florální tóny, uzené maso a těkavá (a po pravdě lehce mírně rušivá) linka. Suché, silnější ale šťavnatě živé, tmavě peckovinově ovocné, koncentrované, s krásnou výraznější kyselinou, cucání pecky, jemné třísloviny, dobrá délka, lehká zemitost. Komplexní, seriózní bohatá Mencía. Víno se lepšilo s časem a drželo v otevřené lahvi perfektně několik dní, takže bych tomu v klidu nechal čas. Hodně slušný kousek.
Aktuální španělské ceny jsou asi 6€ za základ (ročník 2016/2017), k 15€ za klasiku (momentálně v nabídce hlavně 2015) a 36€ za stoleté keře. Ty mají vysokých 96 bodů ve Wine Advocate Roberta Parkera. Ovšem i to nejlevnější má 91 a střední třída 92, což je slušné :-)
