V uplynulých několika dnech, a o víkendu především, jsme otevřeli a vypili hromadu zajímavých vín. Až moc lahví, po pravdě, tělo dostalo zabrat. Určitě se podepsala série příjemných a vínomilných návštěv, to je jasné. A možná stres před prvním školním dnem pro našeho prvňáčka. Budeme muset vstávat (a chodit spát) dřív, těch nových povinností… kdo ví, kolik degustací teď stihneme ;-) Každopádně si tak říkám, zatímco chlapec v pokoji (zatím vyloženě nadšeně) dělá svůj první domácí úkol, že je to dobrá příležitost dát tělu oraz a mrknout se na láhev jednoho vína nealkoholického! Konkrétně je to značka WIN Tempranillo 12 od Sinalcohol z Valbuena de Duero, dealkoholizované červené z nejoblíbenější španělské odrůdy, víno prý školené rok v amerických dubových sudech. Víno je ve vyšší zelené bordó láhvi, s kovovou záklopkou a plastovým špuntem. Záklopka a viněta nabádají ke konzumaci velmi studené (6-9°C), a musím jim dát za pravdu, ale pro zkoumání jsem zvolil i teplotu vyšší (~ 12-14°C). Přeci jen je to „víno“ červené…
Oproti běžným vínům na vinětě zaujmou tři informace, tedy když nepočítám tu o 0 % alkoholu. První je tabulka nutričních hodnot, která se na alkoholických vínech obvykle neobjevuje a dle legislativy zatím ani nemusí (viz starší zápisek). Tou druhou datum minimální trvanlivosti (zde 02/07/19), taktéž údaj co na víně být nemusí, byť některé spotřební rychlokvašky by si ho po pravdě zasloužily :-) A tou třetí složení. V tomto produktu najdete dealkoholizované víno z odrůdy Tempranillo (90 %) a následně stabilizátory, antioxidanty a konzervanty. V nich se, po rozklíčování éček, skrývá mimo jiné i glycerol. Ten produktu dodá trochu sladkosti a těla a stabilizuje ho, v tradičních vínech se běžně vyskytuje coby výsledek kvašení ale použití syntetického glycerolu je pro ně zakázáno (a s oblibou je toto nařízení porušováno). Dalšími přídavky jsou kyselina citronová, disiřičitan draselný, sorban draselný a benzoát sodný.
Slušně tmavá červená, světlý lehce hnědnoucí okraj. Hodně výrazná aromatika, sladce ovocná, trochu připomíná likérové čokoládové bonbóny, decentní linka kávy a vanilky. V chuti něco zbytkového cukru ale zároveň slušná kyselina, sladkost ovoce, švestka, lehká svíravost ale uhlazené, zaoblené, tříslovin jen trochu. Velmi snadno pitelné. Od vinařství jsem, pod dřívější značkou Eminasin, měl třeba bílé Verdejo a to bylo pocitově vínu znatelně blíže, zde bych na slepo asi tipoval aromatizovaný ovocný džus. Po pravdě i vzhledem ke složení, které k tomuto vínu přidává kupu dalších „zbytečných“ složek, bych osobně raději sáhl po nějakém tom ovocném moštu (a nebo domácí produkci Miloše Michlovského, jeho řada Revine mí vínu pocitově znatelně blíže). A zásadní roli by zde hrála i cena. Vzorek tohoto vína mi poskytl Alkohol.cz, kterým tímto velmi děkuji, ale upřímně 440 Kč mi přijde jako neadekvátní částka. Furt je to ovšem o dvacku méně, než nealko bubliny od Juhlina :-)