Ač se stav v této zásadní vinařské oblasti rapidně zlepšil, přesto na různých festivalech a výstavách věnovaných bio(dynamickým) / přírodním etc. vínům na příliš zástupců Bordeaux nenarazíte. Čestnou výjimku tvoří Château Le Puy, vinařství sídlící v jednom z nejvyšších bodů Francs Côtes de Bordeaux. A jaká že je to výjimka! Rodinný podnik se čtyřsetletou historií (záznamy rodiny Amoreau jdou do roku 1610, momentálně se pomalu připravuje 15. generace, každý nový člen týmu se ovšem musí jet nejdřív zaučit i někam jinam než se vrátí domů), pro které ovšem není ekologické vinaření a biodynamika nějaký nový trend kterým na sebe chtějí konečně upozornit, ale základ všeho co dělají. V posledních letech je o nich slyšet čím dál více, ale i přes obrovskou historii nejde o podnik dvakrát slavný. Zda za to může apelace, která rozhodně není z těch nejprestižnějších, drtivá převaha odrůdy Merlot (který to krom apelací Pomerol a Saint-Émilion má vždy těžší) či tak trochu idiosynkratická vína, která nemusí nutně zapadat do mnoha známých šablon, je otázkou. Sám jsem o nich slyšel poprvé vlastně až někdy v roce 2010 s „aférou“ ohledně japonské mangy Kami No Shizuku, ve které je jejich ročník 2003 finálním tajemným 13. vínem. Ovšem jen v televizním zpracování, samotný komiks konkrétní víno úmyslně neprozradil. Mezi dalšími „apoštoly“ jako Château Palmer, Châteauneuf-du-Pape Cuvée Da Capo z Domaine du Pegau, The Inaugural Eleven Confessions Syrah 2003 od Sine Qua Non, Jacques Selosses Cuvée Exquise či Château d’Yquem 1976 šlo o určitě nejlevnější víno, vinař jej po navíc stáhnul z běžného mezinárodního prodeje aby zabránil zbytečným spekulacím, nastřelování cen a aby se dostalo na tradiční odběratele :-)
V uplynulých týdnech jsem měl několik (pravda, spíše mladých) běžných Bordeaux, která chutnala jak vyrobená podle stejného mustru, navíc s hromadou dřeva evokujícího piliny z čerstvě nařezaného kusu dřeva. Což mi připomnělo, že jsem úplně zapomněl napsat o letošních (a po pravdě i v minulosti jsem se zmiňoval obvykle jen krátce, byť mne leckterá vína docela nadchla) setkáních právě s Château Le Puy. Nejprve na festivalu Praha pije víno, následně ve Vídni na setkání biodynamiků z uskupení Renaissance des Appellations a nakonec opět v Praze, na degustační večeři v restauraci La Finestra (kde jsem do té doby už hodně dlouho nebyl a jídlo šéfkuchaře Tomáše Juříka bylo báječné, musím tam někdy vyrazit otestovat večeři v běžném provozu) se zástupkyní vinařství a dovozcem Sklenka Francie. Jejich vína totiž tímhle problémem netrpěla a byla praktickou ukázkou skvělé pitelnosti, kdy každý doušek rádi následujete dalším.
Nějaké ty technikálie na úvod. Vinařství si jede dost svou cestou, každopádně jde o Demeter certifikovanou biodynamiku, byť je také dost ovlivňuje Masonobu Fukuoka. Bez zelené sklizně, neodlisťují. Žádná chemická hnojiva, pesticidy ani herbicidy. Ani dnes, ani dříve. Celkem mají zhruba sto hektarů, z toho vinice tvoří 54 ha. Takže navíc pěstují i ovoce, zeleninu, ořechy, mají včelstva, koně a tak. Filozofie je mít na hektar vinné monokultury další hektar mnohem diverzifikovanější a „divočejší“. Vinice, složením hlavně červený jíl na vápenci (jsou na stejné náhorní plošině jako Pomerol a Saint-Émilion, 110 metrů nad mořem), tvoří Merlot z 85 %, po pár procentech má Cabernet Sauvignon a Cabernet Franc a je tam i něco málo Carmenére a Malbecu, pro bílé pak Sémillon. Vinice mají v průměru věk 50 let, z 5000 keřů/ha je průměrně výnos pod 30 hl/ha. Ovšem ve skvělých ročnících jako 2010 to může být i dvojnásobek, v ročníku jako 2008 naopak třeba jen 20 hl/ha. Část vinic obdělávají koňmi. Hrozny po ruční sklizni a striktní selekci dopravují v malých nádobách a tak, aby nedošlo k jakémukoliv poškození a oxidaci předem. Ve sklepě pracují bez aditiv, mnohá vína se navíc obejdou úplně bez síření aniž by to vypadalo, že by byla narušena jejich schopnost hodně dobře vyzrávat v lahvích. A to se ani nebojí i docela nízkých alkoholů, dnes spíš neobvyklých. Vína fermentují spontánně a v otevřených kádích, macerace 2-4 týdny podle toho jak je potřeba, vína následně zrají v sudech z jemnozrnného dubu až 2 roky za pravidelné „dynamizace“ během plodových dnů, promíchávání. Pracují s různými velikostmi sudů, barrique, 500l i velkých 50hl foudres, ale obvykle staršími až starými (50 – 115 let). Lahvují uprostřed lunárního cyklu bez čiření a filtrace. Jsou ročníky, kdy některá vína vůbec neudělají, systémem zásob a vzhledem k poloze vinic a přístupu k pěstování jsou připraveni na úplnou ztrátu ročníku zhruba jednou za dvacet let. Vína jsou ve zkosených Alienor Bordeaux lahvích, vypadá to hodně starosvětsky a vzhled vinět a zavoskované hrdlo dojem jen podporuje.
Základ jejich produkce a nejdůležitější víno je Emilien (dříve prostě „Château Le Puy“) s roční produkcí okolo 160 tisíc lahví, odrůdovým složením odpovídající výsadbám, vyzrávaný dva roky. Toto víno může být občas sířeno (obvykle při přetáčení z větších do menších sudů), když ročník vyžaduje, někde k 25 mg/l. Barthélemy je výběr ze speciální polohy Le Rocs, složení 85 % Merlot a 15 % Cabernet Sauvignon, zrání dva roky v sudech, bez síření. Ročně vznikne do 16 tisíc lahví. Marie-Cécile je bílé, stoprocentní Sémillon, nesířené, školené ve starých sudech, ročně připraví méně než 4000 lahví. Ještě méně, asi 1200 lahví (krom některých ročníků, kdy je ho výrazně více… nebo naopak žádné jako v 2017), vzniká Rose-Marie, růžového čistě ze samotoku Merlotu, fermentované a školené šest až deset měsíců v sudech, lahvováno opět bez úprav a síření. U vín jako Blaise-Albert a Marie-Elisa se už dostáváme do zóny 400-500 lahví. Marie-Elise je sladký botrytický Sémillon školený 2-3 roky v použitých sudech, Blaise-Albert je pak výběr z hroznů a vín polohy Les Rocs školený v sudech 11 let (a lahvovaný do ručně foukané litrovky). Všechna vína, jak jste si už asi všimli, nesou jména členů rodiny. Výjimkou je červené Retour des îles, které cestuje rok v sudech na plachetnici brázdící Atlantik, Karibik a Severní moře a je „dynamizováno“ větry a vlnami. Tohle mi sice přijde hlavně jako hlavně propagační akce, ale stejně bych ochutnal :-) Pod názvem Château Pimpine najdete jejich „druhé víno“, z mladších výsadeb.
Následující čtyři vína jsme chutnali v doprovodu jídla na červnové degustaci, občas doplním krátkou poznámku z nějakých starších setkání. Do rozborů souznění s jídlem se pouštět nebudu, to umí mnohem lépe jiní :-) Rose-Marie 2016 tmavší růžová až světle červená barva. Čerstvá koncentrovanější aromatika, lehce funky na úvod a svědčí tomu rozdýchání, červené plody, trochu florální, zajímavé. Suché, výraznější, s krásnými kyselinami, strukturované, lehce zemité, seriózní růžové.
Emilien 2015 granátová barva. Jemnější a ze začátku sevřenější vůně, která se postupně otevřela do krásně spíše červenější svěží ovocnosti, s dotykem rybízu a trochou lesního podrostu a kořenitosti. Suché, mladistvé, svíravé a s ještě neuhlazenými tříslovinami, je v tom takové bezva napětí, energie a zároveň vyváženost (byť čas potřebuje). Minerální linka, šťavnatá ovocnost, lehká zemitost a živočišnost. Hodně pěkné víno! Líbil se mi i bohatší, strukturovaný plnější ročník 2013 a pikantnější, i přes lehkost docela důrazný 2012.
Emilien 2000 (magnum láhev) tmavší rubínová, nazrálejší barva. I ve vůni rozvinuté, složitější, zralé červené plody, zemitá linka a něco animálnosti. Suché, již nazrálé ale stále s tříslovinami co se ještě hlásí o slovo, delší, tmavší, s výraznější kyselinou, trochu rustikálnější v pozitivním směru. Povedený kousek. Párován trochu nečekaně s grilovanou chobotnicí s fritovanou polentou :-)
Barthélemy 2001 bohatší, poměrně výrazná aromatika, s tóny sušených švestek, nazrálejší, s čajovými tóny a trochou kávy. Suché, zralé, s krásnou kyselinou, komplexní, delší, trochu pikantní a kořenité, vyvážené. Moc pěkné seriózní červené, v bezva kondici po 17 letech a přitom nesířené (celková přirozená 11 mg/l). Mladé Barthélemy 2011 bylo víno bohaté, živočišnější, strukturované, delší, s výraznějším projevem dřeva. Ročník 2010 znatelně nazrálejší ale stále energicky ovocný, koncentrovaný, dlouhý, bohatý.
