Naturální Prosecco a Bordeaux v Café Lounge

Jak už jsem psal (opakovaně) dříve, tak na hodnocení restaurací mne moc neužije a zvládají to mnohem lépe jiní. Takže doporučení bude jen krátké. V Café Lounge mají bezva naturální vinný lístek a také tam výborně vaří, ostatně šéfkuchařem je tam Michal Černý (provozoval v Praze Story a zkušenosti má z londýnských mišelinek včetně The Ledbury, kterou stále považuji za jeden z top tamních gastronomických zážitků). Byl jsem tam už na degustacích a dalších akcích, ale nikdy jen tak posedět na večeři. Má to tam zvláštní ale fajn atmosféru, není stísněné ale přeci jen takové kavárensky těsnější než restaurace bývají a zároveň prostředí trochu evokuje něčí obývací pokoj. Lístek na večeře má pět předkrmů, pět hlavních chodů a tří dezerty + výběr sýrů. Vybrat si bylo složité, chuť jsem měl prakticky na vše :-) A nic z jídel, co jsme si nakonec dali, nezklamalo. Vína jsme si nedali po skle ale „napárovali“ si spokojeně dvě lahve na které měli chuť, kvůli kterým ostatně tenhle zápisek dělám především.

Casa Coste Piane Frizzante Naturalmente Valdobbiadene Prosecco DOCG z (nedeklarovaného) ročníku 2017 je v lahvi kvašené neodstřelené naturální prosecco, které má v rámci stylu tak trochu legendární statut. Osobně jsem měl pár let zpátky asi třikrát dost nezajímavou láhev a ne že bych na něj přímo zanevřel, ale nijak ho nevyhledával a nadšení úplně nechápal. Byť papírově to mělo samé plus :-) Staré (60+ let, ale i přes sto let) pergolové výsadby na strmých svazích obdělávané bez chemie. A rukodělně a bez kravin i ve sklepě, vína připravená bez příměsí a jen z hroznů. Tohle víno mělo opalizující žlutou barvu a překvapivě krásné vytrvalé perlení jemňoučkých bublinek. Ve vůni čerstvé, živé, citronové a trochu malvicové, slaně minerální, energické a zábavné. Suché, šťavnaté, slušně postavené, parádně osvěžující, opět citrusovost, lehká slanost a decentně nahořklý závěr volající po dalším doušku. Trochu rustikální ale osvěžující a dokonale pitelná záležitost. Asi jsem měl v minulosti smůlu. K nám vozí Via del Vino.

V uplynulých letech jsem vína z Château Le Puy chutnal i pil hned několikrát, ale pokaždé na nějaké akci a nikdy jako součást běžného večera a v množství celé lahve. A manželka je nejspíš neměla zatím vůbec. I proto (a protože v menu byl jelen sika s černým kořenem, švestkami a houbami a tohle vypadalo jako rozumná kombinace) sáhl po jejich zásadním víně Emilien 2012. Veškeré detaily o vinařství jsem měl ve starším článku. Nijak zvlášť tmavá barva, matnější. Výrazné aroma, již nazrálejší, zábavný mix spíše červeného ovoce a černého rybízu, trochu pikantnější, dotyk živočišnosti, pepř a lehce herbální linka. Suché, šťavnaté, středně plné ale se zábavnou lehkostí aniž by ztrácelo na důrazu, vyvážené, krásně pitelné, s již uhlazenějším tříslem. Moc příjemné, přístupné a přitom dostatečně komplexní víno s trochou divokosti navíc. Bavilo dost. Takhle Bordeaux mohu. Dováží Sklenka Francie.