Rakousku můžeme leccos závidět. Jejich vinařský marketing zamakal a (za nemalé pomoci skvělých vín, samozřejmě) dnes má rakouská produkce výborné jméno. Spousta rakouských vín si získala kultovní status. Neusínají na vavřínech a jdou stále dopředu, čemuž odpovídají i změny v legislativě. Například nedávné jasné definování kvalitativní pyramidy u sektů nebo nejnověji nové apelační rozdělení vín ze Štýrska, opět s pyramidou kvality resp. rozlišení původu. Mají také nadprůměrně vinic v certifikovaném bio režimu, přes deset procent, a navíc šedesát vinařství Demeter certifikovaných jako biodynamické a deset dalších v přechodném období! A teď přišla další novela vinařského zákona, která právě boom biodynamických a naturálních producentů pěkně reflektuje.
Jsem myslím docela liberální a v některých ohledech mi nevadí ani trocha anarchie, ale na druhou stranu v mnoha věcech je pořádek fajn a rakouské snahy o jasné definování termínů a způsobů jejich užití jsou mi sympatické. Byť zdaleka nejsou bez problémů a o ledasčem by myslím šlo vést pořádně rozohněnou debatu :-) Vezměte si třeba takový prostý nápis Weingut, vinařství, sám o sobě je rezervovaný takovým producentům, kteří produkují víno z vlastních či pronajatých vinic, pokud pronajaté nepřekročí plochu jejich vlastních a smlouva o pronájmu je uzavřena nejpozději 15. března ročníku. Tedy ne pro někoho, kdo jen nakupuje hrozny. Totéž platí pro termín vinař. Také jasně definují termíny jako „gekeltert und abgefüllt von…“ či „vinifiziert und abgefüllt von…“ pro případy nákupu hroznů či již moštu. Přesnost musí bejt ;-)
Zákon také nyní zakazuje (krom dříve zapsaných ochranných známek) používat takové smyšlené názvy pro víno, které mohou vyvolávat dojem, že jde o nějaké konkrétní (ať už existující či ne) místo původu, hlavně jde o termíny Berg, Hügel nebo Tal (hora, kopec, údolí). V místech, kde zatím neexistují takto definované oficiální rozdělení, se nesmí používat jinde již zažité obraty Erste Lage a Große Lage. Pokud použijete výrazy jako Selektion, Tradition nebo Auswahl, pak viněta musí obsahovat informaci o tom, jaké je kritérium pro její použití. Classic a Klassik se nyní smí použít jen pro štýrskou produkci Schilcheru. Zakázali si také označení „s nízkým obsahem histaminu“ nebo „bez histaminu“, ale naopak oficiálně zavedli víno vhodné pro vegany (pokud nebyl při výrobě použit žádný živočišný produkt).
Probíhá debata nad tématem Österreich traditionellen Wein („Ganslwein“), ale již přináší první ovoce. Pokud jde o naturálno, tak mají nově uzákoněno označení „Staubiger“ pro mladé kalné víno, je možné ho uvádět na trh jako základní odrůdové. Kalná a oxidativní vína do této doby mohla do prodeje jen bez uvedení ročníku, odrůdy a také bližšího označení původu než coby z Rakouska. Pro čistá macerovaná bílá (oranžová) šlo již nyní používat i vyšší kategorie zemských i jakostních vín, pokud byla právě úplně čistá. Nyní je pod názvem Orangewein (nebo orange wine) půjde uvést i právě s kaly/oxidativním projevem coby zemská a tedy s uvedením dalších detailů o původu (ročník, odrůdy, region původu).
Ovšem asi nejzajímavější a potenciálně nejspornější je zavedení termínu natural wine (ne Naturwein), který lze pro tento účel také použít a blíže určit původ na vinětě. Víno musí pocházet od biovinaře (a platí výše uvedené o původu hroznů, pokud to správně chápu), musí být vyrobeno bez docukření a bez enologických přípravků s výjimkou bentonitu a síry s definovaným limitem 70 mg/l celkové včetně odchylky měření. Pro (částečně) šumivá vína se zavádí „pétillant naturel“ („pét nat“) a kaly též přestávají být problém.
Je toho samozřejmě více, ale tohle mi přišlo asi tak nejzajímavější i z pohledu zákazníka. Ale samozřejmě mne budou zajímat vaše názory, zda je to cesta správným směrem, obzvláště s ohledem na v současnosti stále trochu punkovou „naturální“ scénu :-)