Dneska zase jednou zabrousíme do úplného mainstreamu ;-) Charles Heidsieck Brut Réserve v poslední době sbírá jedno ocenění za druhým (nemálo se na tom podílela výjimečně skvělá inkarnace postavená na ročníku 2008), v posledním desetiletí šlo dost nahoru, kritikou je považováno za jedno z nejlepších základních neročníkových Champagne z klasického domu*, které dnes můžete pořídit. Je postaveno klasicky na všech třech základních šampaňských odrůdách (Pinot Noir, Chardonnay, Meunier) v poměru 30-40% Chardonnay, 30-40 % Pinot Noir, 20-25 % Meunier, odrůdy i asi šedesát různých poloh vinifikováno separátně. Jedním z faktorů kvality by mělo být Chardonnay z Grand Cru Oger, Pinot Noir původem taktéž v Grand Cru Ambonnay a Meunier z Verneuil, byť to oficiálně neuvádějí. Do směsi jde 60 procent aktuálního ročníku a 40 procent rezervních vín 5 až 15 let starých, někdy i starších, průměr okolo deseti let. Na kalech v lahvi Brut Réserve dříve leželo nejméně tři roky, ale teď je to obvykle výrazně déle. Kupříkladu láhev, kterou jsem teď dvakrát pil, byla založena do sklepů v roce 2011 (= báze 2010) a odstřelena v roce 2017, tj. nějakých šest let! Mimochodem dům rok uložení a odstřelu na vinětách uvádí, v tomhle ohledu se dějí v poslední době velké pokroky.
Víno? Tmavší citronová žlutá, pěkné vytrvalé perlení menších bublinek. Klasické, poměrně výrazné aroma, citrusy, hruška, bohatší hlubší, toastová linka, máslové sušenky a dotyk nugátových bonbónů, se vzduchem a teplotou zajímavé jemnější odbočky jako zázvor. Hodně zábavné a vyžaduje větší sklenici, flétna to zabije. V chuti suché, šťavnaté s bezva kyselinou, na Champagne poměrně plné a koncentrované, dozáž jasná (měla by být docela vysokých 11 g/l, pokud se i tohle nezměnilo, osobně bych tipnul o něco méně) ale víno si s ní poradilo dobře, byť pokud pijete hlavně různé pěstitelské kousky skoro bez dozáže tak samozřejmě pocítíte. Je to šťavnaté, toastové, strukturované, bohaté výborné Champagne. V různých akcích se cena často přibližuje tisícovce, běžně stojí o dvě až čtyři stovky víc. Dost peněz, ale když se tak dívám, kolik si dneska vinařství říkají za běžné základní bubliny (o pét natech nemluvě), tak to zas tak strašně nepůsobí :-)
* Mezi Grandes Marques je to myslím nejmenší producent. Dům dlouho spadal do skupiny Henriot, v roce 1985 se stal součástí Rémy Cointreau a ti jej prodali v roce 2011 francouzské skupině EPI. Zálusk si dělalo i LVMH, ale neuspěli.
