Sleduji více či méně pozorně různé internetové diskusní skupiny věnované všemožným stylům vín a oblastem. A pravidelně jedny z největších emocí vyvolávají „divná“ vína z tradičních regionů jako je třeba Burgundsko nebo Champagne. Rozumějte třeba když někdo udělá v Chablis bílé ve stylu „oranžád“, s delší macerací hroznů, nebo v Burgundsku použije úplně jinou odrůdu. Měl jsem teď možnost ochutnat dva pozoruhodné šampaňské kousky, oba patří mezi ukázkovou exotiku. A za oběma stojí biodynamický vinohradník, vinař a neúnavný experimentátor Marc Augustin z Avenay Val d'Or (Montagne de Reims). Ze svých deseti hektarů ročně vystřelí asi deset tisíc lahví, zbytek vína prodává především domům Leclerc Briant (a dříve též Duval Leroy). Sudy, minimum nebo žádná síra, příznivce pojmů jako bioenergetika, homeopatie a aromaterapie. Takový trochu alchymista, ovšem s patřičnými biodynamickými certifikáty a perfektními znalostmi běžné šampaňské technologie ;-)
Jeho vína jsou inspirována elementy a „běžná“ produkce je výtečná, jsou to charakterní zajímavá vína která stojí za pozornost. A pak jsou tu i speciality. Jako Rosé Gaïa. Stoprocentní Pinot Noir ročníku 2014 z malé (0.22 ha) vinice Grigny v jeho domovské obci. Celé nepomleté hrozny, macerace několik dní, samotok kvasící spontánně v amforách a tam i dva roky zrající. Nesířeno, nefiltrováno nečiřeno. Po nalahvování (do specifických jakoby rozpláclých lahví) zrálo 24 měsíců zpátky na místě odkud vzešlo, zakopané přímo ve vinici (celý proces nazval geomaturation). Lahve potopené do moře už totiž nikoho nepřekvapí ;-) Po vyhrabání odstřeleny kaly, ale žádná dozáž, žádné síření. A rovnou do prodeje, v limitované edici 500 lahví. Každá ručně obalena hlínou z vinice. Právě tenhle závěrečný efekt vzbudil asi větší rozruch než samotný obsah lahve…
Samotné víno má rudou barvu a pěkné perlení malých bublinek. Výraznější, docela efektní aromatika, intenzivně především drobné červené plody, mineralita, hlubší a důrazné. Když to přeženu tak spíš styl silnějších španělských rosé než třeba těch z Provence :-) Suché, šťavnaté, bezvadné kyseliny, výraznější struktura a jasně zřetelné třísloviny, hlubší, intenzivní, delší. Komplexní, trochu netradiční seriózní růžové / světlé červené. Dobré je srovnání s Elément O2 Rosée Brut 1er Cru, což je totožné víno ale v normální lahvi a bez zrání pod zemí. Nakolik se projevil rozdíl v tvaru lahve a kolik je vliv specifického prostředí zrání se neodvažuji ani hádat, ale tahle varianta má o chlup světlejší barvu a projev je jakoby méně hlubší, ale zase o něco veselejší, čerstvější, vzletnější. Výborně vybalancované, strukturované, seriózní roséčko je to ale stále. Bezva zkušenost.
O dost větší divočina je Lune Rousse, zařazeno jako Coteaux Champenois Blanc (= bílé tiché víno ze Champagne, mnohem častější je ovšem Coteaux Champenois Rouge v podobě červeného pinotu, ostatně právě jím se region profiloval a byl proslavený, než přešel plně na bubliny) ale obvyklému projevu vzdálené opravdu hodně. Nesířené stoprocentní Chardonnay macerované 180 dní v amfoře, lahvováno v buclaté čiré lahvi se skleněným uzávěrem. Oranžová tmavší barva. Hodně výrazná vůně, oxidativní styl, ovocnosti spíše méně a dominují různé sušené rostliny, je tam trocha živočišnosti, něco oříšků, kapka medu. Do široka rozkročené, bohaté, zajímavé. Chuť nabízí poněkud jiný zážitek než relativně „sladší“ aroma, je naprosto suchá, s výraznou kyselinou a také tříslovinami a svíravostí, zážitek lehce brutálnějšího ladění a vyžadující kombinaci s jídlem. Ale jak to tak očicháváte a popíjíte, tak je v tom jakési perverzně zábavné kouzlo. Ale že bych v tom viděl typické šampaňské terroiry, to bych se tedy tvrdit neodvážil :-)
Augustina dováží Miloš Danihelka alias Terroir Champagne, zkoušení po lahvích není u Champagne zrovna levnou záležitostí a tak obzvláště doporučuji nějakou z jeho ochutnávek. Množství faktů, zajímavých údajů a různých málokde dohledatelných špeků, které při každém setkání nad sklenkou něčeho dobrého šumivého chrlí z hlavy, mu vyloženě závidím. A těší mne, že se o ně tak rád dělí :-)
