Celkem připravují čtyři interpretace Barbera d'Asti, které se liší původem hroznů ale výrazně i následným zpracováním, resp. způsobem zrání. Mrkneme se na všechny čtyři, byť v různých ročnících. Základem je Barbera d'Asti „Casareggio“ 2017 školená pár měsíců v nerezu a pak 4 měsíce v 80 hl dubových sudech. Tmavší barva, do fialové. Čerstvá, svěží, tmavě ovocná a kořenitá vůně. Suché, čisté, šťavnaté, pěkně ovocné, přímé ale ne jednoduché, dobře pitelné, vyvážené fajn červené. Barbera d'Asti „Blina“ 2016 je o něco déle macerována a zraje zhruba rok, ale čistě v 50 či 100 hl nerezových tancích. A pak pár měsíců v lahvi před prodejem. Tmavá rubínová barva, tón do fialové. Čerstvá ale již trochu uleželejší vůně, výraznější, tmavší teplejší ovocnost a kořenitá linka. Suché, čisté, plnější, pěkné kyseliny ale teplejší, uhlazenější, výrazné, koncentrované, delší. Slušný kousek. Po pravdě bych naslepo tipoval, že velké sudy vidí Blina a Casareggio je čistý nerez. Ale není tomu tak…
Barbera d'Asti Superiore „Moliss“ 2015 kvasí v nerezu ale zraje v kombinaci 30 hl sudů z rakouského dřeva a francouzských Allier 500l sudů zhruba rok, následně rok v lahvi. Trochu zralejší rubínová barva. Čerstvá a svěží a zároveň teplejší až lehce marmeládově ovocná vůně, výrazná a poměrně intenzivní, spíše červené ovoce, linka dřeva a kořenitosti, dotyk tabáku. Suché, s bezva kyselinou, šťavnaté, již trochu nazrálejší, slušně dlouhé s lehce zemitým závěrem, sladší ovocnost, klasické pěkně udělané starosvětské červené. Otevíral jsem všechny lahve zároveň a pili a zkoumali jsme je několik dní, tohle padlo jako první.
Barbera d'Asti Superiore „La Marescialla“ 2015 je výběr hroznů jen ze starých výsadeb, po fermentaci v nerezu zrání zhruba rok ve francouzských Allier barrique sudech, poté sudy spojeny na několik měsíců v nerezu, lahvováno a dalších šest měsíc zrání než jde do prodeje. Tmavší rubínová, již trochu nazrálejší barva. Teplejší, o něco tmavěji ovocná vůně, sladší ale zároveň navozuje dojem vína s vyššími kyselinami, znát dřevo do vanilky a kávy, po otevření patrný i vyšší alkohol a svědčí tomu čas. V chuti výrazné, plnější a důrazné a zároveň bezvadné kyseliny, vyvážené, dobře postavené, sladší tmavší ovocnost, více třísla než předchozí kousky, dobře udělané, seriózní efektní pití.
U dovozce po jedné lahvi stojí Casareggio 225 Kč, Blina 275 Kč, Moliss 335 Kč a La Marescialla už 535 Kč. A cenově to odpovídá, ten vzestup ceny má jasné důvody. Osobně mi ale „modernější“ styl Barbery u nejdražšího vína vyhovuje méně než za mne klasičtější Moliss, kde je myslím i nejlepší poměr ceny a kvality (a zároveň pro mne nejošklivější viněta :-)). Každopádně jsem za setkání s tímhle vinařstvím rád, smysl to dávalo všechno a vína jsem si dost užil.
