Sobota se nesla ve znamení naturálně vinných radovánek na vídeňském festivalu Karakterre, již sedmém ročníku téhle báječné (a stále lehce punkové, byť méně než dříve) přehlídky především středo- a východoevropských vín s logickou dominancí Rakouska a také Slovinska, ale i silným obsazením od nás a ze Slovenska, dost jmény z Itálie a solidní sbírkou především bublin z Francie. Maďarska méně než bych čekal. Letošní ročník zase lehce zpřísnil podmínky, nově se vinař svým jménem zaručuje, že ve vinici i sklepě praktikuje bio(dynamické) postupy, kvasí jen spontánně (výjimkou je druhotná u Champagne), v prezentovaných vínech má maximálně 50 mg/l celkové síry, jde o rodinný malý podnik (proč ne, ale zde bych fakt přísný nebyl) a vinařství snažící se propagovat lokální specifika, původní místní odrůdy a tak podobně. Na stovku producentů a nepočítaně vín, prostory a atmosféra MUMOK, i přes obří davy to mělo dost fajn energii. Pojal jsem to sice intenzivně, ale už bez dřívější snahy „ochutnat všechno“, spíš si to fakt užíval.
Dobrovolně přiznávám, že jsem tam letos neměl žádná vyložené „prozření“, něco co by mne totálně odstřelilo a vyrazilo mi dech, ale možná jsem měl jen smůlu. A hlavně vynechal spoustu zásadních producentů, které ale už +/- znám, čímž se logicky o pár fantastických vín ochudil. Každopádně těch, která se mi líbila opravdu hodně, bylo více než dost. Frankovka 2015 vinařství Dva Duby má našlápnuto perfektně, někdy za rok se dostane na trh nádherná směs frankovky s peseckou leánkou z Pivnica Čajkov, pozornost dovozců by si zasloužilo burgundské vinařství Sarnin-Berrux (hlavně jejich Gevrey-Chambertin a Volnay, ale mají hodně chutný Syrah z hroznů z Rhôny).
Rakouské furminty získávají na síle a dalším bezva představitelem je Herrenhof Lamprecht, parádní moselské ryzlinky měl (a více budu psát, vzhledem k pražské degustaci před pár dny) Immich-Batterieberg, Chardonnay Reserva 2013 Jaroslava Osičky se v konkurenci fakt neztratilo, šestnáctky Milana Nestarce jsou výtečné, Slobodné vinárstvo dost zaujalo vertikálami vín a možností sledovat (jejich? vín?) vývoj, Christoph Hoch jede s bublinami neustále nahoru a věnuje jim kvanta energie, Champagne Laurent Bénard bych pil rád a s chutí znovu (hlavně Vibratis 2013 Extra Brut), Bianka Schmitt má černé vlasy místo blond ale vína jsou furt stejně fajn, Clos Lentiscus tentokrát více zaujal i tichými (třeba Perill Blanc 2017) a nejen bublinami…
Již pravidelnou atrakcí se stal saké stánek od Yoigokochi Sake Importers, tentokrát u něj byl sám Dick Stegewerns (viz jeden starší text zde). Stále by rád něco dodával i na náš trh a stále se nenašel nikdo, kdo by alespoň pár produktů zalistoval. Teda musím říct, že zde na Karakterre nepojal prezentaci úplně ideálně. Měl toho strašně moc! :-) A trochu se obávám, že běžný konzument i sommelier super restaurace, který se ale saké nijak nezabývá, z toho musel mít za chvilku hlavu v rýžové mlze. Možná by dávalo víc smyslu prezentovat 4-5 kousků ve specifických stylech, zanechalo by to v hlavách jasnější dojem. Já si ale nestěžoval. Úlet bylo chrámové Dakushu z Okura Shuzo, v podstatě ukázka jak asi vypadalo původní saké někdy ve středověku. Perlivé, kvanta kyselin a hlavně tak velký podíl pevných částí, celé rýže, že by se dalo jíst lžicí. Nádherné Katori 90 namagenshu od Terada Honke, opět kousek ve stylu před moderními technologiemi, hluboké, komplexní pití. Tohle chci na doma, ale asi mi nezbude nic jiného, než si objednat přímo od nich.
I letos samozřejmě nebyla všechna vína v cajku. Neřeším to, že mi nějaká nemusí sedět stylově nebo mi prostě nepřijdou nijak zvlášť zajímavá, ale vyložené vady samozřejmě tolerovat nejde. Procento jetých vín se odhadovat neodvažuji, nebylo nějak zásadně vysoké (a u koncentrace těkavek či oxidace může jít o sporné záležitosti), ale zároveň fakt nešlo o výjimky. Pro některé citlivější povahy, za které se v případě téhle konkrétní vady považuji, šlo určitě v některých místech o „padesát odstínů myší šedi“. Myšin, v různých koncentracích a subtilních variacích, tam bylo dostatek. Nesnáším je a čím dál větší výskyt, ať už kvůli teplejším ročníkům, stárnoucím nedostatečně vymytým sudům či většímu procentu vín úplně bez síry, dělá opravdu dobrým naturálním vínům medvědí službu.
P.S. Foto v titulce obsahuje:
a) strop místnosti, kde výstava probíhala
b) záznam mé trasy při procházení mezi stánky
c) souhrn vzpomínek v neděli ráno
