Mám teď zase takové trochu ryzlinkovější období, takže mne moc potěšila neformální volná degustace moselské Weingut Immich-Batterieberg (web) ze sortimentu Marka Jeliče aka WineGeek v pražském vinném baru Bokovka. Jsme na střední Mosele, v obci Enkirch. Historii vinařství lze vystopovat až k jeho klášterním kořenům a roku 911 (některé zdroje uvádějí 908, sklepy dokonce do roku 870), rodina Immich jej pak koupila v roce 1495 a prodala krátce před pětistým výročím v roce 1989. Nový majitel přešel z velmi tradiční produkce na ovocnější, moderněji připravená vína, nerezy, kvasinky, sterilní filtrace. Jménu vinařství dvakrát nepomohl a v roce 2007 zkrachoval. Současná historie se tak začíná psát až v roce 2009, kdy společně s několika investory podnik od banky zakoupil vinař Gernot Kollmann. Původní jméno, jako odkaz na dávnou minulost a také kvůli touze používat historické viněty, ovšem ponechal.
Kollmann není ve vinaření žádným nováčkem, sice nepochází z vinařské rodiny ani oblasti a původně kariéru směřoval k medicíně, ale vínu propadl a to až tak, že vystudoval enologii. Praxi si střihl u vinařství Dr. Loosen, nějakou dobu pracoval pro Bischöflichen Weingüter v Trieru, byl zodpovědný za tři ročníky špičkového vinařství Van Volxem a poté pracoval jako konzultant, výrazně pro vinařství Knebel ale i pro další. Teď už se ovšem naplno věnuje vinařství Immich-Batterieberg. Všechny vinice jede v organice, jde povětšinou o staré (60+) až velmi staré (80+) výsadby zhusta na strmých svazích, většina je navíc pravokořenná, výnosy logicky spíše nižší. U jejich poloh je nutná čistě ruční práce a prý jim to vychází při tomhle přístupu na více než tisíc hodin na hektar. To nechceš :-) Jednotlivé polohy jsou zpracovány samostatně, částečně i v nerezu ale cru už jen hezky ve starých dubových sudech. Kvasí spontánně, nic se nepřidává ani neodebírá. Vína zrají delší dobu na kalech a sířena jsou až před lahvováním, ovšem dost málo. Stylově jde o vína „tradiční“ (pokud nebudeme za tradici brát kousky posledních desítek let a s vyšším zbytkovým cukrem díky nástupu sterilní filtrace a dalších technik) a spíše suchá.
Vrchol produkce tvoří čtveřice specifických vinic – Ellergrub, Steffensberg, Zeppwingert a Batterieberg. Všechny ještě na konci 19. století považované za špičkové polohy. Nově přidal vinici Zollturm. Součást jména vinařství je monopolní poloha Batterieberg o velikosti 1.1 hektaru uvnitř cru Zeppwingert. Strmá vinice, s šedou břidlicí, spoustou kamenů a křemene, je pojmenována po aktivitách z let 1841 a 1845 vyobrazených i na vinětě. Tehdejší vinař Carl August Immich se rozhodl nehostinný strmý svah připravit k výsadbám za pomoci kanónů a náloží střelného prachu. Krom samostatných vinic nabízí také směs Escheburg tvořenou deklasovanými hrozny ze všech cru. Základní směsí je C.A.I.(zkratka Carl August Immich), složená z mladších výsadeb, spodní části vinice Batterieberg a také nakoupeného hrozna z pravokořenných v bio režimu vedených vinic z jiných obcí. Od ročníku 2016 nabízí též směs Detonation, zde jde opět o mix z různých strmých vinice na Mosele a Sáře se kterými pravidelně pracují. Mají i (nesířené) ryzlinkové bubliny, nově bubliny růžové pinotové a také čistý Pinot Noir coby červené.
Jour Fixe Brut Nature 2015 výrazné, medové, suché, s krásnou kyselinou, skvěle pitelné, zábavné bubliny. C.A.I. 2017 taktéž poměrně výrazný ve vůni, mladistvý, trochu zaprděně reduktivní a potřebuje vzduch, v chuti vyvážený, s bezva kyselinou, poctivý, výtečně pitelný ryzlink. C.A.I. 2016 čerstvý, minerální, již zřetelně nazrávající, bylinky, podběl, dotyk medu a petroleje, minerální linka. Suché, čisté, šťavnaté, perfektně pitelné, zábavné. Výtečný ryzlink. Detonation 2017 mladičké, trochu houbově divoké, sevřenější, potřebuje čas a vzduch. V chuti bezva kyseliny, dobrá stavba, lehce zakulacené, fajn délka, potenciálně hodně dobré. Detonation 2016 přísnější, takový ten „ocelový“ projev, efektní, pikantnější. Šťavnaté, nádherné kyseliny a pitelnost, o něco ovocnější projev, delší, přísné, parádní pití pro nadšence. Escheburg 2016 minerální, bylinkové, podběl, mladičké komplexní víno. Suché, skvělé kyseliny, stavba i délka, medový tón, složitější, s velkým potenciálem, skvělé pití.
Steffensberg 2016 výraznější, krémovější projev, až jakoby kokosová a vanilková linka. Tipoval jsem novější sudy, ale prý stejné jako všude jinde a tahle vinice údajně podobný dojem dělá. Minerální linka, žluté ovoce. Suché ale drobek cukru tam zbylo, pěkná kyselina, slušná koncentrace, med a bylinky, lehce toastové, kulatější delší a jakoby teplejší projev. Oproti předchozím šestnáctkám, které jsem si více než užíval, mne tohle oslovuje méně. Steffensberg 2014 první představitel složitější ročníku, který má vinař nakonec ale hodně rád. Bezva kombinace čerstvosti a zralosti, bylinky, podběl, mineralita, dotyk petroleje. Suché, výrazné, super kyseliny, „nesladký med na toastu“, delší. Důrazné a zároveň lehkonohé, máte hned chuť na další doušek. Ellergrub 2013 bylinkové, nazrálejší, lehce lékárenské. Suché, šťavnaté, výrazné, delší, jen s decentním dotykem cukru. Ze začátku dost sevřené, volalo po vzduchu a větší sklenici (tak nějak mi přijde, že tomuhle by vůbec nevadilo burgundské sklo místo klasických ryzlinkovek), postupně se otevírá do jemnějších, komplexnějších projevů. Batterieberg 2017 šel do lahve teprve nedávno a bylo to znát. Sevřenější, čerstvější, až citrusové, minerální, efektní. Šťavnaté, zbytkový cukr který prostě zůstal a nic s tím nejde dělat dobře vyvážen výraznější kyselinou, delší, seriózní a s velkým potenciálem. I přes relativní přístupnost sedmnáctkových německých ryzlinků je na tohle přeci jen příliš brzo.
Na sobotním Karakterre ve Vídni jsem si doplnil pár dalších vín, vinař se rozhodl prezentovat hlavně ročník 2014. Escheburg 2017 působil překvapivě přístupně aromaticky a evokoval až dojem botrytických hroznů (které v něm ale nejsou), medovost, v chuti ovšem parádní kyseliny, struktura, hodně wow efekt. Escheburg 2014 již zralejší, o něco ovocnější, klasické, vybalancované, příjemné. Steffensberg 2014 znatelněji petrolej, bylinky, serióznější, klasické krásné aroma. V chuti suché, přísnější ale vyvážené, super kyseliny, struktura, lehce toastové. Docela wow. Neuvědomil jsem si, že jsem chutnal o pár dní dříve a projel si znovu, poznámky ponechávám tak jsem si zapsal a můžete tedy sledovat, jak se liší :-) Ellergrub 2014 medovější, intenzivní, minerální. Suché, bezva kyseliny, strukturované, plnější. Zeppwingert 2014 ze stoletých keřů medové, jakoby divočejší až lehce těkavé, intenzivní, suché, s výraznou kyselinou, strukturované, dlouhé. Hodně zajímavé.
