Ať hledám jak hledám, nemohu zde najít žádný článek o vinařství Alfredo Maestro, krom fotky jeho oblíbených „marťanů“, což mne trochu překvapuje. Přeci jen jsem ho něco vypil a měl i na Družstvu. Inu což, napravím alespoň trochu dnes. Jsme v regionu Castilla y León a u většiny vín v oblasti Ribera del Duero, ale nečekejte tamní typický styl nabušených a výrazně nasudovaných vín. Samotný Alfredo začal dělat vína někdy v roce 1998, od začátku z bio hroznů ale ve sklepě jel podle příruček (enologii nikdy nestudoval) a cpal do nich všechno možné. Po pár letech mu ale přišlo divné, že má sice zdravé eko hrozny, ale potom s nimi dělá podobné psí kusy, tak přešel na čisté postupy i ve sklepě. Včetně toho, že prakticky nesíří. Má to štěstí, že může pracovat s několika hodně starými zajímavými parcelami, ze kterých produkuje momentálně asi 16 různých vín. Marťani (El Marciano) a dnes chutnané El Rey Del Glam 2017 patří mezi dostupnější kousky, u nás s doporučenou maloobchodní cenou po lahvi nějakých 370 Kč (vozí BIO Sueño). I vinětou jasně naznačuje, že jde o pití pro radost a nic vyloženě vážného :-)
Pijeme čistou odrůdu Garnacha připravenou karbonickou macerací, v nerezu pod tlakem spontánně celých hroznů. Lahvované bez čiření a filtrace a také bez síření. Polovina hroznů je z dost starých výsadeb na žule u Navarredondilla (v pohoří Sierra de Gredos) v nadmořské výšce přes 1100 metrů, druhá z o něco mladších vinic na půdách jílovo-vápenitých u Peñafiel (Ribera del Duero). Burgundská láhev, celokorek bez záklopky. Tmavší barva, do fialové. Výrazná, efektní, vzletně ovocná tmavší šťavnatá ovocnost, lehce fialové Bon Pari, jemnější kořenitá linka, něco kamenité minerality. Slušné Beaujolais se vám při přivonění vybaví, společné znaky jsou tu zřetelné, ale odlišností také dost. Suché, šťavnaté, s bezvadnou mladistvou energickou ovocností, s trochu překvapivou svíravostí a tříslovinami ale přístupné a dobře pitelné. Alkohol 14 % maskuje slušně. Poctivé, nic super složitého ale žádná nuda, úplně to vidím k letní grilovačce s flákem masa a zeleninou.
Druhým vínem jsme ve vinařství Esencia Rural, u městečka Quero v oblasti Toledo, s De Sol a Sol Airén 2014. I zde je vinař, Julián Ruiz Villanueva, úplným samoukem. Pochází z rodiny farmářů, ale odešel studovat společenské vědy do Madridu. Aby se po škole vrátil a začal s ekologickým zemědělství, od melounů po papriky. A poté, stejně jako Maestro v roce 1998, také s vínem. Se snahou zachovat především lokální odrůdy a nechat je projevit naplno a „bez úprav“, dovolit jim ukázat vše co v nich je. Papírově zní tohle Airén úžasně – pravokořenné výsadby více než sto let staré, spontánní fermentace a macerace na slupkách celý rok, poté vylisováno a další zrání na kalech. Lahvováno bez filtrace, kompletně nesířené.
Burgundská láhev, plastová záklopka, celokorek. Tmavě oranžová, spíš rezavá barva, výrazně kalná. Plave v tom ledasco. Intenzivní a divoká vůně, středomořská koření, nakvašený pomeranč, balsamiko s oříškem a bylinkami. Výraznější octová linka. V chuti brutální agresivní kyseliny, tříslovin méně než bych čekal, výrazné, něco zajímavé / podivné / netradiční ovocnosti, bylinkové, dlouhé, ulítlé. Druhý den se přidává něco zemitosti, ale myšina to není. A barva posouvá do výrazně nahnědlé. Upřímně… první malá sklenka může svým úchylným způsobem zaujmout, ale druhou už moc pít nejde. Možná využiju jako zálivku na salát. Necelých deset euro působilo jako dobrá cena, ale… že jo. Je mi trochu líto těch starých keřů. Naturálno a „nic než hrozny“ mám samozřejmě rád, ale jen v případě, že je výsledek chutný. A nesnaží se vám rozleptat hltan…
