Mladé blatnické vinařství Berthy

Je tomu už pár týdnů, co jsem měl možnost prochutnat produkci Vinařství Berthy (web). Jde o vinařství nové a teprve se usazující na trhu. Za víny stojí Albert Vyoral, ještě čtyři roky spolehlivě v kategorii vinařů do třicítky, takže jde o vinařství mladé i v tomto ohledu. Sídlí a vinice mají v Blatnice pod Svatým Antonínkem, na tratích jako Stará hora, Floriánky či Plachty. Vedou je čistě, bez systémové chemie. I ve sklepě pracují takto – spontánní fermentace, zrání v sudech (dub a akát různých velikostí, od Fryzelky a Stockingera i francouzských bednářství François Frères a Demptos), síření omezené a jen při lahvování, u bílých hrubá filtrace. Vína jsou uložena v protáhlých štíhlých lahvích, uzavřena korkem nebo šroubovým uzávěrem, s vinětou která myslím pozornost zaujme. S vinařem jsem se bavil a říkal, že inspirací změnit životní cestu a vrhnout se na vinaření mu bylo i čtení tohoto blogu, což mne samozřejmě potěšilo a zároveň vyvolalo trochu úzkost – co když se mi ta vína nebudou vůbec líbit? :-)

Riesling 2017 (Stará hora, 600l akátový a dubový sud) ve vůni výraznější, mix florálních a ovocných tónů, v chuti suché, s důraznější kyselinou, celkem dlouhé. Přímočařejší ale slušné pití. Pinot Blanc 17 (Stará hora, 600l akátový a dubový sud) ve vůni kombinuje žluté ovoce a dost výrazné octovky. V chuti suché, výrazné, poměrně agresivní a ostřejší. Tohle mne neoslovilo. Veltlín 2017 (Stará hora, 600l dubový sud) intenzivní ve vůni i chuti, byť aromata zatím trochu sevřená. Koncentrovaný, plný, důrazný styl. Ale dost kyselin a není to utahané. Zajímalo by mne za čas. Chardonnay 2017 (Floriánky, kombinace barrique 225l sudů od Stockingera a 600l od Fryzelky) tmavší žlutá barva, žlutá ovocnost, citrusy, výrazný projev dřeva. Suché, dost kyselin, šťavnatá ovocnost a velmi solidní stavba, citrusové, delší. Ze začátku dřevo dost dominovalo, ale měl jsem otevřené přes tři dny a nejen že to nepadalo ale neustále se lepšilo, působilo stále vyváženějším dojmem, s čistým krémovo-ovocným projevem a zároveň bezvadnou osvěžující kyselinou. Nakonec právě s šardonkou za bílá asi největší spokojenost a rád bych zkusil časem znovu. Tramín 2017 (Stará hora, 600l dub) je „oranžáda“, se čtrnáctidenní macerací. Voňavé, květinové, výrazné. Suché, s až překvapivě pěknou kyselinou, dobře postavené a pitelné. Hodně čistý styl.

Pinot Noir 2017 (Plachty) ve vůni zrale tmavě peckovinové, sevřenější, s docela výrazným projevem dřeva. Suché, mladičké, sevřené, s výraznou svíravostí. V době, kdy jsem otevřel, se poznávání bohužel dost bránilo. Svatovavřinecké 2015 (Trboušany) byl malý pohled do archivu. Krásné peckovinové aroma, nazrálejší, trochu pikantnější, s jemnějšími odbočkami a velmi zábavné. Suché, bezva kyseliny, čisté, již nazrálejší, s ovocností zralých ale šťavnatých plodů, bezva pitelnost. Baví velmi.

Očekával něco trochu divočejšího, vína působila dost vypulírovaně, s jasnou štábní kulturou :-) Trochu se obávám, že na bublinu příznivců naturálna to bude málo živelné a pro příznivce klasiky ze zažitých škatulek taky vybočovat. Některá vína by si z mého pohledu zasloužila víc času, Chardonnay a Pinot Noir určitě. U těch si skoro říkám, jestli i do lahví nešla příliš brzo. Nejblíž tomu, co bych opravdu rád pil a dal si kdykoliv znovu, měl onen „archivní“ vavřinec. Každopádně vinařství budu dál se zájmem sledovat, letos by se mělo představit i na festivalu Praha pije víno.