Dnes se mrkneme na Solà Fred Negre 2017 z Celler Masroig, jsme ve španělské apelaci Montsant a u odrůdy Samsó alias Cariñena/Carignan. Družstevní podnik s více než stoletou historií (založeno 1917) není žádný drobeček, pracují na 500 hektarech vinic, olivovníků a mandloní a v oblasti jde o jednoho z nejvýznamnějších hráčů. Hodně sází právě na Carignan, výrazně pracují karbonickou a semi-karbonickou macerací a víny na rychlejší vypití. Ale v posledních letech se snaží trochu přitlačit na kvalitu a dodávat nejen solidní konzumní vína, ale i serióznější kousky. Červené Solà Fred patří ovšem k jejich základu, po nějaké té studené maceraci kvasí za nižších teplot v nerezu a čistě v nerezu také chvilku zraje. Uloženo v bordó lahvi, s kovovou záklopkou a celokorkem. Mladá, tmavá barva, tónem do fialové. Čerstvé, voňavé, zralé sladší ovoce, mix červených a tmavých plodů, sušená švestka, decentně kořenitá a bylinková linka. Suché, čisté, středně plné až plnější, něco třísla ale spíše měkčí, sladce přímočaře fajn ovocné, ovšem dobrá kyselina a balanc. Dostatečně výrazné, pěkně ovocné, snadno pitelné víno a pěkně udělaná nerezovka (mimochodem na běžnou „nenaturální“ produkci s celkovou sírou jen 51 mg/l). Stojí to pod 6€ a za tyhle peníze proč ne, pokud máte rádi podobný styl.
Proč o tomhle vínu ale píšu takhle samostatně a neuvádím ho jen coby zmínku v nějakém větším přehledu? Tušíte, co má společného s Charles Heidsieck Blanc des Millénaires Blanc de Blancs Brut 2004, Domaine Christian Moreau Chablis Grand Cru Les Clos Clos des Hospices 2016, Bodegas Albalá Marqués de Poley Palo Cortado 1964, Giacomo Borgogno Barolo Cannubi 2013, Schloss Gobelsburg Riesling Trockenbeerenaulese 2015 a nebo, když se to tak vezme, s Ryzlinkem rýnským 2016 z Gotbergu? Ano, hlavním důvodem pro nákup bylo zjistit, co komise Decanter World Wine Awards 2018 v tomhle víně asi viděla, když mu stejně jako všem ostatním jmenovaným dala platinovou medaili a ekvivalent 97 bodů. Což je, přiznejme si, opravdu hodně. Toto hodnocení by mělo znamenat skutečně výjimečné až unikátní víno. Solà Fred takovým vínem není ani se nic podobného nesnaží předstírat, pro komisi jde ovšem o víno světové třídy a vyloženě špičkové. Za mne se může komfortně usadit někde na 85 bodech a vinař by s tím měl být veskrze spokojen, svým způsobem je to hodně a ještě před 15-20 číslo lákající víno zkusit. Jenže jsme zase u současné inflace hodnocení. Nálepku s 85 si už na láhev nalepí či do propagačních materiálů napíše málokdo a tím pádem ani nezmíní soutěž/publikaci, ve které hodnocení dostal. Jak to není nad devadesát, tak vaše hodnocení není vidět. A v souboji různých kritiků má větší šanci dostat se do popředí jméno toho, kdo (slušnému vínu) dal nejvíc. Je to začarovaný kruh, jehož výsledkem je, že na body dá spolehnout stále méně.
Pokud totiž máte svět, ve kterém dobře pitelné lehce nadprůměrné nerezovky na běžnější pití mají od prestižních jmen (a Decanter a jejich komise plné Masters of Wine takovým jménem jsou, stejně jako Wine Advocate Roberta Parkera, Wine Spectator, James Suckling a další…) stejně bodů v absolutním měřítku (tj. není to tak, že by šlo o body v rámci nějaké nahodile definované kategorie) jako velká vína s potenciálem desítek let zrání, tak je někde něco špatně. Samozřejmě se bude Solà Fred prodávat lépe než by se prodával bez tohoto hodnocení (jsem toho praktickým důkazem, normálně bych ho nekoupil) a naopak třeba u Chablis od Christian Moreau asi body zas tak výrazně zájem nenakopnout, u něj se špičková kvalita očekává automaticky. Ale už toho nechám, opakuju se, tohle téma zde bylo už mnohokrát. A stále jsem se, a důvody se příliš nemění, neodhodlal zde vína bodovat. A to přes fakt, že databáze hodnocených vín s jasným vyhledáváním a možností třídění podle bodů by nejspíš zvýšila návštěvnost, dobu strávenou návštěvníku na webu a v důsledku možná i „užitečnost“ těchto stránek…
