Na Instagramu jsem se nedávno zmiňoval, u lahve fajn suchého Furmintu z Tokaje, jak mám rád vína, u kterých vám na první přivonění v hlavě něco secvakne a prostě víte, co a odkud to je. Sice si ujíždím na různých bláznivinách a svérázných vínech, které jde leckdy jasně zařadit jen těžko, ale stejně se mi oči vždycky rozzáří u jasného moselského ryzlinku nebo červené burgundy. Obšírný úvod k vínu, které jsem právě naslepo poslal do jiné odrůdy i části regionu, ale bavilo mne velmi. Côtes du Rhônes lieu-dit Clavin z Domaine de la Vieille Julienne. Můj tip byl Syrah z žulových poloh na severní Rhôně. Mělo to přesně tu správnou pikantnější aromatiku, vyzrálé červené ovoce a masitost, drcené kameny, kouřovost, lehounce herbální štych a pepřovitost. Středně plné, šťavnaté, s bezvadnou kyselinou a zároveň vyzrálou sladší ovocností spíše červených plodů, vybalancované, slušně dlouhé, mladistvé a s potenciálem zrát (a za rok či dva asi bude lepší) ale už teď výborné. Krásné, velmi nadprůměrné CdR. Ale vůbec to není dominantně Syrah, toho je tam jen pár procent společně s odrůdou Mourvèdre, většinu tvoří Grenache z velmi starých keřů, z jediné polohy doslova přes cestu od apelace Châteauneuf-du-Pape. Vinařství jede v bio(dynamice), víno kvasilo spontánně, zrálo ve velkých dřevěných sudech, lahvováno bez filtrace. V sortimentu Vinit, chutnáno ve Vinografu na Senovážném. Asi budu muset od producenta zkusit další věci, toto mi sedlo velmi.
O víkendu jsem se mrknul pod korek lahvi od Konyári, oblíbeného vinařství z jižního břehu Balatonu ze sortimentu Vinorum, v minulosti už jsem se tu o nich zmiňoval. Šlo o Jánoshegyi Kékfrankos 2016, víno ze starých výsadeb německých klonů odrůdy, fermentované v otevřených dřevěných kádích a vyzrávané rok v 500l sudech, z části nových. Těžší bordeaux láhev, kovová záklopka, celokorek. Docela tmavá barva, mladistvý fialový tón. Fajn ovocnost, tmavší plody, trochu sklepně zemité, kořenitost. V chuti výrazněji ovocné, až trochu taková ta čerstvá „moštová“ ovocnost, tmavé plody, fajn kyseliny, třísloviny a svíravost, slušná délka s trochou mandlové nahořklosti, docela znát vyšší alkohol. Osobně bych tomu dal ještě nějaký čas, potřebuje vzduch a prostor. Ale pokud jde o Frankovku, tak mne u dovozce asi víc baví jiná vína.
A na závěr jedna Itálie, Montalbera Solo Acciaio 2017 Barbera d'Asti. Název trochu svádí k domněnce, že víno bylo školeno v akátových sudech. V italštině acciaio ovšem neznamená akát (ten je acacia), ale zákeřně nerezovou ocel :-) Od vinařství jsem tu nedávno měl jinou čistou nerezovku s obludným bodovým hodnocením, tohle má od stejného hodnotitele o dva body méně a tedy „jen“ 96 :-) Vyšší bordeaux láhev, plastová záklopka, lepený korek s pevnou dvojploškou. Tmavší, lehce nafialovělá rubínová. Čerstvá, mladá, expresivnější „nerezově ovocná“ vůně, mix červeného a tmavého ovoce až do lesních plodů, vlastně dost příjemné. Suché, živé (až lehce perlička zbytkového CO2 v úvodu), čisté, šťavnatě ovocné, snadno přístupné, skvěle pitelné. Fajn přímočařeji zábavné víno, které jsme vypili s chutí. Vozí Víno pro Vás. Ale to hodnocení je samozřejmě scestné, ať už Luca Maroni používá jakýkoliv svůj systém (na nálepce na lahvi je prostě 96 a většina to bude brát jako běžnou stobodovku). Viz podobný případ nedávno s jedním Španělskem. Z vinařství Montalbera každopádně mohu doporučit také Barberu Lequilibrio 2012, to je parádní serióznější kousek!
