Minulý týden jsem měl zase jednou to štěstí ochutnat a pít několik výborných vín z Burgundska, podobných příležitostí je bohužel pomálu a každou je třeba využít :-) Vertikále jednoho z tamních slavných téměř monopolů se budu věnovat časem, zpracování si vyžádá dost času, dnes se mrkneme na dvě výtečná bílá. Na narozeninové ochutnávce Vinného sklepa Újezd se vždy nachází „VIP stánek“, který nabízí klasická vína z Burgundska, Bordeaux či Rhôny. Dostupná, stejně jako všechny ostatní otevřené lahve, za víněnky či coby součást vyššího paušálu. Jedním z letos nabízených vín byl Vougeot 1er Cru „Le Clos Blanc de Vougeot“ 2008, monopolní bílé z Domaine de la Vougeraie (viz zápisek k jednomu vínu dříve). Tahle výrazně vápenitá poloha, oficiálně vedená též jako La Vigne Blanche (či v minulosti Petit Clos Blanc de Cîteaux), je od počátku zasvěcena bílým odrůdám, výjimečně v okolní záplavě těch modrých. Navíc, přes Velkou francouzskou revoluci i několikerou změnu majitelů, šlo vždy o monopol, vinici s jediným vlastníkem.
Momentálně vinice sestává z 95 % Chardonnay a k tomu tam najdete 4 % Pinot Gris a 1 % Pinot Blanc. A coby směs je postaveno i víno. Což je celkem vtipné, protože na Decanter World Wine Awards si jeden ročník odnesl vítězství v kategorii „nejlepší bílá směs“, kde Burgundsko spíše nečekáte. Mimochodem vinice je v bio režimu od roku 1998 a od 2001 též biodynamická. Vinařství na webu uvádí (nejen na Francii) překvapivě velké množství detailů, včetně částečného použití sudů z lesů patřících klášteru Cîteaux. Chutnal jsem tohohle vína několik málo ročníků a pokaždé v extrémně mladé podobě (krom téměř dvacetiletého kousku, ovšem zde šlo ještě o víno od původního majitele před příchodem Pascala Marchanda a nastolení výrazných změn), ale vždy mne velmi oslovilo. I proto jsem se na zkušenost konečně se zralejším vzorkem hodně těšil. A nebyl zklamán.
Tmavší zlatavé v barvě. Poměrně pikantní, až takový lehce „jura štych“ a chladnější energie ve vůni, kamenitě minerální, stále žluté ovoce, citrusy, krásně zakomponované dřevo, postupem času a při hraní ve sklence jemnější aromatické odbočky, dotyk oříšků a karamelu a anýzu. Suché, čisté, s krásnou kyselinou a zároveň stále sladší žlutou ovocností, lehce toastové, vyvážené, krásně postavené, bezvadná kombinace bohatosti, šířky a mnohého ke zkoumání a zároveň snadné pitelnosti. Efektní „wow“ záležitost. Možná nemá eleganci a komplexitu těch opravdu nejlepších bílých burgund a jede trošku „na první signální“, ale je to nádherné víno na vrcholu sil, kde se myslím ještě chvilku udrží.
Druhé víno je o něco mladší a přísnější :-) Bachelet-Monnot Puligny-Montrachet 2014, tedy vesnické Chardonnay z místa pro něj zaslíbeného, od vinařství o kterém jsem zde zmiňoval před dvěma lety a už tenkrát mne tohle víno velmi bavilo. Čtyři parcely (Les Corvées, Les Meix, Les Houillières a Noyer Bret), především dost staré keře, spontánní fermentace a zrání v 350l sudech. Těžší burgundská láhev, zavoskovaný celokorek. Lehce tmavší citronová barva. Slinosbíhavá, čerstvá vůně, ten reflex „těším se na kyseliny“ je okamžitý :-) Aroma směrem citronová kůra a limetka, decentní krémovost, kouřovost a mineralita, až lehce do skořápky ústřice. Suché, energické, na první dojem trochu tvrdší v chuti s výraznou kyselinou, středně plné, s chladnější žlutou ovocností, fajn délka s dozníváním broskve a broskvové pecky. Baví mne dost, ale dovedu si představit, že pro někoho budou kyseliny příliš velkou výzvou. Vozí AdVivum.
