Dnes to budou tři rozdílná červeniska, která jsem otevíral v uplynulých dnech. O vinařství La Ca' Növa už jsem se tu rozepisoval při chutnání jejich Barbaresca z různých tratí a později tu byla též Barbera, dnes přišla řada na Dolcetto d'Alba 2017. Hrozny pochází z několika různých vinic v okolí obce Barbaresco, fermentují spontánně v nerezu, zrání taktéž jen nerez asi půl roku. Láhev klasika Albeisa, kovová záklopka, DIAM korek. Čerstvá, svěží vůně evokující především červené ovoce, jahody, lehce kořenitá, mile přístupná ale zároveň hlubší než základní vína téhle odrůdy. Suché, šťavnaté, s pěknou kyselinou, středně plné, tříslovin celkem dost ale na pitelnosti nic neubírají, pěkně postavené, vyvážené, sympatické víno. Problém vidím jen v tom, že u dovozce je rozdíl v ceně tohohle a jejich znatelně serióznější a výtečné Barbery příliš malý :-) Je to samozřejmě jiné víno a poslouží jiným účelům, ale pro mne má už v téhle cenové kategorii příliš velkou konkurenci. Každopádně na Prague Wine Trophy si odneslo titul regionálního šampiona, takže se očividně líbilo velmi.
V rámci degustačního setu Rioja Reserva různých původů a stylů mi doma skončila též Hacienda Grimón Rioja Reserva 2014. Rodinné vinařství ve Valle del Jubera založili bratři Francisco a Eliseo Oliván, dnes mají nějakých 25 hektarů vinic obhospodařovaných bez herbicidů a pesticidů v ekologičtějším režimu, ale certifikování bio zatím nejsou. Reserva je selekce hroznů z různých poloh, odrůdově především Tempranillo a k tomu asi 15 % odrůd Graciano a Garnacha. Víno kvasí ve velkých nerezových tancích, v nerezu i proběhne malolaktika. Následně zraje nejméně dva roky v amerických a francouzských barrique sudech. Poměrně tmavá barva. Čisté, tmavě ovocné, lehce oxidativní profil a již lehce nazrálost, poměrně výrazný projev dřeva mixující kokos a vanilku a trochu kávy. Suché, čisté, šťavnaté, plnější v chuti, ovocnost oproti vůni přidává i červené plody, dobře postavené, delší, opět znatelný vliv dřeva. Obzvláště druhý den po rozdýchání dobře vybalancované, solidní víno. Proč ne, ale běžně to stojí nějakých 18€ a za tuhle cenu působilo přeci jen trochu… šablonovitě. Nebylo na tom v zásadě nic špatně, a se dřevem se ještě srovná, ale tak nějak jsem v tom postrádal něco navíc a důvod, proč bych si měl zrovna tohle otevřít znovu.
V chladničce jsem objevil láhev z burgenlandského biovinařství Hareter Thomas (web), Blaufränkisch Zeiselberg 2013. Psal jsem tu o něm v srpnu 2016 a měl dojem, že všechny své lahve už vypil, příjemné překvapení. Za těch dalších dva a půl roku pod šroubovým uzávěrem víno prošlo vlastně jen malým vývojem. Stále dominuje čerstvá peckovinová vůně, s lehkou divokostí k tomu a dotykem koření. Suché, šťavnaté v chuti, se slupkovou svíravostí, středně plné a výborně pitelné. Lehkost v kombinaci s dostatečným důrazem, pěkně postavené, čisté. Hodně fajn poctivá Frankovka, která ze sklenky mizí úplně sama. Tohle bych si dal rád znovu kdykoliv.
