Na konci ledna Prahu navštívil mladý Andrea Marchetti, šestá generace vinařství Marcarini (web) z městečka La Morra, aby zde na ochutnávce pořádané dovozcem VinoDoc představil jejich Barolo i další vína. Vinařství převzal teprve v roce 2015 a na práci se podílí s otcem a sestrami, ale samozřejmě (jako každá nová generace) chce tradičnímu rodinnému vinařství vtisknout svůj rukopis a přinést nějaké změny, i s těmi nás seznámil. A samozřejmě i s historií, na které staví. Vinařství dnes vlastní asi 25 hektarů pozemků, kde nejpodstatnější část tvoří vinice v prestižních cru Brunate a La Serra. Právě s Brunate začínali, v podstatě prvních sto let pracovali jen na něm, až poté se pomalu ale jistě začali rozrůstat.
Pěstují samozřejmě především Nebbiolo, které doplňuje Barbera a nějaké to Dolcetto. Na vinici v Neviglie mají Moscato bianco, u Montaldo Roero zase Arneis. Ve sklepě, mimochodem ze 14. století a jeden z vůbec nejstarších v La Morra, používají především staré sudy ze slavonského dubu o objemu 32 až 46 hl, nejstarší používaný je z roku 1956. Menší (25 hl) a novější jdou pouze na Barberu a i u větších je v nich deset let Barbera než je předají na Nebbiolo. Dnes berou sudy z Rakouska, od bednářství Pauscha a Stockinger. Na fermentaci používají nerez nebo beton.
Roero Arneis 2018 jde na trh teprve nyní a v době ochutnávky šlo o předpremiéru. Světlá citronová barva, čerstvé, mix florálních tónů a jemně oříškových, suché, čisté, s fajn kyselinou, s minerálním a lehce pecičkově nahořklým dozníváním. Čistě nerezová, fajn záležitost.
U Dolcetto Boschi di Berri 2017 jsme v La Morra, ve specifické písčitější poloze a s pravokořennými výsadbami z konce 19. století! Výpadky jsou doplňovány postaru, hřížením. V rámci odrůdy jde o hodně unikátní záležitost. I zde víno připravené (pro mne trochu překvapivě) čistě v nerezu. Rubínová barva, lehce fialový tón. Čerstvé, krásně ovocné, drobné červené plody, suché, šťavnaté, jemnější, vybalancované, krásně udělané, příjemné skvěle pitelné. Zábavnost, něco tříslovin a svíravosti, není to přímočaré a má i fajn vrstevnatost, baví velmi. Ročně vzniká asi 2500 lahví.
Následovalo ročníkové srovnání Barbera d'Alba Ciabot Camerano. Tohle víno obvykle školí 8-9 měsíců v novějších 25 hl sudech a pak dalších 9 měsíců leží v nerezu. Hrozny pochází ze dvou třetin z La Morra (z vinic potenciálně produkujících Barolo) a ze třetiny z Neviglie (oblast pro Barbaresco). Ročník 2017 byl opět předpremiéra a víno budou pouštět teprve teď. Tmavá rubínová barva. Ve vůni mladičké, ještě dost syrové, tmavě ovocné až do lesních plodů, ale ne džemové, suché, šťavnaté, krásně ovocné s výraznější tříslovinou a sladším dřevem, líbivější, pěkně připravené. Ročník 2015 tmavší již nazrávající barva, na úvod sevřenější a postupně čím dál voňavější, pěkně tmavěji ovocné, s časem Toffifee. Suché, výrazné, dost kyseliny, ovocnost v kombinaci s kořenitostí, kmín, trochu „rozstřelené“ a lehce postrádající balanc. Přišlo mi, že je v nějaké zvláštní vývojové fázi, dal bych tomu čas a prostor, hodně se měnilo ve sklence.
I Barolo La Serra jsme měli možnost ochutnat ve dvou ročnících. Barolo obvykle nechávají hodně dlouho macerovat, klidně měsíc a půl, a jak řečeno výše následně vyzrávají ve starých velkých sudech, nepotřebují a nechtějí další taniny ze dřeva. V sudech si poleží asi dva roky, ty poté smísí a nechají spojit v nerezu. Lahvování bez čiření a filtrace. Mladičký ročník 2015 předvedl relativně jemný projev, především červené ovoce, lékořice, růže. Mladé, příjemné. V chuti suché, čisté, opět především červené ovoce, výrazně tříslo ale docela sladké a jemnozrnné, svíravější projev. Zatím teprve na začátku cesty. Ročník 2012 byl v barvě velmi světlý a již znatelně nazrálejší. I zde projev spíše jemnější, elegantní, především červená ovocnost, lékořice, dotyk hub, lanýže. Suché, čisté, s bezvadnou kyselinou, tříslovin stále dost ale již se uhlazují. Celkově nazrálejší projev, sympatický, vyvážený. Hodně fajn víno na přemýšlení celý večer.
V případě Barolo Brunate nás čekala vertikála hned čtyř ročníků. 2014 rubínová barva s naoranžovělým okrajem. Výraznější, bohatší aromatika, červené peckoviny, pikantnější pepřově kořenité. Ale také chladnější herbálnější, travnatá linka. Suché, šťavnaté, svíravější s výraznou tříslovinou, pěkná ovocnost a docela dobrá struktura. Taková fajn starosvětská klasika, které ještě prospěje čas. S dost komplikovaným ročníkem bojovali hned dvojí redukcí hroznů, rozhodně se to vyplatilo. Ročník 2012 dost světlá barva na okrajích až do oranžové. Ve vůni zralejší, na úvod sevřené ale postupně pěkně voňavé, ovocné, vrstevnatější. Suché, šťavnaté, svíravé, s pěknou strukturou, skvělé kyseliny a délka. Pěkné jemnější odbočky, balanc a pitelnost a přitom seriózní a s potenciálem zrát do krásy. Líbilo se mi hodně. 2011 světlejší barva, terakota tóny, sladší, trochu teplejší a docela výrazná vůně se znatelnějším alkoholem, červená ovocnost lehce do džemového projevu a také lehká divokost, živočišnost. Suché, čisté, plnější v chuti, s oxidativnější linkou, slušná délka, dobrá ovocnost. Připravené k pití, ale po pravdě tomu něco chybí. 2008 tmavší rubínová barva s okrajem nazrálejším méně než bych čekal. Víno téměř na vrcholu, kde se ještě hezkou dobu udrží. Elegantní, bohatší vůně, nazrálejší ale stále s čerstvostí červeného ovoce a perfektní kondicí, jemnější tóny, lékořice, tabák. Suché ale se sladkostí zralého ovoce, vyvážené, s krásnou strukturou, seriózní, dlouhé, tříslo stále výrazné ale uhlazuje se. Charakterní, parádní kousek.
Novinkou je snaha ještě pozvednout kvalitu jak Barolo La Serra tak Brunate, což by měla zajistit výrazně přísnější selekce ve vinicích. La Serra spadne z obvyklých zhruba 18 tisíc lahví na 8, Brunate dokonce z 24 tisíc na pouhých 6. A z „deklasovaných“ hroznů vznikne směs La Morra.
Specialitou na závěr bylo Barolo Chinato, tradiční digestiv (a lék) původem z konce 19. století. Recept volá po zralém Barolu, které je doplněno o slazený destilát s macerovanou kůrou chinovníku lékařského a různými bylinkami, to vše dále vyzráváno v sudech. Světle červená barva. Hodně voňavé, zajímavě ovocné, drobné červené plody, tonik s rebarborou. V chuti kombinace sladkosti a výrazné svíravosti a hořkosti, chinin hraje hodně velkou roli, delší, intenzivní kousek. Toto bylo postaveno na Brunate a La Serra ročníku 2012. Dovozce běžně nemá a dobrovolně přiznávám, že jsem po degustaci jednu „přebytečnou“ láhev co vinař dovezl vyškemral. Jak doma prakticky vůbec neotevíráme a ani nenakupuji sladká vína, tak pro podobné kousky a různé kvalitní vermuty mám slabost a dopřávám si je s chutí :-)
