Ležel v posteli a neklidně se převaloval. Nemohl usnout, přestože bylo skoro půl čtvrté ráno, jak prozradil rychlý pohled na digitální budík na nočním stolku. Vždycky hůř spal, když předchozí den strávil v tlakové komoře simulující pobyt v dopravním letadle. Ale i tohle prostě neodmyslitelně patří k tréninku špičkového someliéra. Někteří jeho soupeři ze světových klání trénovali raději ve vysokohorských střediscích s nadmořskou výškou okolo 3352 metrů, on ale moc dobře věděl, že bez simulace specifické vlhkosti vzduchu a dalších faktorů nikdy nebudou připraveni dostatečně. Jeho komora samozřejmě všechno tohle uměla. Už nikdy nedopustí, aby ho znovu dostali jako na slepé degustaci při letu z Aspenu do New Yorku, kdy nepoznal zkurvené italské Pinot Grigio, protože kvůli tlaku skoro nevonělo a chutnalo jak alkoholická voda. Teda… ne že by to obvykle bylo jinak, že jo. Kurva. PG mělo bejt to první co ho napadlo!
Asbjørn Aalefjær, jeho osobní psycholog, se k letu a nešťastné ochutnávce v rozhovorech velmi často vracel. A říkal mu, že jednomu drobnému selhání přikládá až příliš velkou důležitost. Co o tom Asbjørn „občas si rád otevřu Templářské sklepy“ kurva vůbec může vědět? Pinot Grigio! Co vlastně dělá v Čechách? Vůbec nechápal, proč mu Asociace sommeliérů přidělila zrovna jeho. Navíc, a to taky netušil proč, podle všeho stále jeho jméno vyslovoval blbě. Což ho štvalo tuplem s vědomím, že už i v Norsku jsou teď vinice a vinařství. Naučil se o nich první poslední, ale co když jejich jména vysloví nesprávně? Nepochyboval o tom, že v příští soutěži dotaz na Lerkekåsa a další budoucí hvězdy nordického vinařství určitě dojde. Asociace mu samozřejmě přidělila i učitele herectví a odborníky na výslovnost, všemožné jazyky a různé dialekty, ale stejně dělal chyby. Věděl to. A oni ho dostanou znovu, na jednom blbě vysloveném písmenku, zná je. Šmejdy! Jedno å a jedete domů, slavit bude zase nějaký japončík. Kurva, vždyť už i věděl, že Å je vesnice na Lofotech a že místní prodávají sušený ryby firmě Johan B Larsen A/S ze Sørvågene. Kurva. Nemělo to žádnou souvislost s vínem, v Å je tak akorát bejvalá varna na velrybí olej, ale teď už to z hlavy nedostane. Velrybí kurva olej. Hlavou mu blesklo, že by nejspíš nedokázal ve víně poznat zápach velrybího oleje.
Znovu se neklidně zachrul, zpocenou peřinu zmuchlanou mezi nohama, a hodil pootevřeným okem po budíku. Ukazoval 3:28. Za dvě hodiny vstává a jestli neusne alespoň na chvilku, bude stát den za hovno. V tom uslyšel, na pozadí uklidňujícího vrnění kompresorů řady vinných chladniček, tichý zvuk. A po chvíli znovu. A zase. Je to hlas? Soustředil se a měl pocit, že začíná rozeznávat slova. Jako by někdo odpočítával. Ano, určitě! Zastřený hlas vycházel zvenku, zpoza okna. „Devadesát pět, devadesát šest.“ Cosi v něm mu říkalo, že až číslo dospěje k perfektnímu skóre, něco se strašlivě podělá. „Devadesát sedm, devadesát osm.“ Oči měl už úplně otevřené, zrychlil se mu tep. „Devadesát devět“.
Stovka už nezazněla, místnost naplnil zvuk tříštícího se skla. Instinktivně se převalil a padl za postel, dokonale vycvičen roky uhýbání před explodujícími lahvemi šampaňského při sabráži. Tentokrát si alespoň nemusel lámat hlavu, zda byla láhev dostatečně vychlazena. Rozbitým oknem do místnosti vskočil muž v černé, s kuklou barvy bordó zakrývající obličej. Musí se bránit, blesklo mu hlavou, a sáhl po prvním vhodném předmětu. Neměl toho v ložnici zrovna moc, v podstatě jen knihy, lahve a skleničky. A nejblíž při ruce, hned vedle budíku na nočním stolku, byla someliérka na burgundské od Riedelu. Ještě ze země po ní chňapl a v duchu si pogratuloval, že nepropadl módě lehkých tenkostěnných skleniček od Zalto a jim podobných, tahle riedelovka je pořádný těžký kus skla! Chtěl se zvednou a vrhnout po maskovaném útočníkovi, ale bylo pozdě. K hlavě se mu přimáčkla hlaveň automatické pušky. Pouilly-Fumé, uvědomil si. Z téhle zbraně nedávno někdo vystřelil. Zachvěl se.
„Jaký úhel svírají klíče svatého Petra na lahvi Château de Beaucastel Châteauneuf-du-Pape 1986?“
Maskovaný muž tu otázku vyřkl úplně nečekaně a on, naprosto automaticky a prakticky bez přemýšlení, odpověděl. Podobné elementární znalosti by dokázal prezentovat i ze spaní. A očividně i s ústím hlavně přiloženým k týlu. Srdce mu stále zběsile bušilo, ale zároveň jej cosi napadlo. Asbjørn nedávno říkal, jak by bylo dobré trénovat odpovědi na otázky a servis vína pod výrazně větším tlakem, než je obvyklé. Že by snad…
„Vlašský ořech ve starém Mersaultu. Chemické složení.“
Odpověď 4.5-dimethyl-3-hydroxy-2-furanon opět přišla bez váhání, tep postupně opadal a teď už si byl prakticky jistý, že tuhle magořinu na něj připravil psycholog dohromady s asociací. Snad alespoň zaplatí za rozbité okno.
„Kolik požárů v roce 2018 negativně ovlivnilo kvalitu hroznů na výsadbách větších než desetina čtvereční námořní míle.“
Bleskurychle přepočítal námořní míle na metry, projel si požáry v Kalifornii, Austrálii i jinde a zarazil se. Kouř zdevastoval i spoustu vinic v Oregonu, ale zároveň průšvih velcí odběratelé hroznů uměle nafoukli, aby zatlačili na vinaře s cenou a ukázali jim svou sílu. Jaká čísla tedy myslí? Počítají i vinici v Rogue Valley, kde doteď probíhá soud a vinohradník tvrdí, že analýza žádnou velkou koncentraci nežádoucích látek neprokázala? Bude to muset risknout. Vyřkl číslo.
„Berte ho.“
Nevěděl, jak a kdy se v místnosti vzal někdo další, ale na ústa a nos mu kdosi přimáčkl vlhkou látku. Poslední vědomá myšlenka se upínala k chemikálii, kterou byl hadr napuštěn. Vydávala štiplavý, lehce nasládlý, mírně karafiátový zápach. Bude se muset zeptat, co přesně to bylo, aby příště dokázal bezchybně poznat…
P.S. Inspirováno francouzským přístupem k soutěži ASI Contest of the Best Sommelier of the World, filmem SOMM a nedávnými rozhovory s elitními someliéry u nás i ve světě ;-)
O autorovi: Od dětství chtěl napsat velký román. Dílo, které zasáhne a ovlivní celé generace. Další Dunu, nového Pána prstenů. Postupem času pochopil, že na to nemá. A smířil se s faktem, že možná zvládne lehce podprůměrnou detektivku z vinařského prostředí. Knihu, která zaujme zhruba patnáct lidí a koupí si ji několik známých. Zatím ji ale nezačal ani psát a v tomhle ohledu se hned tak něco nezmění.
