Před několika dny dorazil do Prahy Doc. Ing. Miloš Michlovský, DrSc. a na komorní ochutnávce ve Vinografu v Míšenské (na který se s tím „velkým“ na Senovážném trochu zapomíná, ale má svoji nezaměnitelnou atmosféru a pozornost si zaslouží) odprezentoval řadu výtečných vín různých řad a stylů, Vinselekt Michlovský (web) toho ostatně produkuje požehnaně. Hned na úvod se zmínil, že neumí na ochutnávku vzít méně než 35 vzorků, takže finální selekci musela udělat již Klára Kollárová. Ta navíc společně s šéfkuchařem Milanem Hořejšem napárovala k vínům i několik jídel. Ochutnávka byla, ostatně jako každé setkání s Milošem Michlovským, více než podnětná. V některých momentech (kmeny kvasinek, kupříkladu) připomínala ponejvíce vysokoškolskou přednášku, jindy se vášnivě debatovalo o všem možném od vín pro supermarkety, medailích, velkých vínech i naturální produkci. Padlo několik výtečných vtipů a správně
nekorektních otevřených poznámek a komentářů. Ochutnávalo se, popíjelo a prostě jsme se měli dobře.
O úvod se postarala dvě „divočejší“ vína. Sekt z odrůd Pinot Noir a Meunier ročníku 2016 zatím dva roky na kalech, ale dovezený tak jak teď je, s kaly a pod korunkou. Mladá, kalná, čerstvá, pěkně postavená, ovocná záležitost, kvasnicová, znatelně již s nějakým tím zráním. Fajn „naturál“ naprosto suché zábavné bubliny, bude mne dost zajímat, jak to bude vypadat dokončené, odstřelené a čiré. A pak druhá šarže Ryzlinku rýnského 2017 pozdní sběr z Purmice pod privátní etiketou, rok bez síření v sudu a nedávno do lahve. Hlubší, florální a meruňkové, krémové, středně plné až plnější, fajn kyseliny, balanc. Pěkné pití.
Zásadní pro Vinselekt je samozřejmě Ryzlink vlašský, ostatně VOC Pálava je jejich dítě. Srovnali jsme Ryzlink vlašský VOC 2013 a 2017. Starší víno je zřetelně zralejší, expresivní, medové, lehce rozinkové, žluté plody, dotyk podhoubí. Suché, výraznější, strukturované. Bezva kyseliny, balanc, výtečné suché bílé. Sedmnáctka je logicky čerstvější, svěží a energická, ale opět s tóny žlutého ovoce a rozinek, čisté, svěží, vybalancované, delší. Oboje lze bez váhání doporučit. Mimochodem pro zajištění určitě kontinuity zraje nový ročník vždy s pár procenty ročníku předchozího i s jemnými kaly.
Frankovka 2011 výběr z hroznů Vinum Palaviense z Purmice teplejší zrale ovocné v projevu, již nazrálé, otevřené, kořenité, trochu džemové. Ale fajn kyseliny v chuti, opět tmavé džemové ovoce, moruše, pěkné třísloviny, slušně dlouhé. Zrálo v sudu bez aditiv tři roky. Frankovka 2016 pozdní sběr Dowina mladé, jemnější projev, tmavší peckoviny, lehce kořenité, decentně pěkně dřevo. Suché, šťavnaté, výraznější kyselina, lehce svíravé, pěkně ovocné a výborně pitelné. Čekal jsem o trochu víc, ale dal bych tomu čas, má ještě potenciál.
Následovalo Cuvée Ryzlink vlašský PRESIDENT 2015 pozdní sběr z Purmice a červená verze řady, Cuvée PRESIDENT 2012 (Alibernet, Cabernet Sauvignon, Merlot, Svatovavřinecké). Bílé je zralejší, intenzivní, medovost, žluté plody, kořenitá linka a dotyk hub. Suché, plnější, koncentrované, delší, strukturované, s pěkně zapracovaným sudem. Hodně nadprůměrné. Červené je voňavé, prim zde hrají kabernetové tóny, ovocnost do uzených švestek a lesních plodů, trocha kořenitosti. Suché, šťavnaté, opět fajn struktura, delší. Zřetelně dost dřeva ale dobře zapracované, seriózní, výtečné červené. Navíc se k tomuhle podával výjimečně chutný cassoulet s kachnou a kachními vnitřnostmi, jedno z top jídel co jsem měl v poslední době. A to bych se u něj navíc obešel bez kachního prsa, úplně bych si vystačil s fazolemi a vnitřnostmi :-)
Merlot 2011 výběr z hroznů Premier z trati Věstonsko byl na úvod trochu sevřenější, spíše do červeného ovoce, energický, stále na cestě. V chuti suché, šťavnaté, zrale ovocné ale s výtečnou kyselinou, stále dost tříslovin, delší. S časem a teplotou se otevíralo do tmavší a teplejší ovocnosti. Na tohle bych chtěl klid doma, velkou sklenici a kupu času. Merlot 2011 výběr z hroznů Vinum Palaviense (Vlasatice, Pohořelické vinohrady) byl úplně jiný svět, trochu mi to přišlo, jako kdyby vedle sebe byla severní a jižní Rhôna. Zde výraznější, teplejší zralejší džemová ovocnost, přezrálé ovoce mix zahradních a lesních plodů, v chuti suché, silné, ale s fajn kyselinou, moruše, výrazněji znát alkohol. Hlasuji pro elegantnější Premier :-)
Pomyslný vrchol tvořila červená z řady 1+1. O čem přesně to celé je už jsem zde psal detailně v souvislosti s recenzí „bordeauxské“ varianty vín, o té „burgundské“ jsem zde též zmiňoval. Bílá viněta Cuvée 1+1 2009 pozdní sběr (RM+ZW) měla výtečnou, klasickou „chladnější“ pinotovou vůni. s jistou pikantností a stále šťavnatým červeným peckovinovým ovocem, je to krásně suché, ovocné, delší, vybalancované, výtečné červené. Které opět volá po velké sklenici a klidu doma. Černá viněta Cuvée 1+1 2009 pozdní sběr (AL+CS+ME) je kořenitější, ovocně zralejší, směrem do moruší, tmavší ovoce a lesní plody, výborně zapracované dřevo. Suché, šťavnaté s bezva kyselinou, tmavé ovoce, struktura, délka. Klasické, seriózní,
parádní víno.
A na závěr privátní šarže Merlot 2009 výběr z bobulí (Věstonsko), tedy vyloženě sladké červené (ač vinař dal jasně najevo, že jen taková ta nasládlá líbivá červená „se kurva nemají dělat“). Ve vůni sladké, likérové, přezrálé tmavé peckoviny, kořenitost, něco medu. Sladké v chuti ale se skvělou kyselinou, intenzivní, dlouhé, trochu toastové a čokoládové, dlouhá dochuť sladkého sušeného ovoce.
Miloš Michlovský je zásadní postavou domácího vinařství, navíc když na to přijde neuvěřitelně vtipný. A umí udělat špičková vína. Samozřejmě tohle byla výjimečná selekce a v nabídce má i supermarketovky z mladých výsadeb a nakoupených hroznů, ale i ty po pravdě (většinou) dávají smysl a mají nadprůměrnou kvalitu. Prostě, jak je asi z článku cítit, s touhle degustací velká spokojenost.
