V dnešní době existuje hned několik hodnotících systémů, od klasické „parkerovské“ stobodovky a mnoha jejích variací, přes britskou a stále méně používanou dvacetibodovku, po různé hvězdičky a více či méně plné sklenky. Každý druhý hodnotitel dává najevo, že jeho systém se od univerzálně přijímaného „v detailech“ liší, čímž mimo jiné vysvětluje obrovský rozptyl bodování jednoho a téhož vína a také usnadňuje dát hodně bodů lahvím od inzerentů. Logicky i já mám speciální hodnotící systém, tzv. Jižně svažitou spotřebitelskou známku (JSSZ, neplést s Japanese Society of Soil Zoology, byť jejich bodování vína má v průměru stejnou vypovídací hodnotu). A dnes vás seznámím s různými faktory, které výsledné hodnocení ovlivňují. Dobrovolně přiznávám, že jde o první pokus celou metodologii nějakým jasným způsobem definovat, JSSZ totiž nepočítám v tabulkách a dosud mi stačilo hodit číslo od oka.
Chuť, vůně a barva – nečekaně nehrají zásadní roli, jde o natolik subjektivní záležitost, že se v celkové známce projeví ani ne desetinou. Oranžová barva, která je teď trendy, přináší mírně pozitivnější body. Myšina, která už trendy být přestává, naopak body lehce sráží. Vada korková je irelevantní, běžný konzument ji nepozná a odborníci drahé slavné víno nakonec vypijí i s korkem.
Místo původu – takzvaný „terroir“ by se měl samozřejmě projevit v chuti a vůni, ale ta jak už víme hraje v bodování okrajovou roli. To, že víno pochází z oblíbené země či konkrétní slavné apelace, ovšem zohlednit musíme. Konkrétní přepočtová tabulka by zabrala příliš místa, ale Francie má samozřejmě automaticky +1, konkrétně Burgundsko rovnou +3.
Typ vinohradnictví – tzv. ekologické vinohradnictví, neřkuli biodynamické, znamená plusové body při psaní pro nadšence na blogu. A mínusové, pokud jde o článek pro mainstreamový magazín. Ano, jedno víno může mít více různých hodnocení dle zamýšleného publika!
Způsob výroby – platí výše zmíněné, na blogu vyšší body za amforu a betonová vajíčka a nižší za kvanta nových dubových sudů. Pro Forbes naopak.
Viněta / ambaláž – čím seriózněji nebo naopak ulítleji viněta vypadá, tím více bodů. Ordinérní viněty nikoho nezajímají. Plusové body za zavoskované hrdlo, mínusové za extrémně atypické tvary lahví co nedrží v regálech a chladničce.
Cena – zde je naopak vliv na výsledné hodnocení naprosto zásadní, kratochvíle typu slepé degustace tím pádem správné bodování značně komplikují. Platí přímá úměra „vyšší cena = více bodů“ a zároveň nepřímá pokud se bavíme o reálně zaplacené částce. Tedy drahé víno, které je konzumováno zdarma díky dobrodiní dovozce či jiného zainteresovaného subjektu, dostává logicky bodů více! Existují výjimečně situace tzv. „dobrý poměr ceny a kvality“, které ale v zásadě jen naznačují, že jsem si ve slepé degustaci myslel, že jde o dražší slavnější láhev…
Celkový dojem – pokud by i při velmi volné aplikaci výše uvedených exaktních měřítek počet bodů stále vycházel jinak než by bylo zrovna vhodné, přichází známka za celkový projev. Zde lze (respektive je přímo nutné, aby to celé nějak vyšlo) udělit libovolný počet bodů za jinak těžko uchopitelné faktory. Mezi ně patří již dříve zmíněné „platí si inzerci“ či zda je vinař nebo dovozce kamarád (= často posílá vzorky). Důležité je, zda se jedná o víno zrovna hodně oblíbené (velmi pozitivní i negativní hodnocení bude mít hodně reakcí na sociálních sítích) či zda obdrželo od významných kritiků hodně bodů (dát méně než oni je trapné a ekonomicky nevýhodné, nižší hodnocení na lahvi ani webových stránkách už vinařství nepoužije).
Vyjádřeno číselně je minimální JSSZ, kterého víno může dosáhnout, 90. Protože vína (a taktéž recenze) pod devadesát už dnes nikoho nezajímají a to si nemohu dovolit. Maximální hodnotou je pak 99, protože JSSZ je přesvědčena o nedosažitelnosti absolutní dokonalosti. Číslo 100 je vyhrazeno nepravděpodobné situaci, že mi někdo věnuje láhev Romanée-Conti nebo Richebourg od Leroy. Bodové hodnocení má přímý vliv na cenu nálepky na láhev, základní cena za 90 bodů je 5 Kč/ks, každý další bod v rozsahu 91-95 je za 3 Kč, 96-99 za 5 Kč. Nálepky lze zakoupit v arších po 250 Ks a počet není vázán velikostí šarže vína, je dovoleno nalepit je i na následující či předchozí ročníky, případně jiné víno podobného jména.
Praktická ukázka hodnocení Původní sklepmistr bílý
Chuť, vůně a barva: 3 (má chuť, vůni i barvu)
Místo původu: 3 (neznámé, ale možná obsahuje i surovinu z míst jako Itálie)
Typ vinohradnictví: 5 (neznámé, ale výsledky má)
Způsob výroby: 5 („tradiční“, žádné extravagance)
Viněta: 5 (kreativní zapracování české vlajky do vína s původem kdo ví kde, bod navíc za použití obratu Prémiová kvalita)
Cena: 1 (velmi nízká, před kamarády se s ní nevytáhnete)
Celkový dojem: 71 (za zhruba 55 Kč nabízí dostatek alkoholu a také nemálo cukru, neplavou v tom nečistoty a víno je vyloženě „bezvadné“, žádná konkrétní vada nebyla identifikována; láhev se šroubovým uzávěrem lze po vymytí znovu použít na rybízák či jiný domácí produkt)
Celkem: 93 JSSZ
Hodnocení provedl: Apríl
(Pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, že vína neboduji. Podobnost výše uvedeného s některými praktikami, se kterými se lze při bodování vína běžně setkat, je čistě náhodná. Během psaní článku nebylo zraněno žádné zvíře, mírné poškození utrpěl jen autor skutečnou přechutnávkou Sklepmistra.)
