Venku se oteplilo, svítí sluníčko a já opět neodolal lahvi sherry. Manzanilla Solear de Barbadillo (web) vlastně dost vybočuje z typu vín, ze kterých jsem obvykle extatický. Zosobňuje úplně jiné věci, než ty typicky „plusové“ pro vinné nadšence podobného ražení jako jsem já. Jde o velkoprodukci a jednoho z vůbec nejoblíbenějších představitelů stylu ve Španělsku, totální mainstream. Celkem má vinařství asi 65 tisíc sudů (nejen tohoto vína, Solear je 12.500 sudů v pěti různých budovách po Sanlúcar de Barrameda; kupu detailů o vinařství i tomto konkrétním vínu už jsem tu měl), prostě gigant. Navíc jde o víno v relativně modernějším stylu, tedy klasicky vyfiltrované, žádná trendy „en rama“. Akcentující především způsob vzniku, spíše než místo původu hroznů. No a jako bonus furt stejné, když nepočítám špatně skladované/staré lahve tak prostě jedna láhev jako druhá, rok od roku. Žádná překvapení, to i u neročníkových šampaňských velkých domů to oproti Solear lítá hodně výrazně a některé ročníkové báze jsou prostě o hodně lepší. Prostě jak ta Coca-Cola :-) Jenže… jenže… je to tak strašně dobrý!
Láhev speciální tvar, šroubový uzávěr. Světlejší žlutá barva, ale ne úplně „vodnatá“ jako běžnější kousky (to asi nejde říct, když je to skoro nejčastější manzanilla na kterou můžete narazit, tedy spíše „kousky nižší úrovně“). Ve vůni naprostá klasika, s báječnou čerstvostí, pikantnější, slané, solené mandle, mořská řasa a výrazný vliv flóru, s fajn hlubší linkou starého vlhkého dřeva. Suché, čisté, výrazná slanost a projev flóru, zelená oliva, slušná kyselina a skvělá pitelnost. Delší, vyvážené, má to váhu a důraz i lehkost, parádní. Úplně k tomu chcete talíř grilovaných mořských potvor, tapas se sušenými šunkami, grilovaný chleba s česnekem a rajčetem a tak podobně. Co víc si přát? Možná aby na mne většina návštěv a známých nekoukala s nevyřčeným „a to ti fakt chutná?“ ve chvílích, kdy odmítají další sklenku :-)
