O vinařství Els Vinyerons Vins Naturals už jsem tu psal, hodnotil jsem zde jejich Xarel·lo i bezva červenou směs s dominancí odrůdy Tempranillo. A teď otevřel Pregadéu 2016, což je opět Xarel·lo, ale připravené coby „mètoda ancestral“ cava, šumivka dokvášená v lahvi. Ovšem podle všeho degoržovaná, minimálně působila dost čistě, na kalech zhruba rok a půl. Uváděný ročník 2016 tvoří 90 % směsi a jde o nerez, zbytek je ročník 2015 školený rok ve francouzských dubových sudech. Jde o mix různých vinic, od mladých po velmi staré (80 let), všechno čistě vedené. Ruční sběr, kvašení spontánní, bez čiření a filtrace, žádná aditiva (tj. ani síření). Moc se mi líbí jejich viněty. Víno v barvě nazlátlé, s poměrně výrazným a vytrvalým perlením. Čerstvé, trochu pikantnější s linkou křísnutí křemenem, ovocnost do jablka. Suché, čisté, naprosto suché, živé, opět především jablka a lehce mandlová linka v závěru. Zábavné pití, za osm éček jsem si celkem užil.
Neodolal jsem a pořídil Raspino 2013, Pinot Noir z produkce mého frankovkového oblíbence, maďarského vinařství Ráspi (psal jsem tu o něm mnohokrát, naposledy u Frankovky 2017), z trochu náročnějšího ročníku. Vinařství sem tam u nějakého vína nahodí cenu výrazně výše, někdy je důvod zřejmý (např. speciální selekce z velmi starých keřů, nebo unikátní víno připravené v roce narození vinařova syna) a jindy ne. To je podle mne případ i tohoto pinotu, který má dovozce Vinorum za 990 Kč a podobně stojí po lahvi i v Maďarsku. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Na pomezí tmavé a červené peckovinové ovocnosti ve vůni, již lehce nazrálé ale stále poměrně čerstvě působící, s časem a vzduchem znatelnější dřevo a vanilka, kořenitá linka, decentně těkavé. Suché, peckovinové, tvrdší s výraznou kyselinou, štíhlejší, dobře pitelné, fajn délka, dotyk minerality, lehce zemitá linka. Upřímně naslepo bych si myslel, že je to právě Ráspiho třináctková Frankovka, spíš než pinot. A ta stála ve své době zhruba čtvrtinu.
