Vavřinec a dva ročníky šťavnatého Ryzlinku

Otevřel jsem nedávno St. Laurent 2015 z Burgenlandu od Judith Beck, biodynamické červené výborného ročníku primárně z vinice Schafleiten školené zhruba rok v použitých barrique sudech. Mám vína od Judith obecně rád a její Vavřinec jsem v minulosti opakovaně ocenil coby špičkové pití, takže očekávání byla velká. A v poznámkách se krásně ukazují limity veškerého hodnocení vína. Láhev burgundská, silná kovová záklopka a kvalitní, sic do poloviny prosáklý, celokorek. Pěkná rubínová barva. Na úvod hodně čerstvé, od vůně šťavnaté, trochu moruše, lehce káva, decentně zelená linka. V chuti suché, šťavnaté, až překvapivě lehkonohé, hodně kyselin, již lehce nazrálé a o dost jednodušší, než si tohle víno pamatuji. Takže vlastně zklamání. Víno jsem preventivně založil na druhý den a raději otevřel něco jiného. Druhý den o něco lepší, ale stále vzdáleno dřívějším zkušenostem. Ke zbytku vína jsem se dostal za tři dny a… najednou to tam bylo všechno! Pěkná vyvážená tmavší ovocnost, kouřové tóny a výrazně vrstevnatější chuť, šťavnatá lehčí ale skvěle vyvážená chuť, pitelnost, zábavnost… a přitom někde na degustaci bych to nejspíš přešel bez většího zájmu. Víno, a obzvláště tyhle poctivě udělané věci, žije. A je třeba mu věnovat čas a prostor :)

Rodinná reserva a roséčko od Juvé & Camps

Otevřel jsem nedávno Juvé & Camps Reserva de la Família Cava Gran Reserva Brut Nature 2015, hlavní bubliny známého a populárního většího vinařství (web) ze Sant Sadurní d'Anoia. Už jsem se tu zmiňoval o starší verzi (a psal i o jejich vyšší řadě, Gran Juvé y Camps), změn v „receptu“ je jen málo. Stále jde o směs 55 % Xarel·lo, 35 % Macabeo a 10% Parellada ze třech jejich různých pozemků a stále nejméně tři roky na kalech a po odstřelu bez dozáže. Od ročníku 2015 ale jako novinku hrdě prezentují bio certifikaci. Uznávám, že to mají v téhle oblasti o hodně snazší než Champagne, přesto je super vidět i tyhle velké hráče, jak do toho hromadně šlapou. Světle zlatá barva, fajn perlení menších bublinek. Čerstvá, trochu výraznější velmi příjemná klasická vůně. Světlá ovocnost, broskev, lehce sušeně bylinkové, minerální, s pěknou linkou máslového croissantu a překvapivě až lehkého dotyku červeného ovoce, malin. Suché, čisté, pěkné kyseliny, poměrně důrazné ale stále s lehkostí a snadnou pitelností, středně dlouhé, dobře postavené, nadprůměrné charakterní bubliny. Svědčí jim lehce vyšší teplota a hlavně nechat rozdýchat, výrazně vychlazené a čerstvé je to mnohem přímočařejší aperitivní pití, teprve s časem se otevírá do komplexnějšího projevu.

Jonathan Maltus, +3 miliony keřů, úspěšný rýňák, rozhovory

O J&T Wine Holding, který nyní vlastní vinařství Kolby a odnedávna též Reisten, už jsem se tu zmiňoval. Nyní se skupina spojila s vinařem z Bordeaux (ovšem proslaveným i projektem v Austrálii a dalším v Kalifornii), Jonathanem Maltusem. Ten je nyní členem představenstva holdingu, bližší informace o jeho dalším angažmá zatím nejsou. Od JCP Maltus, resp. jejich Château Teyssier, jsem nedávno chutnal několik vín a nějak se zapomněl podělit, tak ve zkratce nyní. Pezat 2015 (červené Bordeaux Supérieur) je mladé, přístupné nekomplikované víno, se sladší výraznější ovocností a lehce pepřovou kořenitostí, nic zásadního ale proč ne. Hlavní víno Château Teyssier Saint-Émilion Grand Cru 2013 výraznější, sladší tmavě ovocné, s lékárenskou linkou ve vůni, suché, čisté, dobře postavené, fajn kyseliny, slušně plné, pepřově kořenité, svíravější, s dobrou délkou. Vinařství produkuje také sérii „super-cuvée“, ze specifických terroir a v hodně limitované produkci obvykle nižších jednotek tisíc lahví. Château Saint-Émilion Grand Cru Laforge 2013 vzniká podobně, ale je směsí více top poloh a je toho i okolo dvaceti tisíc lahví. Efektní sladší bohatší vůně, teplejší, koncentrovaná. Suché, strukturované, s bezva kyselinou, delší, čistě udělané, seriózní „moderní“ nabušené červené. Le Carré Saint-Émilion Grand Cru 2008 pochází z jediné polohy původně patřící Château Canon. Hodně tmavé v barvě i aromatice, již nazrálejší, tmavá ovocnosti a živočišnost, suché, čisté, stále především tmavě ovocné, dobře postavené, delší, opět s výraznou živočišnou linkou. Dobrovolně přiznávám, že jsem s víny neměl žádný problém, ale zároveň mne nic nezasáhlo jakkoliv hlouběji.

Šestice ryzlinků od Wittmanna

Teprve loni jsem se tu poprvé zmiňoval o Weingut Wittmann, jedné ze špiček největší německé vinařství oblasti Rheinhessen. Již 15 generací rodinný podnik se „zkušenostmi více než 350 ročníků“ ve Westhofenu, ale jejich hvězda vystřelila vzhůru především v současném století. Již od osmdesátých let pracující v organice (od roku 1990 s certifikací) a od 2004 dokonce biodynamicky. Jsou členy VDP, Respekt a také Renaissance des Appellations. Důležitou součástí jejich úspěchu jsou výrazně vápencové vinice Aulerde, Kirchspiel, Brunnenhäuschen a Morstein. Na nedávné degustaci VinoVinoVino jsem měl možnost ochutnat sadu šesti ryzlinků, se dvěma třetinami výsadeb jejich nejčastější odrůdy, krásně demonstrujících důvody, proč je Wittmann pojmem.

Pár dojmů z Praha pije víno 2019

O víkendu proběhl v Novoměstské radnici další ročník festivalu Praha pije víno, tentokrát s propagací výrazně zaměřenou na vína z Gruzie, která zde také hrála důležitou roli a amfory jste zakopávali na každém rohu :-) Dorazila spousta lidí, vinaři vypadali povětšinou spokojeně a ochutnat šlo velké množství bio a naturálních vín všemožných stylů a míst původu. Poznámek mám zase spousty a budou se mi v následujících měsících rozhodně hodit, dneska bych se podělil jen o pár fotek a něco málo vín, která mne z toho či onoho důvodu zaujala. Někdy proto, že nějakým způsobem narušovala má předsudky. Jindy šlo prostě a jen o potvrzení nesporných kvalit konkrétního vinaře. Jde jen o zlomek, o dalších bude řeč později.

F. Schatz a krásná naturální červená

Loni jsem tu psal o výtečné Frankovce z Malagy a vinařství F. Schatz, které ji připravilo. Nedávno jsem měl znovu možnost přechutnat prakticky celou produkci tohoto podniku, s výjimkou bílého Chardonnay. Vína se ke mně dostala již den otevřená a chutnal jsem je opakovaně i v průběhu dalších dvou až tří dní. I přesto, že jsou nesířená, držela si skvěle projev a dokonce šla nahoru! U všech jsme v podoblasti Serranía de Ronda, součásti D.O. Sierras de Malaga, viz předchozí zápisek. U všech bordó láhev, kovové záklopky, celokorek. Krom rosé žádné nebylo sířeno (u červených je to explicitně řečeno, ale i růžové má volnou jen 2 mg/l a celkovou 15 mg/l). Ke každému existují na webových stránkách povedené technické listy s popisem ročníku a analytikou. Vinařství také upravilo viněty, nově na nich najdete jednotlivé rostliny používané na biodynamické preparáty.

Degustace pěstitelských Champagne

Dovozce VinoVinoVino nedávno uspořádal ve Vinografu ochutnávku „Growers? What Else!“, jakýsi úvod do tématu pěstitelských Champagne (často navíc z kategorie s organikou či biodynamikou ve vinicích) s výběrem vín z jejich nabídky. Chutnala se především „základní“ vína jednotlivých producentů, ale to jsou vína hlavní. Pokud takhle nejsou opravdu dobrá, pak investovat do vyšších řad považuji za hazard. A navíc se jmény jako Jérôme Prevost nebo Marie Courtin jsme i jejich nejobvyklejšími víny hodně vysoko :-) I coby pokročilý konzument growers jsem si ochutnávku dost užil a bylo vidět, že jsem v tom rozhodně nebyl sám. Pro některé účastníky šlo o dost objevný zážitek a i následné povídaní u dopíjení lahví si všichni užili.

Šardonka z Bordeaux, novela vinařského zákona, Rober Parker důchodcem, d’Yquem bio…

Jak se dělá nové Chardonnay v Crand Cru kvalitě a také ceně? Stačí, když jste ruský miliardář. Pak si koupíte Château La Grâce Dieu Des Prieurs v Saint-Émilionu. Následně zahájíte velkou obnovu, jejíž součástí je v roce 2014 i osazení jedné hektarové parcely právě odrůdou Chardonnay a také přeroubování původních keřů Merlotu právě na šardonku. Následně najmete špičkového sklepmistra. Potom na panenské sklizni zkoušíte různé druhy sudů, podílů malolaktiky a dalších způsobů zpracování. A pak slíbíte, že ze sklizně 2019 už bude víno právě Grand Cru kvality a cenou směřováno mezi špičku francouzských vín. Jo a budete ho prodávat jen v magnumkách. Samozřejmě, vzhledem k apelačním pravidlům oblasti, půjde o prosté Vin de France. Ale kdo ví, třeba nastolí nový trend a za dvacet let dostane apelaci vlastní. Jako Sassicaia. A všichni budeme pravidelně mluvit o bílých „superémilioncích“. Pokud máte pocit, že mi to celé přijde trochu úsměvné, ač jinak jsem velkým zastáncem odrůd vysazených na nečekaných místech a boření vinných předsudků, tak máte samozřejmě pravdu.

Myšinové Velasco a parádní pét nat z Mosely

Esencia Rural „De sol a Sol“ Velasco 2015 je víno, u kterého jsem velmi chtěl, aby mi chutnalo. Odrůda Tinto Velasco, kdysi v oblasti La Mancha dost populární ale dnes se vyskytující jen na několika desítkách hektarů. Hektar vinice na písku s nějakým tím jílem a vápencem, pouhých zhruba 1500 původních pravokořenných keřů stáří ke 150 letům, nezavlažovaných. Obhospodařováno biodynamicky, fermentace spontánní, až rok macerace slupek, rok v použitých dubových sudech, bez filtrace a nesířené. A v jednom mém oblíbeném španělském e-shopu jen okolo deseti euro. Od vinařství jsem měl několik vín a příliš nechápal, proč vzbuzují (alespoň soudě dle některých příspěvků na Instagramu) takové nadšení. Ta lehce zasířená byla hodně jednoduchá a spíš nezajímavá. Vína plně naturální měla povětšinou vady, něco bylo fakt otřesné (viz starší zápisek s informacemi i o vinařství jako takovém).

První seznámení s vinařstvím Sklep 58

O víkendu jsem měl možnost projet si produkci pavlovského vinařství Sklep Padesatosm (web), malého projektu Filipa a Jakuba, dvou mladých absolventů zahradnické fakulty v Lednici. Vína jsem degustoval (a s chutí v množství výrazně větším než ochutnávkové porce následně i pil) v rámci povedeného degustačního menu Ondřeje Moliny (web, nadaný mladý kuchař, o kterém určitě ještě uslyšíme) v táborském Thiru. Nebral jsem to dvakrát vědecky a poznámky jsou spíše dojmy z konzumace vín v „sociálním módu“ s přáteli, ne ze soustředěné degustace pro vědecké účely :-) Což je možná vlastně i lepší, takhle by se víno mělo pít především.

Rakouské bubliny od Bründlmayera

V poslední době jsem na různých ochutnávkách přechutnal docela dost šampaňských, viz Instagram fotky níže, a určitě z toho zpracuji zápisky, ale dnes pár bublin odjinud :-) Na výborné akci „Sprechen Sie Wein?“ dovozce VinoVinoVino, i k je třeba něco sepsat, se chutnal i sekt od Weingut Bründlmayer (web) z Langenlois. Docela se na bubliny specializují a v rámci Rakouska patří, teda alespoň podlé mého názoru a vinného vkusu, k úzké špičce. A od roku 2015 jedou v certifikovaném bio, příjemný bonus. Obzvláště mi od nich téměř vždy chutnalo růžové. Rosé Brut (báze 2015, odstřel 10/2017 uvedený na lahvi) je Pinot Noir, Zweigelt a St. Laurent, odrůdy fermentují zvlášť a projdou si malolaktikou, na kalech v lahvi zraje zhruba 18-24 měsíců. Světlejší růžová barva. Čistá, svěží, příjemná vůně drobnější červených plodů, něco jahod, čerstvá, s minerální linkou. Suché, čisté, výborná kyselina, jemnost, ovocnost, pitelnost, skvěle udělané, perfektně vyvážené, stylově hodně „šampaňské“. Elegantní, špičkové růžové.

Špalkův Ryzlink a Rioja lákající architekturou

Před rokem mne dost potěšil vývoj Vinařství Špalek a i od té doby jsem chutnal pár povedených kousků. Naposledy pak otevřel Špalek Ryzlink rýnský pozdní sběr 2017 polosuchý (web) z viniční trati Kraví hora. Víno je to sice polosuché, cukru je tam něco přes osm gramů, ale osmi se blíží i kyseliny. Takže de iure by ho mohl vinař označit coby suché, ale polosuché je určitě přesnější popis. Láhev flétna se šroubovým uzávěrem. Citronová barva, až lehce perlička na úvod. Čistá, z počátku sevřenější vůně a vínu dobře posloužilo rozdýchání. Po kterém se otevřelo do příjemného mixu florálních aromat a ovocnosti do meruňky. V chuti znatelný cukr držený na uzdě výbornou kyselinou, je to ryzlink spíše plnější, poměrně výrazný, opět s ovocností do meruňky a květinovými projevy, s lehkou „muškátovou“ mýdlovostí, delší, chutný. Mají i suchou variantu z velkého sudu, musím vyzkoušet. Láhev stojí nějakých 250 kaček. Jinak vinohrad je v certifikovaném bio, což je věc, kterou bych rád viděl častěji i u dalších našich vinařů, obzvláště těch z naturální scény.

Třikrát velká španělská Garnacha

Zase jednou jsem přijal pozvání a ujal se vedení ochutnávky španělských vín, tentokrát byla tématem španělská Garnacha starých keřů. Tahle teplomilná a suchu odolná odrůda, vzhledem k aktuálnímu vývoji klimatu dost důležitým, má podle všeho původ právě ve Španělsku a ještě relativně nedávno tam byla vůbec nejobvyklejší. Jen od devadesátých let se množství výsadeb propadlo o nějakých sto tisíc hektarů, na současných přibližně 64 tisíc, a roli favorita převzalo Tempranillo. Paradoxně ale Garnacha nikdy předtím neměla tak dobré jméno a nevznikalo z ní tolik opravdu výjimečně dobrých vín. Odrůda je odolná proti chorobám dřeva a i to je jedním z důvodů, proč existuje tolik velmi starých vinic, bez zavlažování a coby samostatně stojící keře, což ke kvalitě přispívá.

Nachmeleno, alkoholově zreformováno a bublinově erodováno

Několik „zásadních“ zpráv ze světa vína. V roce 2020 se prestižní mezinárodní soutěž vín Concours Mondial de Bruxelles přesune s hodnocením na Moravu. Soutěž je to putovní, pravidelně se odehrává v různých vinařských zemích, při troše štěstí konání u nás místní vinařství trochu zviditelní. Nebo alespoň více než tři stovky hodnotitelů pozná krásy Brna :-) Mohou jim rovnou také představit výsledek dvouletého bádání vinařství VINIUM Velké Pavlovice, které přišlo s nachmeleným Chardonnay. Spojte průmyslové cháčko s vodou, cukrem, chmelovými peletami a isoextrakty, dosypte kyselinu, stabilizujte arabskou gumou a zakonzervujte sorbanem draselným, dosyťte oxidem uhličitým a máte nový trendy produkt. Zhruba čtyři pětky za třetinku v supermarketech. Já myslím, že přesně tímhle směrem by se mělo Vinium ubírat! Asi furt lepší přiznaně podobný výrobek, než jejich flašky s víny z Maďarska na první pohled předstírající původ na Moravě.

Nadupaný Hibernal, lehkonohé Tři čtvrtě a valtický Merlot

Zemský Hibernal 2016 od Petra Kočaříka z Čejkovic. Víno, které bude určitě konzumenty trochu rozdělovat, ale mne tedy hodně baví. Z výsadeb stylově v zámrazové dolině, připraveno v sudech od fermentace po roční zrání na kalech. Bordó láhev, plastová záklopka, celokorek. Tmavší, zlatá barva. Expresivní, výrazná aromatika, efektní, hlubší, přezrálý angrešt, něco citrusů a až tropického ovoce, bez, dřevo, minerální linka. Svědčí tomu objemnější sklenice a klidně trochu vyšší teplota. Suché, výrazné, plnější a koncentrované, ale s výraznou až ryzlinkovou kyselinou a šťavnatostí, ovocné, vyvážené, delší. Efektní, seriózní, nadupané bílé. Chvílemi může působit až přehnaně, divadelně exaltovaně, ale rozhodně neztrácí ani v jemných nuancích. Krásná záležitost.

Lehkonohý Pinot a krásný suchý Riesling

Z Burgenlandu samozřejmě nejraději sahám po Frankovce, ale tentokrát si udělal radost lahví Pinot Noir 2017 biodynamického vinařství Heinrich (web, nedávno jsem tu psal o několika jejich dalších červeniskách). Jde o mix vinic z východního i západního břehu Neziderského jezera, kvašeno spontánně, macerace dva týdny, šest měsíců zrání ve velkých a sudech a použitých 500l, lahvováno před rokem. Burgundská láhev, kovová záklopka, skleněný VinoLok. Pěkná rubínová barva. Čistá, svěží, precizně ovocná vůně, červené peckoviny do třešní, jen decentní dotyk dřeva, florální až herbální (marihuanová) linka. Suché, poměrně lehkonohé, svěží šťavnatě červeně ovocné, křehčí přímočařejší styl, poctivé, slušně dlouhé, s minerální linkou v závěru, skvěle pitelné. Sympatické víno. Jeden z impulzivních nákupu při náhodném zabloudění do nového obchodu Global Wines na pražském Náměstí Míru, 365 kaček to stálo (stejně jako základní Zweigelt a Frankovka). Jejich vyšší řady má v nabídce VinoVinoVino.

Výborná cava a španělská GSM směska

Jedním z vín, která mám doma obvykle v zásobě, je Bohigas Cava Brut Reserva. Vyzkoušel jsem od nich totéž ve variantě brut nature, déle vyzrávané kousky a různé speciality i nějaké to tiché, ale právě k téhle základní rezervě se vracím nejčastěji. Hrozny z vinic v Conca del l'Anoia, trochu výše a s chladnějšími podmínkami než cava z Penedès, již nějakou dobu vedené v organice a momentálně v přechodném období na certifikaci. Odrůdově 50 % Xarel·lo s 30 % Macabeo a 20 % Parellada, na kalech v lahvi zhruba dva roky, dozáž mezi 6-8 g/l. Citronová barva, krásné vytrvalé perlení menších bublinek. Čerstvá, svěží aromatika, s příjemnou minerální linkou, citrusové, světle ovocné (hruška) a klasická linka sušených květin a lehce briošky. Suché, čisté, s moc pěknou kyselinou, vyvážené, trochu uhlazeněji krémové a nic ostrého, pěkně ovocné a s dobrou délkou, skvěle pitelné. Nadprůměrná, parádně udělaná záležitost. Rodina v regionu pěstovala hrozny už na konci třináctého století, alespoň z té doby jsou zmínky o usedlosti Can Macià, kterou vlastní až dodnes. Na webu se podělili o rodokmen. Moderní rodinný podnik se rozrostl na produkci nějakých 650 tisíc lahví ročně, z čehož 560 tisíc jsou bubliny. Takže už žádný drobeček, ale kvalitu drží. Cena nějakých 10€.

Lipovina od Bély Fekete

Pravidelným čtenářům tohoto blogu nemohla uniknout má náklonost k maďarské oblasti Somló, vulkánu produkujícímu především charakterní intenzivní bílá. A taktéž k zásadnímu tamnímu vinařství Fekete Pince (web, k nám jej dováží Vinorum) specializujícímu se na dlouho vyzrávaná, starosvětská, terroirová koncentrovaná vína se skvělým potenciálem ležení v lahvi. Devadesátník „strýček Béla“ neměl následovníka, syn se vinaření věnovat nechtěl, a před několika lety vinařství prodal trojici nadšených investorů, kteří chtěli pokračovat v jeho stylu a jen přidat i nějaké své vlastní vize. György Emmert, který byl z nich nejaktivnější ve sklepě i vinici a měl podstatnou část práce na starosti, v roce 2017 nečekaně zemřel. Byl jsem ve vinařství krátce po jeho smrti a byla to hodně emotivní návštěva. Každopádně co sleduji vína už pod novým vedením, tak zatím to vypadá dobře. O víkendu jsem ovšem sáhl do zásob po lahvi, co je ještě plně dělal Béla, Hárslevelű 2012 (Aranyhegy-dűlő).

Moravská červená z „Víno 66,6 a nic navíc“

Již tuto sobotu, 11. května, se ve Velkých Bílovicích uskuteční oblastní výstava vín, jejíž součástí je také přehlídka Víno 66,6 a nic navíc, tedy sekce vín „naturálních“. Pro letošek v ní vůbec nesoutěžila mladá vína, v hodnocení se utkala bílá (oranžová) a červená ročníku 2016 a starší, což je samo o sobě docela unikátní. Měl jsem tu možnost být součástí komise kategorie červených a naslepo si prochutnat a zhodnotit zajímavý průřez domácí produkcí (byť pravda nemálo vinařů, kteří by se účastnit mohli, chybělo). Na téma bílých bohužel nemám moc co říct, snad jen že nejlépe hodnocená vína jsou výborné kousky, ale projel jsem je jen narychlo a bez poznámek. Dnes tedy čistě červeně.

Kadeau na ostrově Bornholm

Do téhle restaurace jsem se těšil hodně dlouho, vlastně od chvíle co jsem ochutnal první chod v jejím sesterské podniku v Kodani. Jídlem byl pivní chleba s našlehaným máslem z ostrova Bornholm, párovaný s naprosto suchým parádním pěstitelským šampaňským. V podstatě dokonalé, každá část sama o sobě o celé dohromady. V ten moment jsem věděl, že chci na Bornholm a do původního tamního Kadeau (web). Jak málo stačí :-) Trvalo to nějakých šest let, než se konečně zadařilo. Kodaňské Kadeau se mezitím přestěhovalo a získalo druhou hvězdu, původní podnik si drží jednu, ale po pravdě tohle fakt není důležité. Funguje jen v sezóně, od druhé poloviny dubna do září, naše návštěva bylo vlastně úplně na začátku nové sezóny, třetí

Výtečné sherry a unavené anglické bubliny z M&S

Před pár dny mi na Forbes vyšel článek o vínech z Velké Británie, kde mimo jiné zmiňuji i rekordní ročník 2018, ze kterého vznikne nějakých 15,6 milionu lahví. A fakt, že pro tamní vinařství znamená výzvu a „nutnost vyvinout větší úsilí v prodeji. Vína se začínají objevovat i v lepších řadách obchodních řetězců (například coby Tesco Finest), můžeme se nejspíš těšit i na silnější exportní aktivity, byť v současné situaci okolo brexitu jsou jakékoli odhady spíše věštěním. Aktuálně se každopádně exportuje osm procent produkce do 40 zemí včetně České republiky.“ V tu dobu jsem ještě netušil, že krom vinařství Ridgeview v sortimentu dovozce Alifea jsou u nás oficiálně i další vína. Včera jsem v jídelní sekci Marks & Spencer narazil na jejich privátní anglické bubliny připravované vinařstvím Chapel Down a také tichý Bacchus Reserve 2014 stejného vinařství. Samozřejmě jsem neodolal a bubliny zakoupil, zlákala i akční cena 419 Kč (což by bylo málo i přímo v Anglii, kde běžně stávalo nějakých £24 a v akční ceně £18, tj. přes pět stovek našich).